Další průzkum slavičích hnízdišť a další vědecká nula.
Je tam krásně , ale to už začíná být přeci jenom trošičku málo. Člověk se sice naučí v dosud přehledných křovích rozhodovat, jak který pták na umělý zpěv reaguje, jsou to ale jen drozdi a červenky.
Už jsem ho pak nehledal. Síťku na motýly jsem odvěsil do kůlny, šel organizovaně zmagořit na vojnu a pak už nad tím nepřemýšlel. Ve sbírce ho ale mám právě z té doby. Kdyby jej na zahradě nenechal tehdy netopýr, neviděl bych motýla nejspíš nikdy.
Kdepak, slavíci neberou vážně že na rozdíl od svých prapradědů přilétají do krajin nejméně o dva týdny přirychlených. Že samičky pak nevidí pořádně na zem, kam stavět hnízda, protože bylinné patro pospíšilo k obloze. Kopřivy by už chtěly chránit hnízda a nemají co!
Komu se bude chtít, přistupte v podvečer čtrnáctého. Míchám téma pro všechny, snad pobaví, poučí, potěší. Vnímám vystoupení jako jednu z mála příležitostí roku a nouze nebude o nic. Dle schématu chystám kvízy, odpovím na otázky (některé jak nahlížím průběžně ani snad otázkami nejsou) a čtyřicetileté hledání v křovinách uvedu v barvách. Abych ornitologickou společnost nenechal v užívání zkratek samotnou, mám též jednu a v pořadu jí připneme křídla. Na nich stanete hledači záhad, jak to mám já, a zažijete Dobrodružství poznávání, jak slyšet bývalo od Mileny Lukavské na rozhlase z PERISKOPu pro mládež. Přijdete k jednomu z řetězových objevů, který doneska nikdo neví.
Věřím, že slavíkům společně prospějeme.
Všem pro pohodu dne – obraz se jmenuje: Tichý přechod přes vodu.
Podobně by si to mohl přečíst na vratech zákazník v Den ptactva. Znít to může trochu nadutě, ale byl jsem si téměř jistý, že uspěji. „Materiálem“ myslím sběr cenných dat z opeřenců.
V těsných březích sice právě jsme, loďka každého z putujících „to má o fous“ na proplutí a to nevíme, co s ní za zátočinou. Možná, že konečně pojede líp.
Plánoval jsem na dnešní dopoledne, že pořídím do seznamu prvního slavíka modráčka. Datum už na to je. Vezu z bažin rezaté gumovky a nulu. I tak jsou výsledky krásné.