Zaměřeno na slavíky

(Chystáno pro tento čas a lidem, kteří se na svátek připravují)

Mé cesty za poznáním provází vytrvalost. Výzkum slavíků je důkazem spolehlivým, ale začít mohu klidně jinde. Udržím poctu času, krajině i přírodě v ní. Sáhněte pro výluh z bezových květů, oholte snítku meduňky, pořeďte vodou z nejbližší studánky (džbán držte skleněný), přisypte led a pojďme k pohledům do dálky. Tak já to slavím, tak to mám já. Do věků, kde jsme nemohli být a i můj zítřejší rituál v dílně má dávno s vlivem těch časů co do činění. Přijďte tedy i zítra.

V začátku září, šestého roku dopoledne, to srdce z auta pokládám na kýmsi rozprostřený šátek pod věží. Mezi sešlými v spoustě lidí stojí dva, kteří o chvíli později řeknou, zda cíl jsem u výhně nepromáchl. Starý pražský zvoník s kolegou mladším, zvonícím v bazilice na Řípu, přijeli událost završit. Jen nikdo z lidí neví, jak mnoho chvílím předcházelo. Jak přijely dámy se slovy, že z kovářů pro pověst nedobrou, k tomu navázanou, nikdo opravu neuchopil – a co na to já? Neví ani, jak do ohromného ohniště podruhé jsem musel srdce uložit, když po prvním žíhání prasklina další se přeci ukázala, a já jsem si nedovolil nález hodit za hlavu. Svárem zacelit, přibrousit, překovat a žíhat znovu. Ručičky hodin obíháním byly zpocené, když jsem osmnáct kilo železa pozvolna komplexně nechal znovu vychládat. Puklina už se nijaká po těle nerozsvítila, a tak zavoněl včelí vosk i terpentýn. Vyházet se mohla všechna přivěšená závaží, co čas nadiktoval, tvrdé srdce proměklo k novému bytí a bití. Jako kamenná květina – prohlásil kdosi za mnou. A já jsem čekal, co to po zavěšení do nového řemene s těžkým zvonem z roku 1572 udělá. Zda nám případná nepozornost neotrhá uši.

Nad soutokem řeky s drobnou Zábrdkou z Podještědí, v rýze kamenných srubů Jizery se naklonilo poledne, když starý muž rozkymácel víc jak tunový kolos. Přes otevřené prkenné žaluzie vyletěl z poničeného chrámu hlas neskutečný, a zvoníci poté, co se za provazem vystřídali, mluvili – jaká to pro ně byla čest. O silném hlasu i nádherném prsním tónu. Druhý chytá vpusť, ať úder poslední bez chyby přejde do vyznění. A já už vím před navazujícím programem, že bylo dobře výheň nad chybou znovu rozdělat. Pro výsledek.

Úporné hledání za každých okolností při očekávání rozpoznání bych doložil i událostí poslední ve výzkumu slavíků a migrace, ale neudělám to. Objev podobného formátu patří nejprve jinam, ovšem až tehdy, co bude v čase otestován. Prověřován je od jara a je příjemné, jak se pozitiva i negativa zničehonic v tajemném předurčení spojují v rychlý tah na bránu. Kdy základní kámen položilo horské chytání na Rýchorách, přes Krkonoše po Jeseníky, současně v nížinách i na pláních polních letišť. A přesto si slavíci mnohá tajemství udrží. Nepochybně.

Když jsem tehdy četl první sloupky o slavících, přecházel jsem bez zájmu zmínku, že se mohou za určitých okolností i křížit. Ostatně – tím informace pokaždé končila, takže stejně nebylo co dohledávat.

Pak jsem najednou stál před hnízdem, kde snůška – a nakonec i mláďata, byla společným dílem druhově rozdílných rodičů. A přišlo další, Kněžmostu nedaleko. Tím to ale zase pohaslo, co dál na tom hledat? Až se po čase stalo, že v síti lesíku u Kolomut byl slavík, kterého jsem si prohlížel opravdu dlouho. Byl prostě divný. Obecné slavíky jsem znal již spolehlivě, tmavých několik chytil pro srovnání též, takže i jejich znaky jakžtakž načetl. Slavík v ruce se mezi ně ale nechtěl vejít, divným zůstával. Pořídil jsem dva snímky na kinofilm, jedince popsal, okroužkoval a pustil. Zjev mi ale v hlavě spolehlivě zůstal, a vidím to, jako by to bylo včera. Obrovský slavík, podobný hodně obecnému, ale peří křídel bylo po znacích jiné. Ten pták se do místa vrátil i další jaro, abych si jej prohlédnout mohl znovu. Sestavil jsem podobu křídla kresbou a referoval o tom na podzim před kolegy. Film, který měl pro můj výzkum stanout propagačním, začal se v tichosti odvíjet…

