Jednou budem dál

Žádné komentáře u textu s názvem Jednou budem dál

Dnešní čtení nebude veselé pro ty, kteří občas či cíleně kroužkují slavíky. Možnost odlišit „jeho“ a „ji“ už brzy vyprší. S pelicháním, které je na spadnutí, chvíli po začátku procesu zmizí původní nažina na břiše samic. Obnoví se toulce a v nich drobné peří. A bude dorozfukováno! Neházejte ještě kleště do kopřiv, objeví se návod, jak z té šlamastyky ven. A nemusíme myslet hned na genetiku, prozradí nám to peří. Sesypu výsledky a propočítám míru pravděpodobnosti. Tu budu dál ladit podle stavu, jak bude ptáků, v hnízdění rozlišitelných po jistotě, přibývat. Aby vše nebylo tak snadné, náměry „prvního peří z hnízda“ (kategorie 1K, 2K – až do letní výměny) bych neměl akceptovat. Zjistil jsem už dříve, že takové peří letek či rýdováku je často nespolehlivé a po prodělané výměně vypadá jinak. A aby to bylo ještě komplikovanější – někdy taky ne. Co tedy k výpočtům zbyde, se uvidí. Naštěstí mám měření tolik, že tušenou krizi nejspíš překonám. Jestli se v novém století totiž o něco snažím – být ve výzkumu uvěřitelným. Neuvěřitelného kolem dost.

Oba hnědí čeští slavíci dělají určování těžší totožným zbarvením. Ke cti jim slouží ovšem, že pouze samice mívají hnízdní nažinu, a že ptáci pelichají jedinkrát v roce. Toť vstřícnost veliká! Já jsem tu od toho, abych obtížné určování co nejúspěšněji rozklíčoval, a pracuji na tom s úsilím. I proto kombinace výzkumu hnízdění, se snahou v létě na odletu prohlédnout co nejvíc možných vzorků a tyto v archivu ukotvit. Až mne odvisle napadlo, kolik už jsem měl v dlani po chviličkách krásných divokých slavíků. Jako by levá ruka měla už sevření nastavené na jejich hebkých třiadvacet gramů tajemnosti.

Tak buďte zdrávi.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *