Další průzkum slavičích hnízdišť a další vědecká nula.
Je tam krásně , ale to už začíná být přeci jenom trošičku málo. Člověk se sice naučí v dosud přehledných křovích rozhodovat, jak který pták na umělý zpěv reaguje, jsou to ale jen drozdi a červenky.
Tentokrát jsem okrsků navštívil 32, ale i to by mělo stačit na zodpovědný verdikt: Bude jich po mých 220 kilometrech čtverečných doma hrstka, ne-li žádný. Z republiky už ovšem ona hrstka ohlášena je, čili přilétají. Tah ptáků normálně běží, na počasí nic divokého není. Teplota po jistotě nad nulou, občas sluníčko. Oč je míň zpěvu, o to víc migračního pohybu. Jen husy na Vraždě nikam už necestují a vodí mláďata. Dudek přelétá po cestě u Husí Lhoty a jasně napovídá – táhnu též!
Těžko vybrat lokalitu, která by návštěvou vyšla. Každý jeden ze slavičích plácků – vojenskou terminologií řečeno – nosí ve své torničce maršálskou hůl. Takže popojíždím krajinou jak výkupčí králičích kožek, zastavuji s tlampačem a vyvolávám. Zatím bez úspěchu.
Krásně tam ale je doopravdy. Radosti přibývá, když zničených míst na soupisce není. A dnes nebylo. Mají tedy kam letět.
Hrneček povysypaného jara nechť je vám pozvánkou k dnešnímu posezení. Nedejte se jím ale mýlit, chci být především odborný. Takže na webu ČSO o půl šesté..
