O slavících a jejich výzkumu by se dalo psát donekonečna. Dnešní chvíle před deštěm, kdy jsem se po cestě z práce zastavil v hájku za obcí zjistit, zda tam slavíci nakonec přiletěli, přinesla dvě sdělení. Jednak se mi ve chvilce podařilo chytit postupně celý pár, a taky se připomněla situace z dřívějška. Tehdy – dobře si pamatuji – před bouřkou (podobně je to na rybách) slavíci u Mnichova Hradiště šli do sklopek velmi aktivně. Dnešní úspěch přičítám podobnému, samice nejspíš vyskočila z hnízda rychle se nasytit, neodhadne, jak nepřízeň dlouho vydrží, ale pozná, že se blíží. Ona je to z mého pohledu spíš přízeň, voda je potřeba.
Druhým momentem je přistižení mne v omylu. Obecně soudím, že je-li hnízdiště v čase příletů dlouho prázdné, domácí slavík zahynul a nahradí jej mladý (v lepším případě). Tady tak nebylo, samec se přeci jen vrátil, a samice též starší, ovšem okroužkovaná až dnes. Škoda, možná je také odtud.
Kdo kroužkuje a zajímá se o návody k odlišování pohlaví u slavíků, na uvedených fotkách je tady rozpozná od sebe, aniž by musel rozfukovat břicho. Krásně znak ční. Ano, jde o délku rýdovacích per. Až posbírám ještě víc materiálu, uvedu znak v platnost.
Čeho se více chytat, když zbarvením jsou si podobní. Hledat potřeba jinde, třeba v délce peří. Vím ovšem, že výjimky právě tady budou mít chvílemi navrch. Drobných mistrů i urostlých partnerek se najde po kraji určitě dost. Jak ovšem delší čas stopu sleduji, smysl to má.
Navštívené hnízdiště je nevelké, i hnízdo by se našlo. Třeba se ještě vrátím. Neobyčejný kout, jeden z nejmenších…
