Zaměřeno na slavíky

Bylo by to milé.

V minulém roce jsem pustil z ruky slavíka, který se mi poté vůbec nezdál. Mohl to být jeden z hůře identifikovatelných kříženců – takový, kterého vědci u Frankfurtu mají v nákresech zaneseného. Osobně jsem tuto verzi „drobnějších hybridů“ mnoho neřešil, k podezření nebyl podle ostatních znaků důvod. Jak získávám ale rozhled a zkušenosti, pouštím se v poznávání více „na hloubku“. Předevčírem jsem toho slavíka na hnízdišti chytil, byl jsem zase o jednu sezónu chytřejší a hodně nad ním zapochyboval. Vyfotil jsem ho, změřil, zvážil a prohlédl a opět pustil.

Pak jsme s týmem přemýšleli, vyžádal jsem si přeshraniční materiál a včera byl pro jistotu ještě jednou chycen. Bude to zajímavé a pokud by byl pozitivní, musel bych uznat, že toho ještě moc o křížencích nevím. Mohl by být pochopitelně i výsledkem „zpětného“ křížení, tam však se soudí, že se ptáci pomalu vpíjejí do jednoho z druhů, až v něm zmizí docela.

Pro toho, kdo by se o problém zajímal, dávám fotografii. Důležitá je 1.RL oboustranně kratší. Vloni o 2,5 mm, letos o 2 mm. Křídlo „jen“ 88 mm.

Jasně, takové slavíky jsme již i po internetu posuzovali, ale…

Rok od roku víme víc a možnost genetických analýz je pro posun v tématu klíčová. To u Frankfurtu tehdy neměli. Pokud se ukáže, že jde o F1 křížence (přímého potomka smíšeného páru), bude to podstatné pro další uvažování. Pokud tomu tak nebude, šlo jen o divně vypadajícího a ještě divněji zpívajícího starého slavíka. Kdyby hybridem přeci jen byl, probíhalo by v místě zpětné křížení, protože je v páru se slavíkem obecným. A taková němečtí kolegové monitorovali řadu let. Celkově lze objektivně uznat, že řadou poznatků byli současným českým objevům docela blízko. Zestárli a přestože Česká republika nemá hybridní slavičí zónu, nemá početněji hnízdící slavíky tmavé, z nabídky získává poměrně dost. Podmínky s zahraničím jsou nesrovnatelné – tvrdím však, že naprosto unikátní!

Zkraje výzkumu bych netušil , že právě křížení slavíků ve volné přírodě může zaměstnávat mé ornitologické uvažování a že to budou v drtivé většině zákoutí Mladoboleslavska, která cenný materiál do historie vloží.

Závěrem:

Stále se ještě setkávám s ohlasy „na vítání“. Přesný počet účastníků byl 78, spočítáno jedním z nich. Dvanáctá akce dopadla zase výborně díky vám i zásluhou počasí. Předpověď jsme zase obelstili (úsměv).

Vždycky si v zimě říkám, čeho se v sezóně mohu asi dočkat. Jestli přijde něco, co mě zase posune dál, něco významného. A letos už mám splněno. Jde o druhý důkaz výskytu jiného než obecného klíštěte u slavíka. Je to perfektní a druhý důkaz byl k tomu prvnímu potřeba. První je z roku „09“ od „Kněžmostského slavíka“, měl dokonce tři a odborníky bylo potvrzeno podezření, že jsou ze zimoviště. Šlo tehdy o M,2K a chycen byl 28. dubna. Pro druh zajímavý důkaz.

Teď se to podařilo u F,+2K v Dolním Bousově a byl jsem už chytřejší a situaci nafotil před odejmutím „do lihu“. Půjde myslím o vědecky frekventované snímky.

Záměrně neuvedu název klíštěte, aby s tématem nemohl pracovat vyhledávač.

Bude zajímavé zkoumat délku sání imaga (u tohoto klíštěte jde o dospělce na opeřencích) a hledat indicie k poznávání rychlosti návratu slavíků na hnízdiště.

Výsledku si velmi cením.

Dnes jsem nikam zatím nevyrazil, musel jsem řečnit u památníku obětí války. Ale vrátím se na chvíli do 6. května, kdy jsem vyrazil do Března. Sedm okroužkovaných slavíků, žádný retrap. A pak mne vypráskal déšť. Ale co jsem uvidět a ověřit chtěl, to jsem stihl. Slavičí samičky jsou „v tom“! Jednu vám tady ukážu.

