Zaměřeno na slavíky

Do Slavičího háje přijíždím včas. Podle předpovědi mají být přepršky, ale kdybych na ně pokaždé dal, moc bych nevybádal. V jednu hodinu nového dne se vítr stahuje k nule, obloha svítí od samého večera, je teplo. Je hodně teplo a můry to žijí. Lišaj paví oko! No, tak toho jsem tady ještě nezapsal, ale bude to našimi vrbami. Jsou živnou rostlinou housenkám. Za nimi pochopitelně netopýři a ještě jednou pro připomenutí – noc je vskutku letní. Noční odchyty tady vedené od sedmého července mají vzestupný vývoj, tato noc by mohla být štědrá i proto, jak se blíží k polovině prázdnin.

Noční kontroly jsou čisté, ale ještě za tmy visí v síti první slavík. Deset minut popošlo k ránu a obě sítě mají co dělat. Přišlo mi v noci, že přehrávky šly vzduchem daleko snadněji a ještě o něco výrazněji, mohl to být jen pocit. Jsem zpocený a ulítaný, všude to kvoká slavičí řečí z pytlíků, nikdy jsem to takto nezažil. V půl osmé mám dokroužkováno, náš park je nacpaný slavíky, co čerstvě mají kroužky, síla!

Je až k neuvěření, jak mladé jedince umělý zpěv rozparádí. Do křovité vrby, kam mnozí odlétají si urovnat peří před překvapivým pokračováním života po osobním selhání – jakmile nový míří, už na něj některý s osazenstva startuje. I s jedním kontrolovaným se číslo zastavilo na 33.

Co se muselo udát v druhé půli noci a nad ránem v prostoru ptačího parku, to bych chtěl na vlastní oči vidět. Soukromý projekt – malý výměrou, ale veliký odhodláním – jak k lidem říkávám, zase k sobě tímto kouskem přitáhne pozornost. Dobře mu tak!

To se neomrzí. Člověk se musí večer přičinit o přípravách punktu, po půlnoci vstát a začít hrát nad sítěmi, kontrolu mezitím – a před čtvrtou, když hvězdy blednou, připravit se na možný nápor.

Sedím na lavičce, je fakt hodně teplo, bez rosy, ale po takovém prskavém kropení shora. Co se může dít? Za sebou mám zážitek z noci, z kontroly ve tři. V louce na můstku přes svodnici kontroluji prázdnou síť, když od zdroje (nejspíš seděl na betonové hlavě mostku) vyletěl slavík kousíček přede mnou. Čelovkou mimoděk nasvícená síť byla strašnou chybou, on se jí vyhnul a zmizel do tmy. Je téměř jasné, přijde ráno. Nemívám možnosti, vidět volně slavíky v noci. Pták je to v letu velmi specifický, naučil jsem se to číst v horách pod světlem. A působí rozměrně.

Sedím dál na lavičce, je pod slívou suchá, a pozoruji noc. Pak začínám chodit od sestavy k sestavě a ve čtyři deset vytahuji prvního. Radost mám, že není početně kontrol mezidenních, ptáci se musí nad oblastí ohromně točit.

Ráno mám v pytlících celý noční háj i jediný retrap (z včerejška).

Od Humprechtu táhnou už zase horkovzdušné balóny, oreklamované. Posádka si mne prohlíží, jak na stoličce za autem kroužkuji. Už se chytla i vlaštovka, jdou rákosníci, budu balit. Musím do práce.

Zlaťáci zůstanou…

Až ptačí park za posledními křídly došumí, zůstanou poize věrní. Pár druhů by se našlo, zlatý strnad je jedním z nich. Moc rád je potkávám a chytí-li se, kroužek dostanou stejně jako jiní. Pomůže zjišťovat například věk. Obdivuji, jak přesně ti ptáci vědí, kam, v kterém čase jít co sezobnout. Mají areál přečtený do puntíku. Hnízdí kolem pěti párů, možná víc. Je ptáčkem starých mezí a polních cest, naše prostředí mu sedí. Vídám je v zimě v hejnku, nebývá jim do zpěvu, ale stýskání vypadá jinak.

Emberiza citrinella – strnad obecný, sameček.

Noc přinesla nové slavíky a dvě kontroly kroužků již přidělených. Jsou zajímavé, protože jedním z potvrzených v místě opakovaně je dříve zachycený hybridní jedinec. Úvahy nad výsledky necháme na jindy. Kroužkovat se povedlo též druhého „kropenáče“.

