Dnes odpoledne jsme přivítali knížku Jirky Waldhausera o regionální archeologii. Že to bude mimořádné jsem tušil, že to bude až takové, toho jsem nedohlédl!
Už kdysi jsem si říkal, známe se dlouho, popularizovat vědu, jak to dělá on, že bych se chtěl naučit. Že na to mám. Je ode mne o dost starší, má víc zkušeností, ale snažím se jít vedle něj. Dnes jsem si to zase mohl porovnat.
Jenže, co si Jirka dovolí, na to ještě nemám! Už jsem i pochopil, proč mi říkal včera do telefonu, ať si pro žádnou knížku nejezdím. Je s ní nespokojen, i když akty byly nahrazeny vykopávkami.
Bylo to na něm znát. V kapse třímal Sparty, řekl hned po uvedení, že nás vítá na besedě, kdy mizernější nikdo z nás určitě nezažil. Věřil jsem mu, že půjde o něco mimořádného. Pár procházek historií jsem s tím matadorem už zažil, ani se to tu napsat nedá, třeba křest knihy na Valečově. Nikdo by to neuvěřil. O Beltainu jsme do poslední chvíle sháněli nějakou slámu. To taky bylo!
Dneska prohlásil někdy v půli, že knížku nikomu nedoporučuje, že je hrozná. Posluchači s nachystanými peněženkami se po sobě lekavě podívali. Nejhorší, že to myslel vážně. Přesto pak podepisoval a pro mne vytáhl jednu z pod stolu z igelitky. Říkal, ať si věnování přečtu až doma. Tak jsem ho teď četl. Prapotomci se jednou budou divit, co pan doktor dokázal urodit.
Do debaty zařadil vložku o nálezech u nás v Kněžmostu, přesto že to je mimo oblast diskuse. Pak vytáhl keltské střepy, které mi konečně vrátil, text že vyjde v červnu, ať se přihlásím. Střepů bylo pět, kolik jich nedodal, uvádět nebudu. Je to daň za probádání a ukotvení v letopočtu. Ani jsem se ho po ostatních neptal. Pět musí stačit. Ještě vykopeme, až postoupíme dál. Dal je kolovat mezi lidi, ale vrátily se všechny. Každý se mohl dotknout. Je ale pravda, že se mne zeptal se slovy, že to nikdo moc nechce takhle z ruky dávat, když ještě není opublikováno. Já s tím ale problém nemám, ať si každý sáhne a dotkne se těch staletí. Pazourkové čepele jsou vřazeny 10 000 let před letopočet. Není to síla? Teď se jich po těch šikovných lidech dotýkám já. Co k tomu dodat.
Na křtu bylo přes všechny příběhy a legrácky kolem k poslechu hodně. Krásná exkurze po krajině. Ví toho strašně moc a účastnil se spousty hledání. Mluvil o slunečním paprsku v keltské svatyni o slunovratu, jak tam ke kameni na den přesně přijde. Paprsek. A rozsvítí jej. Pozoruhodné.
K současnosti je příkrý a je to v projevu znát. Objekty pro kritiku máme mnohé společné.
Někdy jsme se od tématu oddálili k nakynutí tajemna, ale cestu zpět jsme pokaždé našli. A chodilo se zdejší krajinou. Užili jsme i mystifikace s horou Řípem a zdejší krajinou, nálada pozoruhodná.
Knihovna byla naplněna a to je pro pořadatele vždy radost. Většina lidí se stejně už zná, jsou to tací, které domovina zajímá. Mnozí opravdu úspěšní. Je to vždy opravdu fajn společenská událost a člověk je rád, že něco takového ještě žije.
A ještě autor s obrázkem k diskusi.
(Foto: V.Novotná)