Prožil jsem s nimi do dnešního dne mnoho. Zažil je v místech, kde je pro druhové prolínání lépe vychystáno, v slavičí hybridní zóně. Co je možností nyní z posledních – chytat je na průtahu v létě za nocí. To překvapivě funguje. Bezpečně ovšem člověk pozná jen přímé – F1, kde rodiče jsou druhově nestejní, následné křížení „zpětné“ už tolik pohledem rozpoznat nejde.

Všichni, mnou zjištění, mají ovšem jedno společné – slavíci jsou to rozměrní. A protože spousta textů končí otázkou: K čemu potřebují tak rozměrná křídla??

Noční odchyty se již postaraly o důležitý základ možných zhodnocení.

Dnes jsem po práci prochytal oblast červenské výspy a ze tří odchycených samců byl jeden již kroužkovaný. Vůbec mne nenapadlo, že by mohlo jít o ptáka v roce osmnáct jednoletého, chyceného zkraje prázdnin v noci. Nyní hnízdí o necelé dva kilometry jinde.

Výsledky už se pomalu scházejí. U tohoto jedince je jisté, že 20. července v čase kroužkování, byl na potulce okolím. Tato skupina výsledků, kdy jde o ptáky místní, se již pěkně rozrůstá. Úkolem je během několika sezón získat přehled o původu ptáků, v létě za nocí chytaných.

V půlce června mohou již někteří slavíci pelichat. Dočteme se, že začínají v červenci, ale tak to není. Dávno to tak není, nejde o nějaké uspišování – coby hit posledních let.

Vyrazil jsem přesně za tímto úkolem a nakonec se mezi pěti chycenými povedlo. Bylo potřeba ovšem najít správnou situaci, kde se tak děje. Pelichají takto časně ptáci doprovodní u hnízdění, tedy někteří. V reprodukci neuspěli, a tak nic nebrání začít dřív. Pochopitelně tací i dřív odletí.

Navštívil jsem dubový les z knížky o slavících. Tam bývá báječný klid a já o něj stojím v tento čas dost. I když místa dávná zanikla, zmizela vykácením, v kraji jeden plácek přežívá. A slavík tam byl i letos. A radost během dubnového setkání musela být veliká mezi doubravou a rezavým zpěvákem, našel jsem toto…

A taky přežívá ve srostlých dubech studánka, jen ji vyčistit.

Pak už začala dřina s chytáním přímo u kolejí hlavního tahu na Turnov. Jsou tam tři místa, bývala totiž podle dráhy prastará cesta, dnes zarostlá. Vlaky létají kolem, ale zvířatům to asi nevadí, ony se totiž ohlásí předem rámusem. Tahám pracně síť, dvanáct metrů je tady opravdu hodně, ale nakonec se povedlo. Síť je ovšem hodinu bez kontaktu, vracím se kus cesty k autu pro sklopky. Co už jinak, odešel bych s prázdnou. A na všechny tři místa jsem rozdal pastičky málem všechny, až v krabičce zůstali jen opravdu nejlínější červi.

Po kolejích musí být člověk opatrný, je tu naštěstí rovný úsek. Sklopkám věřím, plácky jsem vybral opravdu senzační, motyka ale dostala zabrat v kamení náspu. To je kolem dráhy vždycky tak. První kontrola – a je to jak vybírání o koledě! První, druhý, třetí – všichni samečkové, na samičku se nechytám. Nevím, kde jsou. A hned ten první slavík je parádní, toho jsem potřeboval. Však vidno v křídle.

Vedle se určitě hnízdí, tento zůstal na ocet. A včera či předvčírem ztratil letky, jež proces zahajují (kdo hledá marně, jde o ten velký schod, dvě tam již chybí).

Všichni jsou tady víceletí, každý v jiném stavu a některé mé úvahy se trošku zjištěními nalomily, nic nenadělám. Ta zásadní je skvělá. Ano, pelichá se u nás od půlky měsíce.

Teď je po čase uslyšíme. Naposledy letos, ovšem.

Někde se dozpěvuje, jinde obává o vyskákaná mláďata a doprovází. Někde žaluje, jak smůla umí hrábnout po naději. Tak to jsou slavičí plácky jihovýchodu Mladoboleslavska, oblasti, kterou zvu Od Humprechtu  k Jizeře.

Umíte-li odečítat stavy lokalit, chodí se vám po cestách sebejistě. S prsty přiloženými na tepu krajiny uličník čas přeci jen tolik neodbíhá.

Po přestávce ve znamení ticha, se z křovin slavíci připomínají. Že jsou pořád doma a chvíli ještě budou. Unikátní slavičí rok tuzemska vstupuje do poslední části. V ní ptáci znovu utichnou a začnou pracovat na ladění křídel a svalů.

Chytám-li současné dospělce, je zajímavé registrovat utržené rány z bitek o cokoli. O přízeň, o pozemky, o prostřené stoly. Právě ale i o poctivý prales nad hlavou pro klid pelichání. I tato poslední disciplína (pelichání slavíků před odletem do zimovišť) je vzrušující, nenudí. A chytání jedinečnou metodou je velká zábava. Na samém konci, až vytáhnu špendlíkem s barevnou hlavou poslední podebraný trn ze hřbetu ruky, slavíci se zvednou k obloze. Nikdo z nás je neuvidí, skryje vše tma. Zešeření letní horké noci – vyzvání na cestu. Ale ani tam příležitosti k pozdním setkáním nevzdám, pokaždé od půlnoci začnu jim hrát za plotem z sítí. U řek, v blízkosti křovin, i na širých pláních po strništích. Abych vyzkoušel, co všechno u nich platí. Plán je jasný – letos se musí ještě o něco dřív! I uspíšený loňský začátek byl vlastně prohrou, promáchnutím. Bál jsem se toho – a ono to přišlo. Jiný by skákal radostí, já jsem se zhrozil – slavíci se hned na první pokus nachytali! Zůstala v hlavě ta vyčinění, chci se polepšit. Začnu už na prahu II. týdne prázdnin, to by mělo stačit. Bude to pro mne přenáročné, ale posledním časem nezbývá jiného. Psal jsem tu o čase, jaký on je…

Čas před prázdninami třeba ohlídat. Kolem silnic voní hlohyně – slavičí mládež by měla poletovat. Okroužkovat třeba vlaštovky na tradičním hnízdišti, no a samozřejmě bez otálení vylézt na čápy.

Propojil jsem to z živností a vyrazil. Hned jak jsem měl po práci, už jsem parkoval nedaleko čapího sloupu dokonale vybaven pro výstup. Ještě se nebojím, ještě mne to baví. Posuďte sami – kdy podobné zažijete? Obilí má k hnízdu prošlápnuto liška, kdyby nějaké mládě spadlo či něco z talíře. Zajištěný karabinou, blížím se pod oblohu. Samice odlétá, upravuji nastavěný okraj mohutného hnízda a trpím. Z mikroténů rozměrných cárů na mne protéká trus, smíchaný s vodou, kterou mláďata rodiče ochlazují. Potřebuji fólii odstranit. V momentě je tchoř proti mně napudrovanej frajer. Člověk z konzole nikam neuhne, vše padá rovně dolů. Roj mušek zatančil před očima a vyzval mne do kola. Nastavený žebřík je připoután ke konzoli, soukám se k hraně. Mláďata jsou jen dvě, ale starší se do mne zčerstva naváží. Brání i sourozence, než nerezové kroužky poctivě osadím.

Je to za mnou a padám odtud. Foťák letí napřed. Naštěstí polstrovaný futrál předvedl, co umí. Balím lana a od auta sleduji, jak samice přistává u mládeže.

Pravé ucho, méně zničené, mne ťuká do ramene s upozorněním, že vedle v křoví je slavík. Nikdy tu nebyl pro fádnost místa, ovšem to se změnilo vykácením pruhu pod dráty. Paseka mezi dvěma pruhy a bující pařezovina nad štěpky! No, prosím – a slavíci to hned našli. Sklopka však chytla kosa, který ještě neumí lítat a prozradila se. Nesu síť a vypínám do ulice někým vysečené trávy. Dozadu sklopku navíc a sleduji děj z navážky, plné keříků zatoulaných brambor. Volba byla trefou, povedlo se, na co jsem si myslel. Takřka neviditelná anglická dvanáctka chytla slavíka. Ovšem mladého!

Super objekt, už jej nesu k autu. Po roce taková nádhera! Ještě ho rodiče provázejí, ještě má křídla nedokončená. Pak se daří odchyt hlavy rodiny a balím. Musím na vlaštovky k hnízdu. Jde to báječně rychle, tak ještě ke stolku zatočit lžičkou.

Vzájemně si děkujeme a mizím. Večer totiž už lačně přešlapuje za plotem.

