Zaměřeno na slavíky

Ještě se po hnízdištích zpívá. Ještě slavičí tlukot Polabím jde. Už nevibruje, dochází.

Pro vás, kteří slavíky nechodíte chytat a přeci byste se o nich chtěli dovědět víc, nabízím výjezd, který snad radši ani nemusel být. Úspěšná hnízdiště došla stavu, kde páry čerstvě krmí mladé. On ale zní z okraje zpěv! Co to má znamenat?

Na hnízdišti, které vyvádí mladé do světa, se v čase inkubace snůšky usadil jeden – dva přebytečníci. Není už o co hrát, všude narazili na zavřené dveře a tak jen čekají, až touhy z hlavy odejdou. Dlouho už trápit nebudou, vyřeší to pelichání. I v tak kvalitní literatuře jako je „pelichání vybraných pěvců“, je u slavíka špatně právě i období pohnízdní výměny peří. Začíná totiž už kolem půlky června, a jsou to přesně tito hudebníci zoufalí. Začínají s procesem dřív, a dřív se také sbalí na cesty. Přiletěli neuspět, tak teď jenom v pořádku přežít a příští rok podobné chyby neudělat! Samičky to mají snazší. Když už některá přebývá, dlouho „na ocet“ nezůstane. Klidně se přidá k hnízdící dvojici a trojice je na světě. S hnízdem v sousedství opožděným, do prázdnin však času dost.

Včera jsem ve snaze objevit nějaké hnízdo navíc, navštívil místo, již zkontrolované dřív. Tedy jen na poslech. Zpěvák chytit nejde, samice seděla někde v buřeni. Chytil jsem právě zpěváka zoufalého, vyletěl za hlasem sobě pro kroužek. Dvouletý.

Aby člověk držel přehled o hnízdišti v čase obsazenosti, musel by na takové chodit každý týden. Já mám v rajónu kilometrů přes dvě stě čtverečných – kolik bych času musel mít! Proto vím pořád tak málo, a chce-li ode mne kdokoli nějaký výsledek, pořád se trochu bojím. Nemusím totiž říkat úplně pravdu. I proto musím počkat, až letošní rok skončí, a do nového znovu nastoupit s odhodláním.  

Vyšel nový Ptačí svět s velmi zajímavým textem T. Petruskové. Zkusíme posunout téma ještě o kousek dál.

V článku Zimní ladění zpěvu aneb proč slavíci tmaví na zimovišti zpívají mnohem hůře než na hnízdišti?, se objevila řada zajímavostí.

Už kdysi kolega Karel Pecl z Řežabince mi během setkání říkal o rákosnících zpěvných a slavících, kterak v zimovišti zpívají. Myslel jsem, že to budou výhradně mladí ptáci, kteří prostě „zkouší“. Děje se tak i během návratu třeba kolem jihoevropských čerpacích stanic s křovinami, to v případě slavíků obecných. I v knížce jsem událost zachytil. Z textu v čerstvém časopise se jeví ovšem, že budou zpívat samečkové všech kategorií.

V konci článku je zmíněno, jak důležité by bylo porovnávat tytéž jedince doma a v zimovišti, což zatím nelze. Tam by byl výsledek nejvěrnější. Souhlasím. Hlavním sdělením je, že jde u slavíků tmavých o jakýsi trénink kvůli následnému nezdržování se laděním doma. Proč ne. Já ale přidám k postřehu komplikaci. Zkoušel někdo takovým zpěvákům zahrát a vyčkat na reakci? Proč otázka? Výzkumem mám zjištěno, jak nesnášenliví slavíci jsou. Zkraje velice překvapivě, avšak později již rutinně, jsem využíval teritoriality při schytávání pelichajících adultů před odletem sklopkou. Monitorovat šli odezvou na hlas kontaktní, přilákat poté k nástraze zeslabenou produkcí zpěvu. Pelichaniště je vždy kapitálem jediného slavíka kvůli úživnosti. A komplikace druhá – co přivádí slavíky z noční oblohy během odletu, k plnému (reprodukovanému) zpěvu dole? Zvědavost? Někteří „útočí“ přímo v místě produkce (zjištěno podle místa odchycení v síti). Nemůže i tady jít o pokus – zabrat si pro čas denního dokrmení (zpěvem prezentovanou) jistě výkonnou spižírnu? Zkoušel slavíkům tmavým někdo v Africe na zimovišti zahrát? Ptám se znovu. Pokud jenom trénují a hledají budoucí noty k nezdržování se v čase příletu, neměli by na produkci reagovat. Dovedou to ustát poté, co jsem zmínil sobeckost za okolností předešlých? Je prokázáno kroužkováním pro slavíka obecného, podržení si meziročně i zimoviště. Proč to ti ptáci dělají? Říká se tomu ZKUŠENOST. Jestliže tady u rybníka v kopřivách samice po dva roky uspěla se stavbou hnízda a i proto vyvedla, vzpomínky ji začnou hecovat už nad pouští! Takové místo, že se nepouští. Přiletí potřetí – a ejhle! On to tak má i druh z loňska. Tak tedy vítej!

