28. dubna v podvečer i v noci jsem zažil nádherné momenty. Vydrží mi nadlouho.
Cestou do Českého rozhlasu jsme navštívili soutok Jizery s Labem u Lázní Toušeň. Chtěl jsem vidět Jizeru v místě zániku a stál tak na ostrohu, kde dávno předtím autoři seriálu Zpět k pramenům.
Po tom jsem toužil. Jizera je mi blízká, spojuje tolik známých míst.
Ikdyž jsem už musel myslet na vysílání „slavičího“ Nočního Mikrofóra, povedlo se mi, že jsem chvilku propadl atmosféře místa. Zvláště, když se začali ozývat průběžně ubytovávaní slavíci v říční nivě.
S večerem vylétl jakýsi hmyz – pošvatky, nebo chrostíci a hladina soutoku se začala kreslit z kroužků, jak nějací drobní jelci dospělce sbírali. A do nich tam mlátili dravci, prý okouni. To bylo divadlo! Labe bylo líné, zatímco Jizera napravo přitékající, tradičně svěží. Vedle se rozcvrčela čerstvá cvrčilka zelená; musí to tady být síla! Kdybychom nespěchali, zůstal bych dlouho.
Vysílání z „Dvojky“ rozhlasu bylo stejné povahy – velmi příjemné. Posluchači slušní, vzdělaní, aktivní. Využil jsem též možnosti uvést chystanou knížku Slavík z dubového lesa a podle dalších ohlasů se to vyvedlo. Tak to je milé.
Myslím, že pořad bude v paměti dlouho, fakt, že jsme jej načasovali přesně do příletu slavíků, dal ohlasům aktuálnost. Tuším, že v těchto nocích mnoho z nich poslouchat vyrazí.
A pochválil jsem i ornitologickou společnost za to, že nám poskytuje zázemí.
Na mnoho témat nedošlo, ale je lepší, že lidé vysílání aktivně obohatili postřehy svými. Jen jsem ve vysílání nezmínil tento blog, pokud sem někdo z včerejších posluchačů přichází, poděkování patří i jemu. Díky.
