Setkání po 46 letech

2 komentáře u textu s názvem Setkání po 46 letech

Zkrátím to, slavíci přiletí zítra!

Už jsem ho pak nehledal. Síťku na motýly jsem odvěsil do kůlny, šel organizovaně zmagořit na vojnu a pak už nad tím nepřemýšlel. Ve sbírce ho ale mám právě z té doby. Kdyby jej na zahradě nenechal tehdy netopýr, neviděl bych motýla nejspíš nikdy.

Černý čáp se točí nad luhem pod hrází, už mi je každoročně čím dál víc jasné, že tam asi opravdu bydlí. Slavík do nejstaršího hnízdiště ještě nedorazil, dívám se vedle v zatáčce na krajnici a už letím pro foťák. Úplně mlád. Stihl jsem pouhé čtyři obrázky, aspoň že tak. Bylo sedmnáct dvacet tři – přesně. Slunce už pořádně haprovalo, ale krajinu předtím ohřálo. Možná motýla ťuklo auto, nevím, ale za chvíli odstartoval pryč. Líbí se mi toto moderní „sbírání“ motýlů, je to jako u kroužkování – prostě – ať žijí dál! Martináček habrový – sameček.

Projel jsem dnes přesně padesát hnízdišť, slavíci nejsou. Byl ovšem nádherný čas plný lokálních vůní. Fialky, dymnivky, jívy – tahouni dnešních dní. Chodím po hřbetě rodného kraje a nemá to chybu. Tak třeba Dubový les. Rituálně v něm vždy vyčistím dubové jezírko, kterým začala slavičí knížka.

Jeho předsálí je ale dávno pryč, slavíci se drží vzadu v kraji u dráhy. Pak jsem vyfotil můstek přes Bousovský potok, tam nás rodiče s kočárkem zastrčili na úprku z lesa, když je stihl lijavec. Byli jsme malí, dneska jsem se tam vrátil. Ta setkání mají obrovskou energii, umím ji nahmatat. Krajina mne vyučila.

Pak už byl večer, někdo u Března porazil černou lysku na silnici, bylo to smutné. Slavíci dál chyběli, ale v zámeckém parku teplý čas ždímal dymnivky. Auto od mostu láteřilo že dlouho nejdu, nešlo odejít. Tudy chodila máma ještě pod svobodným jménem a já ty věci před oči vracet dovedu.

Pak jsem jel domů, byla už tma, ale jaro krajinu otvíralo.

2 odpovědi na “Setkání po 46 letech”

  1. Ahoj,
    náhodou jsem zabloudila na tyto stránky…slavíci mě zajímají, vrací se k nám koncem dubna, nebo aspoň začínají v noci „hulákat“. Kdyby nepřiletěli, bylo by to moc smutné. Hnízdí na kraji města u Moravské Sázavy, u železnice.
    Taky vím o černých čápech, ti jsou o 20 km dál v lesích kolem říčky Březné.
    Zdravím ze Zábřeha na Moravě, Soňa
    P.S. Zdalipak víte, že tyto naše dvě řeky existují? Březnou známe jen my místní a naši Sázavu si lidi spojují s tou českou.
    Konec distančního vzdělávání 🙂

    1. Dobrý den paní Soňo.
      Vše je v pořádku, schéma komentářů je zde takové jaké je. Děkuji za příspěvek i za návštěvu blogu.
      Ano, první řeku znám, druhou ne.
      Slavíky obecné zatím v republice máme a neubývají. Tam, kde jsou příhodné podmínky, tam se vrací a jinak nebude ani u vás. Ještě je pár dnů čas, navíc vlna chladného vzduchu návrat mírně přibrzdí. Dlouho ovšem v poslední tahové zastávce čekat nevydrží a poslední „krok“ učiní. Připravte si lavičku na zápraží a okna na noc nezavírejte.
      Koncerty potrvají pouze do konce máje.
      Hezké chvíle se slavíky okolo Zábřeha.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *