… ale je tam pěkně!

Pro šestnácté dubnové odpoledne jsem zvolil hnízdiště kolem Bakova. Jedná se o oblast slavíky poměrně hustě osídlenou a tak šance na první zápis určitě byla.
Býčina, Buda, Zájezdy, Horka, Bakov, Veselá a Lhotice – tam všude jsem „hrál“. V pravé hnízdní době bych zde sečetl nejméně 40 párů. Po ukončeném průzkumu mohu pouze konstatovat: „Je tam opravdu pěkně – i bez slavíků“.
Vypadá to tak, že střemchy letos stihnou rozkvést s trnkami téměř současně, pospíšily si! Se slavíky to je horší, nepospíšili si!
Bude zajímavé sledovat, v místech, kde loni byli včas (vrátí-li se ti samí), jaký bude konečný rozdíl. Týden nejméně.
Tak jsem alespoň fotil jaro …
Objevují se první sběrači hlemýžďů, teď mě napadá, že jsem je mohl zdokumentovat a doprovodit informací, že jde v současnosti o jedno z nejvážnějších nebezpečí pro slavíky. Elán těmto „kýblíkářům“ vydrží až do června. Chodí ve skupinách – a co je nejhorší, mají stejný operační prostor, jako slavíci. Že nejde o nic menšího, než o pořádný průšvih, bych mohl doložit i s ozvěnou. Vedlejším výsledkem sběru jsou totiž totálně rozšlapané kopřivy a nejčastěji ještě po dešti. Následky každý dohlédne. A protože v stejném prostředí hnízdí běžně třeba i strnadi, nebo bažanti, karambol je to slušný.
Vládnou-li sběrači češtinou, snažím se jim domlouvat a bývám úspěšný. Nenapadá mne, jaká pravidla by zadavatel měl směrem k dodavatelům uplatnit, je určitě škoda, že tento problém nebyl diskutován v čase, kdy slavík byl „opeřencem roku“ a vyšla k tomu reprezentativní tiskovina. Sám tento problém směrem k svým posluchačům pravidelně zmiňuji, sběrnu to nezajímá. Pojmenování onoho rizika je jedním z výsledků mého dlouholetého výzkumu.
O dalším nebezpečí pro hnízdící ptáky si řekneme důkladně na přelomu května a června, v čase, kdy do kraje přichází jakési “ malé období dešťů“, s výrazným ochlazením. Pro osmi až desetidenní mláďata, která již samice nezahřívá, je to pořádný test. Velmi opravdu záleží na věku mláďat, stejně jako na umístění hnízda (je-li na podložce, kryto většími listy atp.).    

Roští houstnou – slavíci nikde!

První příletová vlna se letos nekonala. Rekord zdaleka nebude překonán! Ani jinde v naší republice to není lepší. Jde samozřejmě – jak jinak – o velmi zajímavý výsledek. Tipoval jsem ovšem špatně. Ukazuje se, jak je téma stále silnější, než já.
Prohlížím v archivu jiné roky, některá jara tam jsou velmi zajímavá. Zejména z osmdesátých let však musím vyškrtat údaje od lidí, nelze na ně totiž spolehnout. Velmi často si pomýlí zpěv drozda, který mnohdy opravdu zpívá večer ještě za tmy.
Loňský rok se jeví současným pohledem v příletu jako výjimečný, neznamená to tedy posun v uspíšení příletu, jak soudí kolegové v Slovinsku. Tam ovšem se může stát cokoliv, možná, že první vlna, která je u nás početně nevýrazná, vypadá u nich, těsně za mořem, jinak. Ptáci se totiž mohou pozdržet až na některé z kontinentálních zastávek, třeba v podhůří. Soudím, že těch jarních prodlení, bude (oproti podzimu) výrazně méně – spíše jen několik, ale to poslední, může být klidně dlouhodobější, zejména pro mladé ptáky a samičky. Ty totiž přilétají hnízdit fyzicky velmi dobře připravené (tuk pod kůží). Po tak dlouhé cestě by musely bez tohoto „evropského dopingu“ být takřka „na dně“ a ony hned začínají hnízdit!
Letošním úkolem je tedy i hodnocení tukových zásob samců v čase příletu a srovnání starých (časných) s těmi mladými (v příletu pozdějšími). I tam by podle nastíněného vzorce měl být rozdíl. Že staří přilétají někdy pěkně „zhuntovaní“ zjištěno mám, však se také po příletu dávají rychle dohromady!
Dnes je 15.4. a večer chystám prověrku zbývajících asi 15 hnízdišť. Zápis z monitoringu se objeví zítra. Kdyby měla vyjít „druhá vlna“, v konci druhé dekády by jich desítka měla být doma. Tipovat už ale nebudu. Mohl bych se ztrapnit!

