V půl šesté odpoledne začínáme. Kdyby slavíkům dali výměr až do půlnoci, bude to stejně málo. Musím v scénáři škrtat, přebírat.
Tři prezentace nemohou pobrat čtyřicet roků. A přeci bude k vidění dost. Zkoušel jsem měřit vstupy, abych k redakci nebyl neuctivý. Tuším už, že nezbyde čas na příběhy. A přitom třeba téma nejhlučnějších slavíků by bylo zajímavé. Zakončit klidně vědecky, aby se kolegové nečertili. Slavíci tu možnost nabízejí skoro pokaždé, když na ně přijde řeč. Hlava mi totiž už automaticky během odchytů zaznamenává doprovodné nálady podnikání. Vydržím se klidně jakoby bezcílně dívat třeba hodinu do kopřiv a v nahořklé vůni vzpomínat na prožité. Třeba na první hnízdo upletené z listí, které v roce jednaosmdesát žahavky uchránily.
Nevejdeme se časově ani do všech prostředí slavíků Česka. Na obrazech je ale uvidíte. A pak přijdou kvízy. Jsou tradičně tři a dal jsem si záležet, abyste hlavu prověřili. Pak prostor na dotazy, v nich vyzkoušíte zase vy mě. Nebudu všechno vědět, říkám to předem otevřeně. Ještě jsem nedostudoval.
Myslím, že budu muset „vyklopit“ také čísla, protože to lidi zajímá. Dal jsem si tedy práci a archívy přepočítal. Zrovna z nich povyskákaly zajímavosti jako třeba – jak dlouhé bylo čekání na první slavičí kontakt se zahraničím. Až jsem se zhrozil a nevím, kdybych znal skutečnost předem, zda bych v úsilí nepolevil. Potřebný je rozměr i ochranářský a divák si může být jist, že k němu dorazíme. Moderátorem bude Zdeněk Vermouzek. Vyzkoušeli jsme kamery, my domů ještě dokoupíme pralesní květenu, vymalujeme, zabalíme letitý koberec, vypráskám z koutů pavouky a přenos může začít.
Mezitím spoléhám, že první slavíci dorazí hnízdit. Rekord oblasti je desátého, to abych zítra nahodil sněžnice a zkusil po místech „hrát“. Výjezd je podobně každoroční. Pokaždé s nulou. S nulou vysoké důležitosti a vzpomínáním během přejíždění. Český slavičí rok začíná.
