Loni tam byl. O prázdninách se chytil a dorůstaly mu letky. Přijít o pár dní později, nic by po něm nezbylo, byl by fuč. Slavík tmavý, zřejmě samec.
Letos jsme tam chtěli začít natáčet reportáž o mé cestě ke slavíkům, která se objeví na prvním veřejnoprávním kanále, a cosi jsem v místě zaslechl. Nechytali jsme ale, protože v polích byly traktory. Jeli jsme to pořídit za bousovský hřbitov, tam jsem věřil, že bude klid. A byl. Proto zůstal biotop u Býčiny bez kontroly. Pak se objevily na webu ornitologických pozorování údaje o přítomnosti toho slavíka v místě, tak jsem to šel prověřit odchytem do sklopek a taky přehrávkou všech možných variant jejich projevu.
Po hrázi stranou se chytil pár slavíků obecných, který tam hnízdil, tady se chytla samice slavíka obecného s hnízdní nažinou. S někým tedy ve vztahu. Zpěvák se tam nějaký pořád ozýval, podivně, ale co to je zač jsem nezjistil.
Se slavíky tmavými v Česku mám divné zkušenosti. Rozhodně se nechytají jako v Polsku. Sklopka je nějak nezajímá, přehrávce asi nedůvěřují, nebo jsou bojácní. Převažují případy, kdy jsem nepochodil. Když vzpomenu na Orlické Záhoří a opakovanou cestu tam, nebo tady na osadu Matice, přestávám si věřit že něco vůbec umím. A to jejich chování by mohlo být i mírným odůvodněním malého zastoupení jejich zástihů u nás.
Co tady u rybníka Střípek vlastně přebývá?
Dva ornitologové tvrdí, že slavík tmavý. Jeden ho slyšel zpívat, druhý ho viděl zblízka v dalekohledu. Já jsem ho neslyšel a neuviděl. Ani v pastičce. Něco mi ovšem říká, že tady by mohly přijít nějaké body, že bych se na těžkém případu posunul dál. Vyrazím tam, aby mne to potom nemrzelo. Vyšlápnu si, i když chytání tam, co je většina na hliníku, moc nebaví.
Ohlédnutí
Pracovní skupina z Polska (bez Pawla Dolaty)
