Předem děkuji všem, kteří zasílají záznamy slavičích zpěvů k určení. Tady bych se mohl ještě zastavit a odpovědět plošně – proč jsou zpěvy teď na přelomu měsíců tak odlišné, a čím.
Kterým se vylíhla mláďata (všichni včas přilétlí a uplatnivší se, se snůškami v klidu vysezenými), ti už mnoho nezpívají. Není čas. Ti, kteří ztroskotali ve fázi inkubace a přežili, vedou opravný pokus. Takový slavík zpívá, ale za moc to už nestojí. Není komu konkurovat. Zato ještě slyšíme zpívat osamělce. Ti jsou v naprosté většině loňskými mláďaty – buď s pozdním příletem, nebo někým starším „odstrčení“. Nebo nabídli místo podřadné, nebo přišli o partnerku, jako ten od Židněvsi – však si to tu připomeňte. Jediný z nich už ze sebe nevydává plný zpěv s dlouhými slokami, popoháněný toužením. Jsou to spíše takové „výkřiky podletí“. A to je to, co vás nutí nejčastěji nahrávat, divit se a nechat si zpěv posoudit.
Ani ti úspěšní to nemají teď jednoduché. Přišel právě jeden z hloupých roků, smáčející kraj v čase, kdy mláďata jsou v hnízdech malá. Nebude to dobré pohnízdění, už to tuším. A to zdaleka není oplachování krajiny konec.
Dnes jsme na výpravě za naší vzácností taky s kolegou zmokli a byť slavík ráno zpíval, důležitý úkol jsme splnit nesvedli. A vedle v kraji lesíku pár obecných slavíků hnízdí. A protože úspěšně, je tam ticho jak v hrobě. Neozvou se, neukáží. Dobře činí.
Chválil jsem před týdnem ten krásný déšť s duhou nad řekou, ale co je moc – je příliš! Budou škody veliké. Však už taky diskuse na jiných webech komentují problémy třeba i u sýkor. Mláďata jim hynou. Sýkory však, ty to ještě letos „otočí“, takže se třeba vzpamatují.
Dívám se z okna a je to pořád stejné. Prší.
Jak je to ošidné. Vidíte, zatímco jedni koníčkáři truchlí a sčítají ztráty, druzí – třeba houbaři – pokud se pak oteplí, mnou si ruce. Nic s tím nenaděláme. Jen každý v tom svém dál vše hodnoťme a dávejme k posouzení. Každá událost je výsledkem, jaké převáží, poznáme za čas.