Monitoring dalších hnízdišť

Přestože v loni byl 12. dubna již okroužkován první slavík a v oblasti nebyl toho času sám, letos je zatím klid. Proběhl kombinovaný test hnízdišť, kdy Veselá a Bakov byly prověřeny večer a Mladá Boleslav – viadukt, Kolomuty, Březno, Čížovky, Dolní Bousov – Červenský rybník a Soleček byly kontrolovány za tmy. Slavíci však nikde nejsou. Někteří ptačí sousedé slavíků již v místě zpívají: Pěnice černohlavé, červenky a pěvušky spolu s budníčky menšími, ale mnohé druhy teprve přiletí. Místa však nápadně houstnou, zejména střemchy, jívy a dříny dávno nastartovaly.
I nulový výsledek je velmi zajímavý pro přehled příletů, které se rok od roku liší. A není to tak, že by se datum stále snižovalo. Letošní vývoj bude velmi zajímavý. Zatím se o překvapení starají pouze jarní květy.
Záběr představuje hnízdiště na předměstí Mladé Boleslavi, vnořené do tmy. Ikdyž ona „tma“ tady ve skutečnosti ani tmou není.

Jak je to dobře zařízeno!

Jedenáctý duben mne vylákal v podvečer znovu k Mnichovu Hradišti. Tam, kde v loni již druhým dnem byl slavík, je letos klid. Ale koukání je to hezké. Den ode dne keře houstnou, slavíci to mají vypočítáno dobře. Přiletí a křoví je schová. Do týdne zmizí v květech a v listí.
Kalendář příletů nemůže být přesný, z hnízdišť stačím navštívit vždy jen několik.
Věrný přehled by stál daleko více času, který pochopitelně nemám. Více než čtyři desítky míst obnáší jistě přes stovku slavičích párů, k průzkumu by bylo třeba vyrazit po ránu, s plnou nádrží, náhradním zdrojem pro přehrávač, všechna místa „naposlouchat“ a večer se vrátit domů. A tak se chovat nejméně čtrnáct dní – vskutku – krásný sen!

Matrovice – operační prostor VPZ 2010

Desátý dubnový den nenabídl dobré počasí, každou chvíli pršelo, sněžilo a bylo chladno.
Pro vyjížďku na kole (po 10 letech) ten nejhorší možný čas.
Vydal jsem se přes Husí Lhotu a Sukorady, k rybníkům Matrovický a Vražda. Všude jsem prověřoval slavičí hnízdiště, u Vraždy už to počasí nedovolilo. Ukryl jsem se v náhonu pod zlomenou vrbou, do vody žbluňkaly kapky a kolem kvetly záhony fialek. Pololežíc a polozavěšen těšně nad zemí jsem měl květy na dosah. Bylo zajímavé, že byly bez vůně. A aby těch zklamání nebylo málo, chybělo světlo k focení a došly baterky.
Rybníky Matrovický a Vražda budou dějištěm našeho 10. ročníku Vítání ptačího zpěvu, v sobotu 1. května od 7 hodin. Doufám, že divoké husy budou létat na pastvu, jako létaly dnes a že je budeme moci lidem představit. Čápi na hnízdě ještě nejsou, ale nejsou ani u Koprníku, kde jsem zalovil zrakem, v rychlém úprku domů.
Na ornitologickém webu zatím přibyl pouze jediný slavík, z jihu Moravy.

Starost o trní

Trní končí!
009
Žertování však nechme stranou, protože nejedno trnité křoví v zájmovém území, podle mých nejčerstvějších zjištění, skončilo a jsou mezi nimi bohužel i ta „slavičí“. Zničena byla celkem nedávno, takže můj optimistický příspěvek, vydaný na webu dříve, již neplatí. Všechno proběhlo na poslední chvíli, v čase končícího vegetačního klidu. A bude-li to tímto tempem pokračovat, některé oblasti budou brzy docela jistě bez slavíků!
011
Přechází mi mráz po zádech, když vidím, co české pojetí kapitalismu přináší krajině. Situace se stává stejně tristní, jako v dobách bezohledného socialismu – a to jsem si myslel, že horší časy pro krajinu už nastat nikdy nemohou.
Může se docela klidně přihodit, že zvířata budou nacházet poslední útočiště už jen v liniích podél tratí a silnic, v tomto „pseudoprostředí“. Tam budeme za nimi nakonec znásilňováním krajiny vyhnáni i my, budeme-li chtít ještě užít „divoké přírody“.
Jsem z toho smutný, protože až teď jsem pochopil, že přes všechen populismus a nenaplněné sny už žádná „revoluce“ naši krajinu neochrání.
A slavíkům se opravdu začínám divit – co jim ale zbývá?
Výsledek monitoringu východu zájmového území: – Ani dnes slavíci nikde nejsou, rekord v příletu z roku 2009 už s jistotou nemůže být překonán!