Prošel jsem kdysi dostupné texty k určování slavíků a snad každý měl nějakou chybu. A na tom jsme vyrůstali i zráli. Dlouho mi trvalo, než jsem – nejprve v sobě a pak pro veřejnost – řadu věcí opravil. Četl jsem jednou v studii o první ruční letce slavíka obecného, že nepelichá každý rok. Jak se taková chyba v sdělení narodí? Letky mají odlišnou barvu od krovek. První ruční letka (zakrslá) je v úrovni krovek a oproti nim opravu vypadá vybledlá – „stará“. Když ji ovšem porovnáme obloukem s ostatními ručními letkami, barva už je stejná.

Nejvíc problémů je kolem první ruční letky (1. RL), tedy v odlišování mezidruhovém. Dnes platí, že 1. RL – i když je o 2 mm kratší než krovky – stále jde o slavíka obecného.

U zúžení vnějšího praporu na ručních letkách se uvádělo mnohde pro slavíka obecného, že může být i na 4. RL. Platí nově, že tam je vždy!

U slavíka tmavého stálo, že 2. RL je vždy druhou nejdelší v křídle. Nemusí být, i když znak to je potřebný. Dvojka může být rovna čtvrté či dokonce o poznání kratší. Bývá to u mladých ptáků v prvním velkém peří.

Museli jsme si projít „pravěkem“, aby nám chyby začaly vadit a my se stavěli na nohy vlastní. Brzy takové napravování začne bavit, a vy najednou víte, že víte. Mám paralelu z těchto dnů.

Už dávno jsem si povšiml, jak mne láká pohled do historie. Způsobila to naše zahrada a vykopávky v ní. Kdyby mne tenkrát učil dějinám archeolog Jirka Waldhauser, možná bych ten obor i vystudoval, jak umí zaujmout. Stejně tak vědec jiný, který si k nám přijel pro unikátní pečetidlo, nalezené v lese, a oplátkou přivezl knihy ze svého okruhu badatelů. První má 855 stránek – Petr Čornej: Jan Žižka. Neuvěřitelnost neuvěřitelná! Naše trápení ve škole nad tématem se jeví nyní naprosto k ničemu, škoda zmařeného času. A zjištění, jako u slavíků – téměř vše bylo jinak! Sežeňte si tu knihu k půjčení a nepustíte ji z ruky.

Kdybychom mohli mít štěstí, a do hlav si nabírat informace jen poctivé, to by bylo vyučování! A tak se koukám tady mezi zahradními nálezy na šipku z kuše a jsem potichu. Jestli třeba i ona se nerozvypráví. Mohu si na ni sáhnout – existuje, něco být muselo…

Dnešní čtení nebude veselé pro ty, kteří občas či cíleně kroužkují slavíky. Možnost odlišit „jeho“ a „ji“ už brzy vyprší. S pelicháním, které je na spadnutí, chvíli po začátku procesu zmizí původní nažina na břiše samic. Obnoví se toulce a v nich drobné peří. A bude dorozfukováno! Neházejte ještě kleště do kopřiv, objeví se návod, jak z té šlamastyky ven. A nemusíme myslet hned na genetiku, prozradí nám to peří. Sesypu výsledky a propočítám míru pravděpodobnosti. Tu budu dál ladit podle stavu, jak bude ptáků, v hnízdění rozlišitelných po jistotě, přibývat. Aby vše nebylo tak snadné, náměry „prvního peří z hnízda“ (kategorie 1K, 2K – až do letní výměny) bych neměl akceptovat. Zjistil jsem už dříve, že takové peří letek či rýdováku je často nespolehlivé a po prodělané výměně vypadá jinak. A aby to bylo ještě komplikovanější – někdy taky ne. Co tedy k výpočtům zbyde, se uvidí. Naštěstí mám měření tolik, že tušenou krizi nejspíš překonám. Jestli se v novém století totiž o něco snažím – být ve výzkumu uvěřitelným. Neuvěřitelného kolem dost.

Oba hnědí čeští slavíci dělají určování těžší totožným zbarvením. Ke cti jim slouží ovšem, že pouze samice mívají hnízdní nažinu, a že ptáci pelichají jedinkrát v roce. Toť vstřícnost veliká! Já jsem tu od toho, abych obtížné určování co nejúspěšněji rozklíčoval, a pracuji na tom s úsilím. I proto kombinace výzkumu hnízdění, se snahou v létě na odletu prohlédnout co nejvíc možných vzorků a tyto v archivu ukotvit. Až mne odvisle napadlo, kolik už jsem měl v dlani po chviličkách krásných divokých slavíků. Jako by levá ruka měla už sevření nastavené na jejich hebkých třiadvacet gramů tajemnosti.

