Pojedeme z kopce, teď ještě úplně ne, ale přijde to. Slunce už letos oblohou víc nevystoupá. Nepřišel jsem dnes diskutovat nad sluneční dráhou, přicházím upozornit, že v ptačím světě nastal čas mladých. Juvenilové stojí na nohou a dovedou už i viset na křídlech, zkouší se krajinou orientovat. Posledně nebyli, nyní už jsou. Jde o velmi významný moment, protože v odchytech převáží nad těmi „odřenými“.
Začínají tak v pletivu juvenilní slavíci, chytil se modráček, menší budníček i pěnice černohlavá. Jsou vidět mladí strnadi obecní a taky krutihlavové. Prostě, už to pojede. A mezi tím vším kmitají kukačky. Rozdělují opatrovnictví k o mnoho menším pěvcům, než naberou kurz přes moře. Zapomenou v momentě na Slavičí háj, na rybník Zvolínek, zapomenou dokonce i na své mladé, které rozstrkaly po hnízdech. A přeci je ptačí svět obdivu hodný.
Dám dnes obrázek jedné ze slavičích matek, která ilustruje násilí, na nich páchané. Jak už jsem někdy psal, pěvci – a celkově ptáci – hnízdící na zemi, mají život silně nesnadný. Tato klikařka přišla útokem o kompletní řadu tří krycích per, rameno zjizvené. Ale vycukla se kdysi a připíše zkušenost. Pro případ, že by přežila do další sezóny a uvěřila v lepší jízdu.
Udržte sobě náladu, za chvíli jsou tu dovolené a prostor k zregenerování. Měl bych raději snažit se o češtinu – tedy – posílíte. Tak buďte zdrávi.