Sítě se víc snažily, nedosáhly jen na dva slavíky. Prvně letos se chytil jeden slavík i během noci.

Nemusí se to zdát, ale blíží se konec července. Přijdou noci, kdy lze již zachytit ptáky adultní a obě věkové kategorie Luscinia luscinia – slavík tmavý.

Počty okroužkovaných jedinců po noci se pohybují zatím těsně nad dvojcifernou hranicí, zda i tato oblast dovede (později) navýšit počty nad dvacet, uvidíme. Pravé Polabí to umí.  

Plán zbytku sezóny se tvoří teď spíše samovolně. Abych posbíral co nejvíc potřebných informací vrcholu sezóny, reaguji k náznakům, vyvstávajícím průběžně z odchytů. Jako ohař, který zachytil stopu. I proto teď běží série nocí v háji, přeje počasí a výzvy se dostavily. O jiném teď nebude, v háji ještě zůstaneme. Až po neděli se v plánu vydáme jinam, do sousedství rozlehlé hladiny nádrže Rozkoš. Setkat s kolegy, poznat tamní slavičí místa. To stihnout třeba.

Dnešní noční odchyt začal přemýšlením a příletem vzduchoplavců jiných.

Noc byla znovu pěkná, tentokrát bez ranní mlhy, sítě zůstaly suché. I v této kondici bohužel dokázaly odkrýt slabá místa – jinými slovy – třetina slavíků z nějakého důvodu ke kroužku nepřijde. Nemohu se na zařízení zlobit, kdysi mi kolega řekl: „Tak tam nestůj a nekoukej na to!“ Zlobit se nemohu, protože bych měl líčit lépe, nápad hlavní síť nad svodnicí s rákosinou snížit výrazně dolů, byla hloupost.

Posledním slavíkem, jenž se prošel se mnou k autu, bylo kropenaté mládě, a to je výsledek k nezaplacení. Rozhodně není místní, muselo přiletět. Na ne zcela dorostlém peří. Je z opožděného hnízdění. Takovou indicii jsem nabral už před dvěma lety, i když dnešní slavík je ještě mladší.

Drobné střípky poznání, které obraz poznání jednou poskládají…

Trpělivost růže přináší a v háji ráno jedna pro mne na lavičce ležela. Jeden z obrovských úkolů před začátkem chytání byl – setkat se s některým z letos označených mláďat (na hnízdech), nejlépe přímo ze Slavičího háje. Člověk nikdy neví, jak hnízdění dopadne, jestli mladí úspěšně vyskáčou a rodiče je vyvedou. První pták z noci měl kroužek jaký dávám mláďatům. Obarvený na černo. A dohledáním to bylo už jasné – jde o první v pořadí okroužkované mládě přímo v místě! Co všechno tento skvělý výsledek prozradil, nechám zatím archívu a přemýšlení, výrazně ovšem pomohl.

Další kontrolou se konečně prvně potvrdil slavík, označený den předešlý, zůstal tedy v místě zastaven. I to má svoji důležitost.

Vyrazil jsem bez foťáku, jel jsem večer opravovat lávku na naučnou stezku do města a pro spěch vše neohlídal. Takže neuvidíte ani slípku zelenonohou, kterou jsem za tmy chytil do sítě na slavíky. Seděla na vrbě kousek od přehrávky. Hned po půlnoci jsem totiž cosi vyplašil z travnaté cesty, myslel jsem si podle zkušeností na vodního chřástala nebo křepelku, teď vím, že to byla slípka. Byl jsem v odchytu rychlý, takže ze sítě neutekla. Zato, díky navlhlým sítím od rosy ráno, prchli dva slavíci a už se neobjevili.

Byla to zajímavá noc.

Úkol: Odchytem navazujícím, směřovaným stále do stejného místa, zjistit, zda se nepozdržel některý z předešlých kroužkovanců v místě zastávky. Třináct slavíků z předchozí noci k tomu dávalo velmi solidní základ. Pokud by se tedy opět podařilo nachytat co nejvíc, mohl by mezi nimi takový poznatek být. Stejně tak zjistit, zda první vyšší počet odchycenců nebyl náhodný či efekt nějaké vlny. K tomu zase vybízela podobnost sousedních nocí. Tak tedy už jenom odjet do parku u Klenice, rozbalit věci, sbalit před nocí, a jak se začne psát úvodní hodina jednadvacátého července, pokus spustit.