Na druhém konci úsečky si vyzkoušel slavík zimoviště a prospěl. Proč by to nechtěl mít znovu tak po jistotě? Uvažuje se dokonce o hlavních tahových zastávkách, že s nimi mohou ptáci počítat. Nemám přehled z Ngulia Lodge v Tsavo, zda v této poslední etapové zastávce slavíků tmavých nemají potvrzen opakovaný odchyt.

Abych myšlenkou odcestoval ještě docela jinam – mám tu čerstvou zkušenost s neodchycením starého barda na hnízdišti. Kdybych se rozkrájel… Porazila mne zkušenost a ptačí schopnost vyhodnocovat úspěchy i prohry. Než přijde poslední, ta už je bez posudku.

Po dvacátém květnu se v hnízdech slavíků začínají líhnout mláďata. Je tomu tak i ve Slavičím háji, v hnízdě byla včera dvoudenní. Déšť snad ustane, teď je nevítaný. Týden by bylo potřeba, aby bylo vlídně. Samci v posledním čase byli ztichlí, samice inkubovaly. Nyní již na hnízdištích můžeme slyšet hlasy varovné, vydávají je oba partneři v ohrožení.

Když nemáme možnost s konkrétní lokalitou být každý den – a nejlépe den celý, představu o dění nemáme a mít nemůžeme. Počty slavíků (krom hnízdících) se všemožně mění. Stejně to je s pěvci ostatními, vidím to v zahradě a naproti u mlýna. Ještě teď se objevují druhy nové (sedmihlásek, rákosník zpěvný) zatímco jiné dávno hnízdí. Žádný monitoring není schopen zachytit stav a vývoj věrně. Když už se skladba a počty usadí, vstoupí do změn predace. Mezitím úspěšní jdou mnohdy do opakovaných hnízdění, občas v obměněném páru – kdo by se v tom vyznal!

Když si sednete v tichosti na tři dny mezi slavíky na hnízdišti, nepostačíte se divit, co všechno nebylo vidět či se vám odmítlo ohlásit. I jejich hnízda podléhají predaci, pár se snaží pokus opakovat v podmínkách již vegetačně proměněných, hnízda bývají umístěna výše, příchozího zaujme samcův oprášený zpěv. Nová příležitost motivuje uchazeče do té doby zkrachovalé, bloumající prostředím, s aktivitou již chladnoucí. Většinu těchto dění umete ovšem dorazivší pelichání, krom ptáků náhradně hnízdících. I tam ovšem v čase posunutého vyvádění již mohou adulti podstupovat začátek výměny šatu před odletem. Důkazy pro tvrzení jsou v archívu.

O slavících a jejich výzkumu by se dalo psát donekonečna. Dnešní chvíle před deštěm, kdy jsem se po cestě z práce zastavil v hájku za obcí zjistit, zda tam slavíci nakonec přiletěli, přinesla dvě sdělení. Jednak se mi ve chvilce podařilo chytit postupně celý pár, a taky se připomněla situace z dřívějška. Tehdy – dobře si pamatuji – před bouřkou (podobně je to na rybách) slavíci u Mnichova Hradiště šli do sklopek velmi aktivně. Dnešní úspěch přičítám podobnému, samice nejspíš vyskočila z hnízda rychle se nasytit, neodhadne, jak nepřízeň dlouho vydrží, ale pozná, že se blíží. Ona je to z mého pohledu spíš přízeň, voda je potřeba.

Druhým momentem je přistižení mne v omylu. Obecně soudím, že je-li hnízdiště v čase příletů dlouho prázdné, domácí slavík zahynul a nahradí jej mladý (v lepším případě). Tady tak nebylo, samec se přeci jen vrátil, a samice též starší, ovšem okroužkovaná až dnes. Škoda, možná je také odtud.

Kdo kroužkuje a zajímá se o návody k odlišování pohlaví u slavíků, na uvedených fotkách je tady rozpozná od sebe, aniž by musel rozfukovat břicho. Krásně znak ční. Ano, jde o délku rýdovacích per. Až posbírám ještě víc materiálu, uvedu znak v platnost.