„Slavičí web“ se v tomto čase stává konečně médiem pulsujícím. Od této chvíle zde budou velmi pružně prezentována zjištění z vycházek, s případnou fotodokumentací. Fotografem však nejsem a už vůbec ne pohotovým, jinak bych pro všechny například dokázal zachytit u obce Trní překrásného dudka chocholatého…

Kolem rybníků Kněžmostska

Čtvrteční podvečer mě přeci jen vylákal do terénu. Prošel jsem hnízdiště v linii Koprník – Buda (bývá až 17 párů) a ověřil, že slavíci ani tady ještě nejsou. Z pěvců jsou stále početnější černohlávci, samci už zpívají. Oproti včerejšku jsem měl štěstí v tom, že tady všechna hnízdiště stojí. Včera jsem našel jedno zničené, vykácené. Vlastník následně litoval, že netušil, že slavíci hnízdí „v takovýmhle bordelu“. Za tři roky, pokud do prostředí nezasáhne – a slíbil, že ne, budou v mladičké pařezovině znovu. Linie stromů v sousedství totiž zůstala zachována.
Na ornitologickém webu zatím jiná pozorování slavíků nejsou, ale jak už jsem napsal, s Moravou soutěžit nemůžeme. Pro boleslavské Pojizeří je důležité, že ikdyž do této oblasti většina slavíků přilétá „o chlup“ později, mnozí z nich mají kroužek. To znamená, že se vrací a dokáží přežít!
Dochází k změně počasí, slunce zvolna i tady nad Kněžmostem mizí, tak si jej zachováme alespoň v tomto jarním orseji. A za frontou už mohou být noví ptáci od jihu!
800
Pokud večer nevyrazím za průzkumem na Dolnobousovsko, připravím alespoň pozvánku na Vítání ptačího zpěvu. Budeme při akci tradičně kroužkovat i slavíky, tudíž sem ta informace patří.

Další napjaté čekání

Skončil první dubnový týden. Rozhodl jsem se, že budu hlídat přílet v místě, kde loni padl rekord – v údolí Nedbalky. Proto jsem tam včera odpoledne vyrazil.
Vítr byl opačný než posledně – mírný, od jihu. To je pro strmé travnaté svahy ideální. Řádilo tam opravdové jaro. Tři druhy baboček tam byly k vidění. I ta, ztrácející se, kopřivová! Vyfotil jsem však „jeté“ paví oko. Je ale famózní. Neberou mne až tak paví oka, už jako klukovi se mi líbil, při jejich chytání, ten vzácný odstín červené. Taková barva nikde jinde není!
V trnkových haluzích je zřejmé, že to už každou hodinou „praskne“ a svahy se na krátký čas neuvěřitelně rozsvítí. Mám ta roští rád. Možná i slavíci čekají na ten obraz – zatím nejsou.
Mám pocit, že bych měl čekat právě tady, v Dolcích. Jestli starý mistr přežil, třeba to zase přes Evropu jaksepatří „rozletí“ a může to být otázka hodin, nebo jedné noci. Vloni si vyzkoušel, že to jde, že doma s ním počítají.
… Dnes ne, pojedu znovu až zítra. Netrpělivě sleduji republikový web, hlavně jižní Moravu, budou tam dřív, na Moravu geograficky nemáme! Rozdíl v příletu bývá i několik dní. Hůř jsou na tom ještě kolegové v Německu a v Polsku. Ale ten loňský slavík od Nedbalky to má zřejmě „nalítáno“, byla by to síla, kdyby byl první celkově! Nebudu na ten web radši koukat a spíš do míst brzy znovu vyrazím.
… Tak jsem se na web přeci jen podíval a na česko-slovenském pomezí už jeden slavík opravdu je! No, první být nemůžeme, jsem zvědav, co se bude dít u nás. Naši slavíci, dle zkušeností třeba s rákosníky, by měli na Moravě sice přibrzdit a přeladit počítač na místní reliéf, ale pak už to je opravdu záležitost jediné noci! Pokud se ale ti naši nevrací úvalem Moravy, budou platit pravidla jiná, obecně však soudím, že Saharu na jaře určitě v mapě mají, protože spěchají, zprava se ti první pak rádi vyhnou Alpám, pokud je to možné. Ti pozdější už letí i do kopců a hledají průsmyky. V květnu to v horách už opravdu jde. Švýcaři je třeba na Col de Bretolet nachytat umí!
– A čistě technicky – protože na novém ornitologickém webu diskutovat nelze, můžeme k tématu diskutovat tady, na webu slavičím! Postřehy, zkušenosti a dotazy jsou vítány!

