Pavel Kverek
Další průzkum slavičích hnízdišť a další vědecká nula.
Je tam krásně , ale to už začíná být přeci jenom trošičku málo. Člověk se sice naučí v dosud přehledných křovích rozhodovat, jak který pták na umělý zpěv reaguje, jsou to ale jen drozdi a červenky.
Od rána drsně, jít se dá akorát tak do kovárny. Na slavíky možná odpoledne.
Zkrátím to, slavíci přiletí zítra!
Už jsem ho pak nehledal. Síťku na motýly jsem odvěsil do kůlny, šel organizovaně zmagořit na vojnu a pak už nad tím nepřemýšlel. Ve sbírce ho ale mám právě z té doby. Kdyby jej na zahradě nenechal tehdy netopýr, neviděl bych motýla nejspíš nikdy.
Kdepak, slavíci neberou vážně že na rozdíl od svých prapradědů přilétají do krajin nejméně o dva týdny přirychlených. Že samičky pak nevidí pořádně na zem, kam stavět hnízda, protože bylinné patro pospíšilo k obloze. Kopřivy by už chtěly chránit hnízda a nemají co!
V půl šesté odpoledne začínáme. Kdyby slavíkům dali výměr až do půlnoci, bude to stejně málo. Musím v scénáři škrtat, přebírat.
Pokračovat ve čtení „Ve středu se uvidíme“Komu se bude chtít, přistupte v podvečer čtrnáctého. Míchám téma pro všechny, snad pobaví, poučí, potěší. Vnímám vystoupení jako jednu z mála příležitostí roku a nouze nebude o nic. Dle schématu chystám kvízy, odpovím na otázky (některé jak nahlížím průběžně ani snad otázkami nejsou) a čtyřicetileté hledání v křovinách uvedu v barvách. Abych ornitologickou společnost nenechal v užívání zkratek samotnou, mám též jednu a v pořadu jí připneme křídla. Na nich stanete hledači záhad, jak to mám já, a zažijete Dobrodružství poznávání, jak slyšet bývalo od Mileny Lukavské na rozhlase z PERISKOPu pro mládež. Přijdete k jednomu z řetězových objevů, který doneska nikdo neví.
Věřím, že slavíkům společně prospějeme.
Všem pro pohodu dne – obraz se jmenuje: Tichý přechod přes vodu.
Podobně by si to mohl přečíst na vratech zákazník v Den ptactva. Znít to může trochu nadutě, ale byl jsem si téměř jistý, že uspěji. „Materiálem“ myslím sběr cenných dat z opeřenců.
V těsných březích sice právě jsme, loďka každého z putujících „to má o fous“ na proplutí a to nevíme, co s ní za zátočinou. Možná, že konečně pojede líp.
Pokračovat ve čtení „V těsnějších březích“Od půlky osmdesátých let, kdy jsem chytil prvního, se moc nezměnili. Pokaždé jde o zážitek.
Plánoval jsem na dnešní dopoledne, že pořídím do seznamu prvního slavíka modráčka. Datum už na to je. Vezu z bažin rezaté gumovky a nulu. I tak jsou výsledky krásné.