Jedu dřív, protože mne u stromků čeká práce. Ostříhat výmladky po nadzvednutí ochranného koše z pletiva. Taková práce z vás by bavila každého! Kolem ráj, voní ovoce a už nacházím nádherné hnízdo přímo v okraji proutků u paty kultivaru hlohu. Kdo to postavil, netuším. Strnad? Nebo cvrčilka snad? Je už prázdné, po mláďatech. Tedy úspěšné. Pokus chytit starého slavíka, pelichajícího za lavičkou v džungli, nedopadl. Sklopky tam ležely do tmy.

Zajíci už jdou do lupení a Humprecht stranou Sobotky sotva vidět, jdu zanocovat. Na budík potom vstávám, sestavy instaluji, ještě navázat oční kontakt s hvězdami nad hájem – co bude, a znovu uléhám… Teď už jen na půldruhé hodiny. Proběhne kontrola, pak ještě chvilku poležet a už se formuje nejúžasnější odměna za vše.

Je pět před čtvrtou, mobil mne vyhání ven, počasí vydrželo, pokus bude akceptovatelný. To je důležité. V zcela novém zadání jdu do hlavní ulice a z ní poustupuji do vrbičky. Jen za dvě větve. Tichý umělý zpěv by mi každou vteřinou mohl dopřát zážitek snů, když to vyjde. Je přesně napůl mezi nocí a dnem a já vidím prolukou nad travinami opravdu volným „hledavým“ letem blížit se objekt. Co by to asi tak v tuto dobu a za nastavených podmínek mohlo být jiného? Pták snižuje přelet do jakéhosi zhoupnutí a už po něm chňapla horní kapsa sítě. Na nic čekat nebudu, jdu pět kroků pro něj. Je nervózní, nedivím se.

– Střih –

Jsme u konce. Jedenáctého slavíka měřím a kroužkuji, pouštím na vrbu uprostřed louky a mám hrstku minut, než se objeví ostatní ptáci. Pak kroužkuji drobné rákosníky a na závěr – co každoročně – krutihlava.

Od sítě v louce slyším zapískání, chytil se protahující ledňáček.

Tak teď už snad chybí jen čáp!

S kroužkem slavík nebyl zjištěn jediný, sbírám další z odpracovaných výsledků. Deficit spánku je v čerstvém oka zaměření legrace.

Nejel bych včera navečer nikam. Pak ale koukám na předpověď, že deště má být málo a možná ještě míň (nakonec nebyl žádný), musel jsem za poznáním. Prohloubit, půjde-li to.

Večer byl skvostný, noc nádherná a o čtvrté ranní přesně stav, který nosívá překvapení. Během pětadvaceti minut bylo třeba zdokumentovat všechny slavíky, které noc ráčila dát. Bylo jich třináct.

Určovat nebylo co, všichni mladí, ale měření zajímavá. Letošní nástup pohybu ve vzduchu se podařilo zachytit pečlivě a z takového výsledku jsem nadšen. Přesně konečně zpětným pohledem dovedu vyložit, co se děje, když slavíci získají samostatnost.

Opravit musím jedno z tvrzení předchozích, týká se ťuhýků. Když už se chytil včera ráno další sameček bez kroužku, vyčinil jsem si za naivitu a ráčil podívat na břicho. Tukové zásoby opravdu vysoké, na rozdíl od domácích (asi prvních dvou, kteří krmí) tito jsou již průtažní. Táhnou adulti, pozdější léto bude patřit mladým. Těch se nachytá vždycky poměrně dost.

Celý den bude sytit myšlenky nečekaný zážitek z povedené noci.

Atmosféra kolem Slavičího háje a nočních odchytů v něm, si zaslouží vydat přídavek.

Přiznat musím, že jsem se nechal zaskočit a přejet následně. Kým? Odchyty pod hvězdami. Je to mírně nadnesené, nemusí pod hvězdami být, i podmračený čas pne nadějí. Je to absolutní vrchol se slavíky. Slyšel jsem vícekrát – když už tam noci trávím, proč nepřiberu přehrávky jiné, nezmixuji, a nenosím od sítí peří rozličné? Jsem divný a možná i tady je důvod, jak mohu s jedním jediným druhem zůstávat tolik let. Vždyť to nikdo tak nemá a nejspíš mít nebude. V košatosti témat je adrenalin!