Proto sem letěly! Je to tam za Březnem skvostné, rybník Písečný – to je paráda. Takhle by měly rybníky vypadat. Kvetou na vodě kytky, v nich skřehotají skokani, křičí potápky, čepýří se labutě, z vrby pískají moudivláčci, z rákosinky největší rákosník a šmíruje ho kukačka.

Sotva jsem natáhl síť, vrazil do ní pár dlasků. Samečka vám ukážu, bude i v MB novinách po „patnáctým“.

Teď je všude slavíků habaděj. Nerad bych se unáhlil, tato doba je ještě ve znamení průtahu, ale myslím, že jich ještě snad přibývá. Dost je starších ptáků, tak se zdá, že jim to v Africe ještě vychází.

Už jsem psal o hledání hlavního znaku pro odlišení dvouletých jarních slavíků. Ověřil jsem ho na slušným vzorku, vypadá dobře. Po sezóně se tady objeví. Zatím vůbec nejsou klíšťata, to se to slavíkům v hrabance tančí, když je ta svoloč netrápí. Je to zajímavé, jestli jim naložily ty holomrazy, nevím. Na VPZ jsem vyslechl zajímavou informaci, že za dávných časů, kdy se vše sekalo a vypalovalo, klíšťat tolik nebylo. Nevím. Ale vidíte, jak zajímavé diskuse s návštěvníky vedu. Jsem rád, že na ten jediný náš ptačí svátek v roce chodí. Někteří by chtěli „po anglicku“ od rozednění, řešili jsme to s Tomem a bude kompromis. Už si tedy milí poznamenejte, že první květnovou sobotu v roce „13“ na třináctou vycházku vyrazíme od šesti!!! Každý snad vstane a uslyšíme víc.

Jedu do Bousova, tam by mohl být tmavý slavík. Nebylo by to prvně. Datum je na to velmi příhodné.

A jednu smutnou věc: Jezděte v místech, kde se keře přes silnici potkávají, opatrně. Už mám jednoho „ryšavce“ v mrazáku a poptávám, kdo by ho vycpal. Kdyby někdo věděl, ozvěte se. Našel jsem ho u Hradiště, oči měl už propadlé, byl tam nejvíc den. Zapařený ale není, vycpat by šel. Sami jsme posledně málem v Bousově jednoho trefili. Nejel jsem nejpomaleji, ale ne rychle. Tak osmdesát. Bylo to „o fous“. Teď to je nejhorší, vyhánějí se samečkové, jsou třeba i v trojici jak smyslů zbavení. No a ti úspěšní zas provázejí své milé mezi snášením a jistí je ze zálohy. Samičky vůbec létají sakra nízko. Že už ani „okrskovky“ nejsou to co bývaly, zřejmě neřeší.

A jednu veselou: Takhle to vypadá v Kněžmostě. První bouřky si tady vždycky „vylámou zuby“, musí nejdřív vychladnout Hrádek.

VPZ je minulostí. Jak jsem zjistil, z účastníků přichází na blog mnozí.

Padl rekord v návštěvnosti a vyšlo počasí. Nepršelo ani tentokrát! Děkuji Pavlu Š. za to, že reportáž pověsil na „magistrátní“ boleslavský web. Kroužkovali jsme i slavíka (tradičně), poslouchali pozdněranní zpěvy a místo ledňáčků našli břehule! Tak to je tedy hodně nečekané. Já všude chválím polskou divokou Prosnu a břehule v přirozeném prostředí hnízdí za humny. Existuje teď šance prostředí zaopatřit proti ukamenování správcem.

Přišlo dost dětí, reklamní bundu společnosti Meopta (s logem i ČSO) vyhrál účastník, který nejdřív vykřikl jméno naší nejmenší „vlaštovky“. Bylo to aktuelní. Břehulí se nad tím zákoutím honilo ve vzduchu za rojícím se hmyzem málem dvacet! Ona se ta kolonie ještě rozšíří, jak břehule znám. Je to síla!

Na svahu kvetly kokoříky vonné, tak jsem je do představování říční nivy přibral.

Vznikl jistý problém během dopoledne se zmizelou tornou, do večera jsme jej však vyřešili. Takže už můžeme děkovat:

Počasí, dětem co přišly, řece (táhnoucí uplynulé lijáky z hor), krajině Bakovska a její ornitofauně, 72 milým účastníkům, Tomovi a Kryštofovi za kroužkování a Rudovi J. za pomoc po akci. Chatařům „od modré pumpy“ za pozvání na kafe, žluvám (že stačily přiletět), strakapoudu jižnímu, kterého jsem tam viděl večer při posledním „načítání“ prostředí a ještě jednou všem přátelům sešlým. A přijďte za rok!

