Čas hudebníků zoufalých

Žádné komentáře u textu s názvem Čas hudebníků zoufalých

Ještě se po hnízdištích zpívá. Ještě slavičí tlukot Polabím jde. Už nevibruje, dochází.

Pro vás, kteří slavíky nechodíte chytat a přeci byste se o nich chtěli dovědět víc, nabízím výjezd, který snad radši ani nemusel být. Úspěšná hnízdiště došla stavu, kde páry čerstvě krmí mladé. On ale zní z okraje zpěv! Co to má znamenat?

Na hnízdišti, které vyvádí mladé do světa, se v čase inkubace snůšky usadil jeden – dva přebytečníci. Není už o co hrát, všude narazili na zavřené dveře a tak jen čekají, až touhy z hlavy odejdou. Dlouho už trápit nebudou, vyřeší to pelichání. I v tak kvalitní literatuře jako je „pelichání vybraných pěvců“, je u slavíka špatně právě i období pohnízdní výměny peří. Začíná totiž už kolem půlky června, a jsou to přesně tito hudebníci zoufalí. Začínají s procesem dřív, a dřív se také sbalí na cesty. Přiletěli neuspět, tak teď jenom v pořádku přežít a příští rok podobné chyby neudělat! Samičky to mají snazší. Když už některá přebývá, dlouho „na ocet“ nezůstane. Klidně se přidá k hnízdící dvojici a trojice je na světě. S hnízdem v sousedství opožděným, do prázdnin však času dost.

Včera jsem ve snaze objevit nějaké hnízdo navíc, navštívil místo, již zkontrolované dřív. Tedy jen na poslech. Zpěvák chytit nejde, samice seděla někde v buřeni. Chytil jsem právě zpěváka zoufalého, vyletěl za hlasem sobě pro kroužek. Dvouletý.

Znaků zde poctivých dosti.

Aby člověk držel přehled o hnízdišti v čase obsazenosti, musel by na takové chodit každý týden. Já mám v rajónu kilometrů přes dvě stě čtverečných – kolik bych času musel mít! Proto vím pořád tak málo, a chce-li ode mne kdokoli nějaký výsledek, pořád se trochu bojím. Nemusím totiž říkat úplně pravdu. I proto musím počkat, až letošní rok skončí, a do nového znovu nastoupit s odhodláním.  

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.