Čeho se více chytat, když zbarvením jsou si podobní. Hledat potřeba jinde, třeba v délce peří. Vím ovšem, že výjimky právě tady budou mít chvílemi navrch. Drobných mistrů i urostlých partnerek se najde po kraji určitě dost. Jak ovšem delší čas stopu sleduji, smysl to má.

Navštívené hnízdiště je nevelké, i hnízdo by se našlo. Třeba se ještě vrátím. Neobyčejný kout, jeden z nejmenších…

Napíšu o dalším rozměru chytání slavíků pro mne. Podnítil to včerejší odchyt navečer, při cestě domů. To hnízdiště je dvoupárové a prvnímu jsem zkontroloval kroužek nedávno. Druhý mistr chytit nešel vůbec. Vždycky nad chytáním dlouho a poctivě přemýšlím, tady jsem věděl, že slavík bude též známý. Fíglem se to povedlo a kroužek mne nepřekvapil. Pojďme se na to podívat – ale nevědecky, tak nějak příběhově.

Víme o těch dvou dost, vlastně podstatné. Zbytek dovymyslím, s podporou zkušeností.

Jsou sobě soky v dubnu a chvíli v máji. Místo je ale rozlehlé do stran, nevadí si příliš. Spíše se přezpívávají – a možná, kdo ví – třeba jsou i trochu rádi, že tu je živěji. Vyvedou mladé když to půjde a přepelichají.  Než prázdniny skončí, oba zpěváci zmizí. Každý jindy, jinam a jinak. No ale – kam tím směřuji? Oni se s těmi kroužky po roce v místě znovu setkají! Přežili, trefili, chtěli domů. To nevelké keřoví při silnici za křížkem a čekárnou, kde v cestě o létu parkují houbaři a oni jim koukají do košíků, kde dva obrovské duby drží pevnou stráž, tam mají přístav. Děkuji uctivě dvěma proužkům hliníku s písmeny a čísly. A nemyslím teď vůbec na vědu, myslím na sebe. Že mohu zážitky takovéto, občas si dopřávat. Beru si je pak do života a stačí v zimě otevřít archív fotografií či knihu kontrolních zástihů a mám to před sebou zas. Věřte, moc hezky se s tím žije. Tiše to svazuje s krajinou, přírodou v ní, i odkrývá vážnost času. V překráse i nesmlouvavosti. Někam jde, odchází – a měří nám všem. Kolikrát jedu z města v zimě kolem a kostra čekajícího plácku kyne: „Buď zdráv – a těš se na jaro“! No, vidíte. Jaro už dávno běží, zase jsme byli spolu a ještě doufám staneme.

Do slavičí kanceláře přicházejí hlášení všelijaká po telefonu, internet rozsah navyšuje. Jsou i zdroje, které pravidelnými návštěvami hlídám pro přehled. A právě taková informace se na ornitologickém webu objevila včera a vylákala k výjezdu v rámci regionu. Nepřevázka není tak daleko, i když odpoledne značně pokročilo a musí vše proběhnout svižně. Ohlášen je z místa vojenské střelnice slavík tmavý – dvojhlásek. To je pták, disponující zpěvy i druhu příbuzného, slavíka obecného.

Přijíždím cestou podél dálnice, která je pouze pro těžkou polní techniku a nejspíš ještě pro tanky. Abych objel obří rozbahněné díry, musím vysekat mačetou křoví na boku dráhy, jinde, o kus dál, trefuji kola do vytlačených hřebenů blátivého úseku a snažím se po nich přejet. Jak se smeknu, nikdo mne odtud nevytáhne.  Vždy musím vystoupit a divoký úsek nejprve prohlédnout a zvolit postup. A pak věřit.  Cesta končí v poli, ale jsem u cíle. Podle mapy je záznam nedaleko, v džungli keřů. Hraji všemožné motivy a nikde nic. Opakuji, popocházím, zalézám, vynořuji se, poslouchám – nic. Nic tu není. Zorané pole je těžce jílovité, do toho až zaprší… Čeká mne cesta nazpátek, jsem zkušenější a přibylo odvahy. Míjí mne vysmátý čtyřkolkář, terén mu sedí. Zastavuji ovšem ještě na sjezdu z dálnice u Bezděčína, tedy na nájezdu. Slavík nějaký reaguje, zkouším na něj sklopku, nic. Za hlasem ovšem přeletuje, v povětří tahám síť. Je anglická, velmi schopná a méně viditelná. Ideální do volného prostranství. Usedám na složené válcovité sloupy elektrického vedení, připravené k rozmístění a sleduji vývoj. Slavík sice zpívá, ale přestal přeletovat, to je zlé. Vím, že na konci jarního koncertování ptáci šidí a mění repertoár až na hranu mizérie, ovšem tento pěvec má tvrdý tlukot. Jiný neumí, nebo si jej oblíbil. Kde jej mohl slyšet? Sklopku nesu přes asfaltovou šíři nájezdu na druhou stranu, zdálo se mi, že odtud přišel kontaktní hlas. Vlézt do toho absolutně nejde, sype se sníh z kvítků hlohů. Mačetou jsem vysekal jednosměrný tunel k středu křoví, skopal motyčkou zrcadlo a couvám zpět. Až do betonového žlábku odtokové stružky. Rovnám tělo, když k podmostí přibíhá zatáčkou sportovec právě tím žlábkem. Asi místní zvyk. Namísto krokoměru věnuje většinu pohledů mně, s květy vypadám jak víla. Nepochopí ten úkaz nejspíš ani v cíli.