Co kdyby náhodou …

Pondělí Velikonoční s datem 5. dubna bylo důvodem k návštěvě tří vybraných hnízdišť.
U Červenského rybníku na Dolnobousovsku v příbřežní lokalitě je klid.
db
V údolí Nedbalky na Mnichovohradišťsku foukal koncem odpoledne severní vítr, proti němuž táhli domů drozdi cvrčaly. První skupina, která na sebe v závětří počkala, čítala kolem čtyřiceti ptáků, za ní pak přes Český ráj letěli v dálce další.
Na „hlas“ v místě, kde loni padl příletový rekord, „přišli“ všichni ptáci z okolí, takže bylo jasné, že tam slavík ještě není. Zato straky vybudovaly hnízdo v místech, kde slavíci hnízdívají. Budou to mít slavíci letos opravdu těžké.
Do Kalendáře příletů zapisuji „nulu“, jsem na to však v tuto dobu za léta vyčkávání zvyklý, jeden den to ale přijít musí!
Z republiky zatím slavík hlášen není, nejprve se tak znovu zřejmě stane na jižní Moravě, v loni to bylo 8. dubna.
mh
Klid byl i u mnichovohradišťského viaduktu, u protihlukové stěny se ozvala pouze červenka.

Nároky na hnízdiště

Přední český ornitolog doktor Jiří Formánek, když v 80. letech nacházel pro své kolegy první česká hnízda modráčků kolem postřekovských rybníků, upozorňoval na nutnost vžít se do role slavičí samičky. Hledání je pak prý mnohem jednodušší. Musím říct, že si na něho občas vzpomenu. Stejně jako tehdy on, i já mám dnes v hlavě srovnány nároky druhu na prostředí, vím, co slavíkům svědčí, o co nestojí. Vím také, jak je vše značně provázáno, co musí krajina stihnout, než se mistr vrátí. Ač je na to velmi málo času, razance, s jakou se ony plácky činí, aby o svého pěvce nepřišly, je obdivuhodná. V čase jarního čekání na slavíky se tím velmi bavím. Kopřivy, které by si místní slavíci samou úctou mohli nepochybně vyšít na prapor, rostou teď takřka před očima. A samičky, alespoň ty zkušené, s nimi počítají.
1,1
Vzpomínám, jak jsem se kdysi nečekaně stal svědkem položení „základního kamene“ prvního „mého“ hnízda. Bylo to zkraje května, přesně před třiceti lety. Přiklopen hlohovým keřem, opírajíc se ještě o mnohem ostnatější kmen akátu, vyholeným patrem jsem zahlédl slavíka s listem v zobáku. Suchý list byl věrně v barvách opeřence, takže se zdálo, jakoby jím pohrával vítr. Při okraji keře pták břemeno upustil a vinu za to jsem přikládal sobě. Než jsem se ale vzpamatoval, slavík byl v akci podruhé a upustil list podobně. Druhý den už byla mezi mladými kopřivami z listí pěkná hromádka. Od té chvíle jsem si vše zapisoval. A protože dávno nemám na hnízda slavíků čas, pro informace se vracím právě do první etapy výzkumu.
Hnízdiště, zejména ta „jednopárová“, vypadají nenápadně a v předjaří by jen málokoho napadlo, že právě zde bude za pár týdnů, po dobu více než jednoho měsíce, vibrovat nocí skvostný koncert slavíkův.
Dlouholeté sledování hnízdní populace ukázalo, že síla Mladoboleslavska je (narozdíl třeba od jižní Moravy či Českého Středohoří) právě v těchto nevelkých, v krajině však dosud přežívajících, drobných lokalitách. Slavík zde dokáže efektivně využít snížené vnitrodruhové konkurence a lokality jsou tak pro něj dostatečně úživné. U některých může sice dojít k problému v čase pelichání, slavík to v takovývh případech řeší přesídlením, i takový důkaz již výzkum přinesl.
1,2
Snímek představuje dosud jediné sledované hnízdiště na odvráceném břehu Jizery, v sousedství technického dvora, na okraji Mnichova Hradiště.