Jak to letos zase utíká! „Vítání“ je najednou za dveřmi. Tak rychle ještě pro ty, kteří v tom nemají jasno – v sobotu (za každého počasí), malounko před sedmou, u bakovského koupaliště/hřbitova. Chytat Tomovi pomůže Kryštof, nahlásil se včera. Kdyby pršelo, omezíme se jen na putování za hlasy. Jdeme dvanáctou vycházku, ale mám novou inspiraci. Opakovat se ani letos nebudeme. Budeme koukat do děravých stromů, do vrbin rozlivného území řeky a do její vody. Řeknu vám, co jsem viděl u soutoku. Jak mi tam bylo fajn. Jednou se tam vrátím. Jizera je nejkrásnější řeka, teď o ní jdu pojednat na celou stránku do novin.

Tak, kdo to má blízko, nasetkanou v sobotu!

Ohlédnutí za VPZ

Čas tmavých slavíků uherských

Kroužkovat tak mláďata! To by byly zajímavé výsledky. Mám jich kolekci z 80. let, kdy jsem hnízda hledal, měl jsem na to čas. Teď si to možná zase budu muset brzy zopakovat kvůli jistému projektu.

Pár slavičích výrostků v červnu chytím, ale opravdu tak do pěti. I vloni jsem chytil dva kropenaté sourozence na jednopárové lokalitě Dolní Bousov – Zahrádky. Oba do sklopky. No a dnes jednoho z nich mám odečteného. Bude to samička a usadí se asi na lokalitě Dolní Bousov – splav Červenského rybníka (1km SZ). Už ji tam jeden borec balí. Takhle nám dospěla.

Zajímavostí je celkem tmavý zobák, ve Španělsku by už podle něho možná věk vystrkali dost vysoko. My v Česku ale víme, že jí není ještě ani rok. Velké peří má původní z hnízda i s některými krovkami křídel. Jedna je vidět i tady na obrázku. Bylo jich v řadě sedm – tedy pelichací předěl posunutý dost hluboko.

Je obdivuhodné u mladých slavíků, že trefí domů! Dobře si museli kraj před odletem nastudovat, umět přežít v neznámém zimovišti a zjara to pak nad setmělým Bousovem zabrzdit. Co my víme, jak všemožně si na cestách pomáhají.

Byl jsem dnes u splavu v tom skvostném, jabloněmi provoněném máji, docela za klauna. Je tam slavík, zpívá podezřele dobře, sklopky ho asi dost pobavily, jako v letech předešlých. Možná si z toho dubu říkal: „Měl by ten Kverek vyměnit aspoň tu hloupě zelenou motyčku, jestli chce držet naději“.

No a taky to nemusí být on. Do dalekohledu ho vůbec nedostanu, motat se tam bude ještě asi nedávno označený starší samec a ještě jeden, kterého jsem v čase obhajování míst pružně dopočítal. Uvidíme, jak to dopadne. Nechám je všechny zasnoubit a pak natáhnu úplně stranou u splavu. Zaletuje tam k ledňáččí stěně, právě tam oba rybaříci byli na rybách. Jen se bojím kvůli těm zparchantělým norkům, aby je v břehu nevyhmátli. Máme to ale starosti, co? Na rozkvetlým Petříně se dneska líbají páry na rekord a my se tu hrabeme v peří…

Během noci napíšu příspěvek, bude v duchu doby. Svátek jabloní – tak to je to pravé. To jsou ty nejkrásnější parfémy. Letos to tedy vyšlo.

Přijďte, jedu vyfotit hnízdiště na Buda, to jste ještě neviděli, co ten kout se sebou udělal! V podrostu vládnou střemchy a do těch právě vletěl život. Nikdy tam nebylo slavíků – co letos! Z sedmi až osmi mistrů jsem jich chytil včera pět. Tam bych se klidně na pár dnů odstěhoval, většina z nich už „hoří“ a to je tedy nářez! Všichni chycení jsou starší, jeden s kroužkem z roku „10“.

Jeden přiletěl bez ocasních per, to musel být tedy záběr. Nevím, co by musel v té konkurenci vyvést, aby uspěl. Je mi ho trochu líto, měl by rychle někam vypadnout, kde bude sám a tam se o nějakou méně náročnou milou pokusit. Tady tomu nevěřím!

