Každý rok v tuto dobu

Žádné komentáře u textu s názvem Každý rok v tuto dobu

Čas před prázdninami třeba ohlídat. Kolem silnic voní hlohyně – slavičí mládež by měla poletovat. Okroužkovat třeba vlaštovky na tradičním hnízdišti, no a samozřejmě bez otálení vylézt na čápy.

Propojil jsem to z živností a vyrazil. Hned jak jsem měl po práci, už jsem parkoval nedaleko čapího sloupu dokonale vybaven pro výstup. Ještě se nebojím, ještě mne to baví. Posuďte sami – kdy podobné zažijete? Obilí má k hnízdu prošlápnuto liška, kdyby nějaké mládě spadlo či něco z talíře. Zajištěný karabinou, blížím se pod oblohu. Samice odlétá, upravuji nastavěný okraj mohutného hnízda a trpím. Z mikroténů rozměrných cárů na mne protéká trus, smíchaný s vodou, kterou mláďata rodiče ochlazují. Potřebuji fólii odstranit. V momentě je tchoř proti mně napudrovanej frajer. Člověk z konzole nikam neuhne, vše padá rovně dolů. Roj mušek zatančil před očima a vyzval mne do kola. Nastavený žebřík je připoután ke konzoli, soukám se k hraně. Mláďata jsou jen dvě, ale starší se do mne zčerstva naváží. Brání i sourozence, než nerezové kroužky poctivě osadím.

Je to za mnou a padám odtud. Foťák letí napřed. Naštěstí polstrovaný futrál předvedl, co umí. Balím lana a od auta sleduji, jak samice přistává u mládeže.

Pravé ucho, méně zničené, mne ťuká do ramene s upozorněním, že vedle v křoví je slavík. Nikdy tu nebyl pro fádnost místa, ovšem to se změnilo vykácením pruhu pod dráty. Paseka mezi dvěma pruhy a bující pařezovina nad štěpky! No, prosím – a slavíci to hned našli. Sklopka však chytla kosa, který ještě neumí lítat a prozradila se. Nesu síť a vypínám do ulice někým vysečené trávy. Dozadu sklopku navíc a sleduji děj z navážky, plné keříků zatoulaných brambor. Volba byla trefou, povedlo se, na co jsem si myslel. Takřka neviditelná anglická dvanáctka chytla slavíka. Ovšem mladého!

Super objekt, už jej nesu k autu. Po roce taková nádhera! Ještě ho rodiče provázejí, ještě má křídla nedokončená. Pak se daří odchyt hlavy rodiny a balím. Musím na vlaštovky k hnízdu. Jde to báječně rychle, tak ještě ke stolku zatočit lžičkou.

Vzájemně si děkujeme a mizím. Večer totiž už lačně přešlapuje za plotem.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

css.php