Mám rád emoce a sám je produkuji. Třeba posledně při vernisáži přítele – grafika a malíře Zdeňka Goly, když jsem o něm řekl, co jsem řekl. Býval posluchačem přednášek na U3V toho města, když tenkrát začínaly. Teď se orámován mezi obrazy objevil vzpomínkou i Zlatý slavík pro Pavla Kverka, což jsem nemohl nechat v poklidu.
Mám rád emoce v kumštu, vždyť se ohlédněte za odběhlým blokem oslav v Českém Krumlově, kde míváme v průvodu rodinné zastoupení. Snadno mne atmosféra přepadne a odvláčí tamním dlážděním.
A mám rád emoce okolo slavičí vědy české ornitologie. Nyní aktuálně – přípravy na cestu. Tak to je opravdu od toho pěvectva notně vzrušující. Protektorování těl kvalitním opeřením, shánění se po palivu nejvyšších kvalit v míře více než dostatečné. Mizení do temných koutů krajin, vyřazování omletých starých not do sběru. A také dovednost říci na sebe nejmíň, nejlépe nic.
Moc dobře pamatuji roky, kdy jsem měl „po sezóně“ už před prázdninami. Slavíci nikde „nebyli“, slunce pražilo nejodvážnější stvoly do zlatova, obočí nasáklé potem. Listí sklepávané horkem z větví do rozpraskané půdy, chlorový závan od houpajících se hladin koupališť. V kopřivovištích jednosměrně vyváhnutá hnízda z žilkovaného listí, zaprášené cesty krajinou na podrážkách z připálené gumy.
A přeci jsem neznalý tancoval v chybách, když ani literatura poradit nedovedla. Přešly Devadesátky, proměnilo se století, nastala doba technických vymožeností, houževnatost a odvaha začaly zvedat v ruce taktovku. A dnes? Radost zabilancovat. Chytací čas je údernější, k otazníkům se vzhlíží jinak. Jen stará moruše v houštinách rybníku Písečného všechno počítá a vidí, usmívá se. Možná už tenkrát věděla, jak to budu mít před koncem sezóny dva-dvacet šest. Jak budu rukama mávat o ranním roztáčení podélných os dokonalých slavičích sítí, nabodnutých na luxusně děleném duralu, co v hlavě bude navíc – a že u toho s nadšením vydržím být… To zas bylo dnes ráno! Odchyty padají k nule přesně podle představ. Aby se chvíli po začátku prázdnin vyhecovaly k výkonu největšímu. Až to za nocí rezavě opravdu bude lítat! Natolik stojím dnes v koncentraci, že emoce cítím i v „tichu před bouří“. Osobní proměna, která najisto stála za to.
(A příště už zase vybalím nějakou fotku, kdyby vás to nebavilo číst, přijďte alespoň pod obrázek).