Včera i dnes jsem si nemohl nevšimnout početnosti slavíků na sledovaných místech. V jednom je jich osm (kde hnízdívají tak dva páry -Buda); u Horky (kde bývá pár jeden) zpívá samců pět. Co je pozoruhodné – chovají se „místně“.

V tukových zásobách nic nevidím, stejně už by nikam daleko neletěli. Severní hranice rozšíření je „nedaleko“. Kdybych měl čas, všechny je pochytám a pak provedu kontroly. Tolik ho nemám, chytnu vždycky tak polovinu přítomných.

Údajem, zapadajícím do představ, je skutečnost, že jsou zatím všichni víceletí. To je dobré. Dvouletých, těch bude plno (i na neobvyklých místech) v první dekádě máje. Vypadá takhle tedy ten jarní průtah?

První pár jsem zjistil na Zájezdech. Samička je dvouletá. Stihla to ještě v dubnu.

Samci se v místech honí třeba i po třech. Létají nízko, ale i vysoko mezi stromy. Je to milé, vidět takovéto divadlo. Někteří pějí fakt nádherně.

Ti, kteří nejdou chytit na provokaci hlasem – buď jsou kroužkovaní z dřívějška, nebo na tahu moc nereagují.

Chybí čas na výzkum a lepší to nebude. Tohle jsou ale opravdové slavičí noci. Tak to má být.

28. dubna v podvečer i v noci jsem zažil nádherné momenty. Vydrží mi nadlouho.

Cestou do Českého rozhlasu jsme navštívili soutok Jizery s Labem u Lázní Toušeň. Chtěl jsem vidět Jizeru v místě zániku a stál tak na ostrohu, kde dávno předtím autoři seriálu Zpět k pramenům.

Po tom jsem toužil. Jizera je mi blízká, spojuje tolik známých míst.

Ikdyž jsem už musel myslet na vysílání „slavičího“ Nočního Mikrofóra, povedlo se mi, že jsem chvilku propadl atmosféře místa. Zvláště, když se začali ozývat průběžně ubytovávaní slavíci v říční nivě.

S večerem vylétl jakýsi hmyz – pošvatky, nebo chrostíci a hladina soutoku se začala kreslit z kroužků, jak nějací drobní jelci dospělce sbírali. A do nich tam mlátili dravci, prý okouni. To bylo divadlo! Labe bylo líné, zatímco Jizera napravo přitékající, tradičně svěží. Vedle se rozcvrčela čerstvá cvrčilka zelená; musí to tady být síla! Kdybychom nespěchali, zůstal bych dlouho.

Vysílání z „Dvojky“ rozhlasu bylo stejné povahy – velmi příjemné. Posluchači slušní, vzdělaní, aktivní. Využil jsem též možnosti uvést chystanou knížku Slavík z dubového lesa a podle dalších ohlasů se to vyvedlo. Tak to je milé.

Myslím, že pořad bude v paměti dlouho, fakt, že jsme jej načasovali přesně do příletu slavíků, dal ohlasům aktuálnost. Tuším, že v těchto nocích mnoho z nich poslouchat vyrazí.

A pochválil jsem i ornitologickou společnost za to, že nám poskytuje zázemí.

Na mnoho témat nedošlo, ale je lepší, že lidé vysílání aktivně obohatili postřehy svými. Jen jsem ve vysílání nezmínil tento blog, pokud sem někdo z včerejších posluchačů přichází, poděkování patří i jemu. Díky.

Milá věc se chystá! Zveme…

Na „Dvojce“ ČRo je připravena slavičí noc. Přijde za vámi pozítří 28. dubna a bude to romatnické.

Jedná se o velikou příležitost představit krále pěvců, krajinu regionu i ornitologii. Dopadne-li všechno podle představ, zaznít by měla nahrávka Jindry Jeníčka, kterou kdysi u Bud pro pořad Periskop připravil s Milenou Lukavskou. Tam bychom mohli třeba přidat veselý příběh z natáčení, byl vskutku půvabný. Rád bych přečetl prvních pár momentů z připravované knihy pro děti Slavík z dubového lesa a ocitovat bych chtěl dva dopisy, které na moji adresu přišly. Pojednám o některých slavičích „osobnostech“, které mi utkvěly za třicet let v hlavě. Pořad je otevřený posluchačům, jejich dotazům.

Paní Světlana Lavičková si na pozvánku v týdeníku vypůjčila slavný Máj – ano, i tam si slavíci téma umocnili! A mohli být místní – vždyť Karel Hynek Mácha příběh otcovraždy našel právě v našem kraji!