Slavík vedle naštěstí přeletuje konečně pod dálnici, to je šance, že cestou zpět síť trefí. A taky ano. Mám strach v tom povětří, tak radši běžím, i když kapsy této neviditelné sítě i ve větru fungují spolehlivě. Slavík je mohutný – první dojem, který pobírám. A divný je též, znaky padají místy k slavíku tmavému, půjde o zpětného křížence. Jsem spokojený, balím, vyklepávám poslední květy z hlavy a mizím. Ze silnice dál se valí hukot, nemají to pěvci kolem „pražské desítky“ snadné.  Ani tento odchycený, od nynějška vědou i podchycený, slavík.

Neexistuje návod, a ani já jej neumím dát po letech, jak být úspěšný v získávání slavíků pro kroužkování po celý čas jejich pobytu u nás. A nejen pro kroužkování. Potřebovali jsme prostě zpěváka přilákat a nafilmovat, ani jeden nevyhověl. Seděl na pozici, komunikoval – to bylo vše.

Pokusy o chytání dopadají podobně. Hned je ovšem potřeba si uvědomit, že chování nemusí platit všude, platí ve výrazně „prochytaném“ území, kde nejspíš polovina slavíků má již zkušenost (a kroužek). Ale fakt, že samice úspěšných zasedly na snůšky a inkubují, jasně nenutí mistry k obraně vztahu. Nadechují se k obraně území, to přijde brzy kvůli úživnosti.

Pak tu jsou slavíci, na lokality přifaření, úmyslů všelijakých, ve finále mnozí pomáhající s vyváděním juvenilů. Takového i nyní chytit lze. Je převážně dvouletý, brzy bude pelichat.

Aby ale ani tady nemělo být jasno a nešlo poznatek vydávat za návod, přijedete na okrsek, kde jsem nikdy nechytal. Zpěvu nádherného. A kdesi vzadu sekunduje „náhradník“.  Nevím proč, ale klidně bych vsadil, že přesně z takovéto situace přijde ještě úspěch. A taky ano. Ve chvilce. Už při tahání sítě jsem našel loňské hnízdo v listí na zemi, mezi orchidejemi. Ano, rostou tam zeleně kvetoucí bradáčky.

Hned nedaleko té zatáčky u města ovšem vidím rudé dřevěné kolíky, je nejspíš spočítáno. Tak to často bývá. Zmizí zvláštní kout, plný vzácných životů. Odejde nepoznaný, neoslavený. – I když – vlastně ne! Oslavený slavíkem ano. Právě teď.

Jako byste se ocitli v slavičí knížce, v kapitole tři, ale stejné se děje právě teď v přírodě. Slavíci se snaží naplnit, proč je sem instinkt přivedl, rozmnožit se. Po vší té romantice prozpívaných nocí začne co nevidět dřina. Naštěstí oblast solidně namokla v předchozích dnech a z pohledu úživnosti je prostřeno. Bude z čeho žít.

Kopřivy nabraly sílu a stahují klenboví nad snůškami, vydrží tak až do vyhnízdění. Plácky postupně umlkají, v čase sezení jsou slavíci tiší.

Pořizovali jsme záznam, zpěváka jakých zdejší krajina v nabídce příliš nemá. Výstavního. Vím na 101 %, že má kroužek, ale zkontrolovat si ho dát nechce. Vrací se k Husí Lhotě léta. Do sítě jsem chytil jeho konkurenta, s kroužkem z loňska. Slavíci se prostě vrací, když to jen trochu jde. Je to pro mne čím dál víc dojemnější jak důkazů přibývá. A to mi je jasné, že polovinu nepochytám, zkušenost ptačí vítězí. Neželím a pokorně jedu dál. Nechci být dobyvatelem výsledků, i když je pravda, že na některé se v pozměněné taktice ještě vracím. Během čtyř měsíců. Je to i proto, abych sledoval stav hnízdních lokalit a držel palce.

