Odjíždím-li na ornitologický punkt, říkám si, jestli to může téma ještě někam posunout. Jistě, jde o atmosféru setkávání, návštěvu známých míst, příběhy, vzpomínání. Ale samotný výzkum, může ho to rozšířit? Může, rozšiřuje a i to právě uplynulé marné nebylo.
… Podařilo se chytit mládě ještě „kropenaté“ a to je v porovnání s tím, co jsem zažil posledně u Kosmonos, kde mladí před odletem byli už jaksepatří ztučnělí, velký rozdíl.
Takže doklad o náhradním hnízdění u Žehuňského rybníka.
… Chytil se adultní pták, který měl v křídle ještě dvě původní letky – první RL a pátou LL. Tam jsem mohl předvést jedinečnost pro slavíka, kdy proces neuzavírá šestá ale pátá loketní letka. Důvod? Zatím neznámý.
… Třetím slavíkem, kterého se povedlo u nádraží v Choťovicích chytit, je adultní slavík, kterému chybí do ukončení pelichání tři dny. Ne že bych takové v „Galerii křídel“ neměl, ale každý další důkaz prospěje.
Chování těchto „těsně předodletových“ ptáků je vždy na lokalitě k poznání a jsem rád, že i tady můj odhad vyšel.
Pak jsme seděli na základně, sledovali bouřky na radaru a užívali příležitosti tu být. Jakmile se něco nad obrovskou hladinou zatřepetalo, ornitologové už ostřili skla. Vedou si zápisky desítky let.
Když se chytil rákosník obecný s maďarským kroužkem, který byl v místě kontrolován už na jaře, způsobilo to velkou diskusi i nadšení. Signálů z toho vycházelo hned několik, nebudu to pravovnímu týmu brát, zanalyzují si to společně, je to jejich úspěch.
I já jsem jim ale přispěl. Viděl jsem totiž u nádraží po elektrických stožárech pokřikovat na uštvané pěstouny mladou kukačku. Těmi byli ťuhýci a to se poslední dobou už moc nevidí. Kukačky se přespecializovali hlavně do rákosí. Vlaštovky kukačku co chvíli proháněly a ťuhýci čekali, až se jim „potomek“ odněkud vrátí. A protože ten na ně spoléhal s krmením, vrátil se vždycky.
Hezky tam bylo o víkendu a hezky tam osazenstvu nepochybně bude dál. Aby jim záměry vyšly jako mě víkendový, to bych jim přál. I oběma mladým pokračovatelům, kteří překypovali elánem.
