Rád to řeknu znovu: Nejsou to jenom slavíci, co sháním v krajině.
Při návštěvách mne oslovuje mnohé. Scházím se tam i sám se sebou. Ono je na to času dost než – a pokud vůbec – se ptáci výpravou nachytají.
Myslím na spoustu věcí i na život. Mám rád, když jsem tam sám a můžu bez ostychu upadat do stavů zvláštních až elektrizujících.
Prožívám příběhy defilujícího života domoviny, nádheru velkého rozměru, statečnosti a snad i zázraků. Ano, i těch. Jak jinak nazvat třeba tohle:
Narazil jsem na fotky při třídění a náladou mne oblažily, že ji mezi vás sdělím.
O prázdninách, spíš koncem, kdy už mnozí ze slavíků jsou na cestě k první zastávce a doma zbývají opozdilí, rozkvetou po Studénce zvonky.
Nevím, jak jsou vzácné nebo nejsou, na to tady nehrajeme.
Je to zvonek kopřivolistý a dokonce (jako i některé jiné kytky letní Studénky) vytváří bílou mutaci. Podívejte se.
K příběhu budete obrázek ještě potřebovat.
Je na té květince úžasné, jak se dokázala postarat. Jak, aby přežila, zaplatí. Zaplatí, chce ale jistotu v připojištění.
Už v poupěti se to vychystalo. Huňatá čnělka je kryta tyčinkami s tvořícím se nektarem na bázi. Když přijde ta chvíle, květ se otevře a prašníky začnou sypat pylová zrnka na čnělku. Až nebude co, tyčinky se zatáhnou zpět. Čnělka povyroste a vytvoří lávku. Medákům se tím květinka nepřehlédnutelně nabídne. Vzletně možno říct – vyzvoní nabídku po stráních (má ještě čím, srdce zvonku je pevné, semknuté). Nikdo ten hlas nepřeslechne, ani ti, co návštěvou byly už jinde. „Otřou“ se i „umažou“ znovu (pro cestu k dalším zvoněním). Opyleno, když čnělka (srdce zvonu) se rozdělí v spirálky – blizny (na obrázku). Jediný host s nektarem v břiše se jim cestou ven nevyhne a omázne se. Jaký problém, očistí se jinde.
Až se jeden diví, že při těch orgiích nejsou mezi nimi i zvonky růžové.
Člověk v místě stojí v nejsprávnější tu chvíli a žasne. Periodickému přežívání nadohled, nadosah!
Kolik takových jiných květů, ptáků a třeba motýlů, přesně v tu chvíli sejmulo ze sebe velikou starost a vydechlo.
Kolik jich kolem je? Velikých scén i menších scének. A kolik dole v bažantnici! V tom starém luhu mrňavých strakapoudů! Kolik nahoře na Babě, v rezervaci zřízené pro ptáky, kde klíčové jsou dávno kytky. Kolik křížem kotlinou, tam vzadu u Klenice? A kolik na Chlumu a taky u Jizery? V Jizeře! Kolik na Mužským a v Trní u Sobotky?
Ještě může znít touhletou krajinou blažené „splněno!“. Ještě je.