Český slavičí rok je v plném běhu.

Pár hodin chybí do půlky měsíce. Teď slavíci krajinami zní. Partnerky sedí na snůškách, mistři to jistí někde z rozhledny a zpívají. V našem parku letos budou nejvýš tři páry. Musí se počkat, než oboustranné výsadby (severní a jižní), nabídnou ubytování. Už to snad dlouho nepotrvá.

Potřeboval jsem najít nově alespoň jedno hnízdo k zdokumentování, a tak byl na řadě Slavičí háj. Lískovou hůlečkou decentně probírám kštice bylin a nahlížím níž. Zkušenosti vedou nohy terénem, radí, kam by šly rády, a kde je to zbytečné. Poslechl jsem je, a to už odskočil podrostem stranou rezavý stín. Kdybych si jej nevšiml, s největší pravděpodobností bych hnízdo přehlédl. Skryté je šikovně.

Samička se hned vrátila na pět vajíček, práce budou mít brzy oba dospělí dost. Když zpětně pak hodnotím volbu místa, nevymyká se tomu, co vím. Už ale k Rachvalům směřuje ohlášený déšť, čas vše zabalit.

Teď slavíci pějí naplno, teď choďte poslouchat! Jak se začnou v hnízdech ukazovat mláďata, zbydou ke zpěvu jen smolaři bez známosti. A i to bude k červnu zvolna odcházet. Ano, slavičí rok Česka zastavit nejde. Vím to už hromadu let. Tak jako stromy dávno po odkvětu, stejně jak vítr, co tenkrát prvně přišel po zimě. Kukačky v místě rozehrály svou tradiční partii, pěvci se musí mít na pozoru. Svodnice strouhy, vedoucí do Trnického potoka (všude je po noci voda), je po celém pruhu plna rákosníků. Přiletěli hnízdit.

Proto sem letěli. Rozmnožit se. My jsme zde zaměřeni na slavíky, pojďme se podívat k nim.

Kolem půlky máje už by měla být hnízda vystavěna a v nich vajíčka. Samice sedají k inkubaci, mnoho z nich už sedí. Představím vám hnízdiště u Býčiny a jeho příběh.

Vrátil se rodičovský pár z loňska, oba ptáci jsou starší, zkušení. A přeci ona udělala chybu výběrem místa. Věřila v rychlejší růst vegetace, že ji schová, až bude potřeba. Nestalo se tak a snůšku cosi zničilo, nejspíš šedivky. Hnízdí nedaleko a mají přehled.

Podařilo se najít poblíž hnízdo budované, náhradní. Snad budou štěstí mít víc. Snůška zde již bude více chráněná. Nejspíš ovšem bude méně početná, vajíčka tak čtyři.

Pojďme si ještě říct, jak to slavíci mají s „opravami“. Stále se to v učených knihách opisuje dokola, ale v podstatě k tomu nemám výzkumem připomínek. Pokud pár přijde o snůšku a partneři přežijí, následuje náhradní pokus vždy. V případě již vylíhnutých mláďat, přijdou-li o ně, většinou začnou o kus dál znovu. Vegetace je v tu dobu již vzrostlá, ptáci neusazují stavbu k zemi, nýbrž na podložku o něco výš. Pokud jsou mláďata již větší anebo velká, rodiče už znovu nehnízdí. Uběhlo totiž hodně času a pelichání před odletem jej potřebuje rovněž dost. Kolem půlky června se již mohou juvenilové objevit v okolí hnízda a do konce prázdnin mají čas k osamostatnění. Pak přichází potulka domovinou a odlet do zimovišť. První cesta do Afriky, kdy každý z hrdinů putuje sám a v noci. Ve dne se živí pro zásoby tuku i okamžitý výkon. Vždy potřebuje blízkost úkrytu, tedy podrost. Podobný, v jakém jej rodiče nedávno vypiplali.

Kroužkování pomáhá stopovat jejich příběhy a hledačskému snažení přidávat rozměr uvěřitelnosti. Každý jeden dospělý slavík, kterého držím v ruce podobně, jako včera u Husí Lhoty, prošel vším zmíněným. Narodil se úspěšným rodičům a došel k osamostatnění, naučil se zvládat daleké cesty a na jejich koncích přežít pro další čas. Právě jako zmíněný, po kroužku zkontrolovaný místní sameček TV 58569, kterého dvě malé slečny s tatínkem, pohledem vyprovázejí k větvím.

Dobrý večer.