Zas to bude stejně, jak loni i předloni. Nestihnu s výzkumem to, co jsem chtěl. Ale netrápím se tím, kdybych to stihnout měl, nestačil bych vše ostatní, čeho mi je třeba.
Nastavuji si ornitologické cíle totiž velmi nezodpovědně, když to pak člověk „hodí do čísel“ a propočítá, budí to úsměv. Vždyť to stihnout vůbec nešlo! A tak to pobírám ze dne na den, jak se to hodí, nenaříkám nad zmeškaným a raduji se z podařeného. Nemohu přeci říct, že kvůli zahraničním terénům jsem přišel tady o přehled a dokumentaci slavičího hnízdění, to by bylo nespravedlivé až hloupé! Dny máme pouze čtyřiadvacetihodinové, nikdo nám víc nepřidá, život jediný – jak na to jít lépe?
Co bych chtěl víc? Výzkum, který před pár dny byl zakončen u řek, nabídnul v posledních hodinách velikou naději. Hned jsem ji ostatním vyjevil. Pokusem, který jsem odkládal a nakonec přeci jen uskutečnil, nakročili jsme k možným úspěchům v specifických odchytech. Nápad, který se zrodil v hlavě už loni na podzim, a pro výpravu jsem si jej vychystal, zafungoval. Vše má ovšem před sebou testování, proto je oslava jen v umírněných rozměrech. Zdá se to však průlomové.
Tady je – samička slavíka tmavého, která před pár dny přiletěla k Wartě hnízdit.
Má vystavěné hnízdo a začíná snášet. Sameček nás pozoruje sám již označen a hned, jak ji po zvážení pouštíme, od nás si ji přebírá. Plány mají veliké.
…
Až přijde léto, budu se drbat na hlavě. České lokality mnohde nenavštívené, přehled bídný, poznámky od zpravodajů neověřené. Pozvání nenaplněna. Alespoň, že ze Slavičího háje chodí zprávy skvělé. Snad krom toho, že keře by bylo třeba očima popotáhnout.
Vyšel nový časopis Ptačí svět od ČSO, věnovaný hlavně programu sčítání ptactva. Přinesl i žádost o pomoc při nákupu pozemků pro Ptačí park u Josefova. Přispěli jsme loni tím, že jsme na ples připravili cenu do tomboly a výtěžek akce byl využit k stejnému účelu. Tím mám splněno, protože sami musíme držet prostředky pro náš ptačí park.
Vždycky jsem chtěl, aby něco podobného za mnou zůstalo, a když mi přišel telefonát: „Včera jsem Pavle seděl ve Slavičím háji na lavičce a nahrával slavíky, zpívalo jich tam pět!“ – je to něco, co si možná ani nedovedete představit.
A ten, kdo si počká, až výsadby druhého bloku narostou, užije ještě víc! Jasně, že všichni ti slavíci tam nehnízdí, to ani nejde, ale do prvního bloku parku se stáhli ti dosud neúspěšní a nechávají vychládat letošní příležitost. Vedle těch hnízdících, kterým už v této fázi samozřejmě nevadí. To je další význam prostředí, jako „odpočívárny a balzámu na ptačí utrápené duše“. A pak se bude pelichat před cestou a mladí testovat křídla. Loučit se a zapamatovávat si domov. A pak to jednou namíří pryč od Klenice, od města, od naší lavičky, od nás. K zemi se budou sypat mirabelky, všude plno vos a v tom pak i léto nakonec odejde. Odejde, ale ta cesta k němu od zimy, naplněná slavičí přání a možnost si k nim přisednout, to váhu má.
Jednoho večera pak vytáhnu výkonnou aparaturu, namířím k obloze, rozprostřu sítě a do rána budu čekat. Na slavíky, co jsou už na cestách a lákat je k zastavení. Způsobem, který se rychle mezi kroužkovateli všemožných druhů ujímá.
Květen se ale ještě drží při síle. Žít třeba z něj, i když už dobře vím, že zas brzy stanu oklamaný plíživým létem.