Tak buďte zdrávi.

Než se to zlomí dvacátého před půlnocí, než začne světla ubývat! Slunovrat.

Nebude to ani pak žádná tragédie, cesty nás vedou fázemi roku rozličnými. Teď ale všechno hoří správným plamenem – Krátký popis léta a Hradišťan. Pavlica, vnořený do Skácelova textu – požáry ze čtyř stran, akátové háje, doutnající duše vína, krvavé máky v obilí. Ksakru, umět to taky tak!

Tohle jsou ale dny – pověsme se jim na rukáv, a držme se jich, až si bot špičky obrousíme. Držme se i pak. Všichni vyrazte ven! Neprodleně. Vůně se přebíjejí, která uhrane víc. Je čas.

Byli jsme za slavíky. Ne chytat, přilákat před sklo záznamu. Budu je mít na besedy, aby tam posluchači mohli „stanout se mnou“. Slavičí háj, jezero u Veselé, Ostrov u Bakova i hnízdiště u koupaliště. Slavíci jsou mazaní a herci otrávení. Nechtějí zadarmo dát. Lidé nás potkávali, hlavně u Bakova. Bylo to milé. Šly dámy s hochem a pozdravily po jménu. A hned bylo jasno, potkali jsme se před fůrou let v rádiu Jizera při natáčeních. Jak je ten region malý! Pak šla kolem jiná a řekla přesně počet slavíků, kolik jich tam v dubnu zpívalo. A já si do té chvíle myslel, že letos tam nebylo nic. Jsou tiší až přetiší, pokud mláďata nejsou z hnízda v podrostu. Pak hluční, taktičtí, vynalézaví, jak s vámi co nejdříve pryč.

Český slavičí rok, zvolňuje krok. K ptačímu ztišení, co už se nezmění. A po jedné noci pak najednou nebudou. Na mne je vymyslet, jak si těch vteřinek o ně co nejvíc opřít. Ať mi o sobě ještě pár tajností řeknou, než dveře vezmou za kliku zvenčí. Nejdelší dny a nejkratší noci je plánují doprovázet o chvilkách prchajících. A jak o světlo začnou přicházet, ptáci se zvednou. Teď však je podletí – ano, to pravé, jak v básni vykoupal i prastarý učitel o dvě vesnice vedle. Táhne mu na stý rok!

Děkuji i Vám, pane profesore. Nejen za podletí u nás.

Vlastním soubor 400 obrázků pelichajících slavičích křídel. Cena bude značná stejně jako vynaložený čas ke sběru. Rád se do něj potápím, když mám náladu hledat zajímavosti. Rekord započetí výměny peří před odletem je pozítří, nepočítám-li slavíka, který byl omylem přírody – hybridní F1 samici. Ta začala pelichat již 27. května a nikdo ji nepřekoná. 

Soubor stále doplňuji, i když výzkum byl ukončen. Nyní už by mne potěšilo k získání podobné, jako mají například filatelisté či numismatici – kdyby se podařilo zjistit anomálii. Zbytek zajímavého procesu je již, dá se říct, vykreslen. K člověku pro jeho odborné zdeformování přicházejí z přírody upozornění, nyní třeba právě na zmíněné pelichání. Anebo jiná. Když slyším zpívat v zahradě černohlavou pěnici z nedávna, vím na ni, že má na noze kroužek centrály, který je teprve druhým u nás zastiženým. Avšak zpět k výzvě od slavíků. Už včera při chytání jsem se poctivě díval, zda první pírka v křídlech nechybí. Pokud v jednom případě chyběla, byl to následek tvrdých střetů. Nejspíš si ani nedovedeme představit, k čemu všemu v okrscích a na jejich hranicích dochází. Odtušit to lze v náznacích právě třeba z peří.

Jak slavíci proces rozběhnou, všechno ztichne. A ticho bude až do odletu. Ten bude super-tichý.  Je to něco naprosto opačného oproti příletu. My je tady na blogu ale jen tak snadno odletět nenecháme, letošní letní chytání je už připraveno. Pověstný benzín do motoru zajistily výsledky z těchto odchytů. Disciplína je nasáklá budoucími výpověďmi, a v cestě za poznáním je třeba se do toho opřít. Do té doby bude dobíhat prochytávání slavičí oblasti, které je letos spíše nárazovité, ale každá prověřená lokalita se do přehledu počítá.