Nepostoupím asi do té soboty dál se slavičím hrdinou od jezu, nevím o něm nic a budu to muset ve vysílání přiznat. Ještě ráno se tam rychle podívám, hlavně kvůli dětem z bousovské školy. Slíbil jsem to.

Na spadnutí je také VPZ – naše vycházka. Hlídejte si už tento blog, bude toho tu nejvíc.

A pozor dávejte na starší články. Chovám se spontánně a doplňuji témata občas o přídavky.

A hezký den! Přichází skvostný polabský máj. Slavičí noci plné vůní, krajina přetékající něhou. Jak se tam nevydat?! Na rádiu chci zmínit právě to, že už neumíme říct si krajině o podporu tak, jak tomu bylo u předchozích předkomunistických generací. Neumíme se dívat a naslouchat. Nevíme v přírodě hledat. Zchudli jsme tím o možné nálezy, dary a potěšení. Obyčejné? Možná. Ale k životu, jeho vyrovnanosti a pohodě tolik potřebné. Krajina má pro nás pohlazení a nic za to nežádá. U psychiatra složíme třicet korun a ještě nás ani neposadil.

Měl bych poděkovat české ornitologii, nikdy jsem to ještě neudělal. Je zázemím pro naše opeřence, lidé se tam sobě v mnohém podobají. Zastřešuje jednu z nejkrásnějších zálib. Lovce zážitků a poznávání. Lidi, ochraně přírody v tom jediném a pravém slova smyslu, blízké.

Chyceni dva. Jeden z Mnichova Hradiště,

druhý z Mladé Boleslavi – oba z viaduktů. Více jindy.

Nadějné zjištění: U jezu zpívá slavík. Vyprovokovaný zpěv je repertoárově velmi vyzrálý, že by se vrátil starý mistr? Uvidíme. Byla by to síla.

… Nevrátil se.

Je pětadvacátého. Cestou z Dolního Bousova jsme zkusili odpovědět na slavičí záhadu u jezu Červenského rybníka. Strategie byla taková, že zasklopkařím jen na čtyřech místech a bude-li slavík nový, chytne se. Kéž by se nechytil! Posílila by naděje na návrat starého mistra.

Ze silnice jsem viděl, jak vylétla zelenomodrá síťka a lapla rezavého opeřence. Byl to velmi zvláštní pocit, když jsem uviděl, že starší slavík kroužek žádný nemá. Teď už ano, ale jistá procenta z naděje na návrat starého pěvce odpadla. Je ještě šance, že se domů doplácá s menším zpožděním. Jistý si ale nejsem.

Není to zrovna jednoduché, v klíčích se to hezky dá napsat. Jednou přivedu na svět malou určovací příručku. V současnosti ověřuji znak, který by mohl u „jarních ptáků“ výrazně přispět k rozhodnutí, zda se slavík narodil v roce předchozím či dříve. Bez ohledu na „rozhraní pelichání“ v LK, které je mnohdy nezřetelné, zejména při různém denním osvitu.

Na rovinu říkám – chytají se občas „těžcí“ ptáci!

Do slavičího peří koukalo asi už hodně znalců; chytali se všeho možného, s rozdílnou váhou spolehlivosti jejich závěrů. Některé zahraniční mi připadají spíše, že badatel především „hodně chtěl“ najít. Fakt, že pracujeme s živým materiálem, doznávajícím v čase a odlišných prostředích proměn, dělá hledání těžším. Třeba mít tyto faktory stále na paměti, nebudeme se pak nad vědou tolik vznášet. Více pokorně přiznávat chyby a k zadáním se vracet. Já to tak dělám třicet let a zeptá-li se mě někdo, jestli poznatků není za ten čas nějak málo – odpovím, že není. Některé „rozviklané“ jsem totiž vygumoval a dodnes se ujišťuji o poctivosti toho rozhodnutí. A pak v takovém „šuplíku“ nemám třeba zase nic! Kolik omylů přežívá v starých i novějších tištěných návodech! I ty musím ověřovat a zvláště takové, které se jeví chybné. Někdy snad až úsměvné. A to se bavím o slavíku obecném. Pouze! Jak to musí u pěvců vypadat jinde?

Pořád je co hledat a to se slavíci už moc nemění. Snad adaptací na novou tvář prostředí. A snad i fenoménem křížení se slavíkem tmavým. A možná přijdou změny s klimatem. Je tolik úkolů a já na to mám už o třicet let méně času!