Míchání zpěvů do sebe, i když jaksi funguje třeba v horách, není dle mého prospěšné. Zkoušku provádím letos pořád. Stanoviště s dvěma slavíky z jednoho zdroje není zdaleka tak úspěšné, jako poctivé hraní jednohlasné. A pak, nepotřebuji opravdu zabývat se dalšími druhy u nočních sítí. Jsem na čihadle velmi soustředěný, až tak, že první sadu odchytů nejsem schopen mezi kontrolami ani před začátkem proložit spánkem. S pronikajícími přehrávkami do ležení se mísí rámus srdce pod termotrikem, mám strach, aby některé z přehrávadel nevysadilo. Je ale pravda, že do jakéhosi stavu stejně později upadnu, protože, když mobil zazvoní, procitám. A dnes se navíc přidal strach kvůli dešti. Co s ptáky udělá? Vím z let předešlých půle prázdnin, že bouřky tah utnou. V nížině se ptáci nemusí nikam hnát, tah přeruší a nepokračují. Nebo k etapě ani nevzlétnou.

Noci jsou nádherné a je komfortem parkování i chytání, a celé to hraní, na pozemcích vlastněných.

Ráno se přichytil další ťuhýk, už třetí sameček. Kroužek má i jedna samička, párů ubytováváme určitě víc. Zařídily to dvě věci – máme pro ně už celkem košaté keře šípků a kolem je dostatek velkého létajícího hmyzu. Tak se nám milý pěvec dávné české krajiny v háji loni prvně objevil hned v páru. A letos navýšil.

Před chytáním večer byl čas ke sklízení ovoce keřů i na práci jinou. Před setměním ovšem přitáhla bouřka a zem prolila. Seděl jsem v autě dokola proskleném a bavil se kapkami v suchu.

Slavičí háj hostí jeden pár hrdliček divokých a to je odznak hezký. Nehledám hnízdo, nehledám ani ostatní. Nehledal jsem ani kukačku kolem rákosníků, kroužkuji mladé pouze slavíkům. Ale jednou se to změní a úkoly naberu.

Prostředí ještě víc zhoustne a už přijde na řadu pilka. Ovocné stromy umučit nenechám, ale žasli jsme, jak pod malými bochníky vrb čile zmizela třtina a vrství se hrabanka. Toť pravý začátek cesty naproti králi pěvců.

Od nuly, zase až k dešti rezavých křídel!

Taková je vize letošních ornitologických prázdnin. Poctivě jsem začal s předstihem, kdy se ještě nechytalo nic, nyní jsem v situaci, kdy tu a tam už do sítě slavík pod ránem přiletí.

Napíšu to jen polohlasem, možná se dnes podařilo doložit, že může jít mezi ptáky nad přehrávkou, už i o slavíky průtažné. Třetím chyceným švihákem byl totiž hybridní slavík.

Zopakuji ještě i zde na blogu – pravděpodobnost, že by se kříženec někde na okolí smíšenému páru narodil je velmi nízká a ještě nutno připočíst náhodu jinou. Že se zaletí podívat zrovna do Slavičího háje, kde od půlnoci chytám. Tomu s chutí moc nevěřím. Pak tedy musí jít o ptáka již průtažného, třeba z rozlehlé hybridní zóny nad hranicí republiky. Protahujícího. Možná jsme zas o krůček blíž rozpoznání, jak to se slavíky na noční obloze od půlky července je. Kteří jsou regionální, a kteří naopak ne.

Noční chytání má obrovský potenciál. Přinese mnoho nového, netušeného.

Diskutovaný jedinec zaujal pod baterkou křídlem. Délkou i peřím. O zabarvení podocasních krovek se až tolik nehraje, znak nemusí platit, ale tento pták se tmavému slavíku právě i tím blížil. Hrdlo a hruď byla tmavá rovněž víc, než je obvyklé u slavíků obecných.

Mohl vše pokazit popůlnoční déšť, který nebyl v předpovědi, ono ale bylo chvílemi na hvězdy vidět, což nejspíš rozhodlo o nastoupení pohybu noční oblohou. Přišla i mlha, ta umí pokazit opravdu všechno, naštěstí rozkopla dveře hodinu po rozednění, kdy bylo sečteno.

Byl to dnes úspěšný podnik.

Už jsem to psal nejspíš. Jde o takový fenomén, že to ani teď nebude naposledy. Ještě čekám na budníčky, každým dnem musí začít při poskakování ve větvích pohvizdovat. Pak to bude i oficiálně potvrzeno ptactvem: Je tah!

První slavíci se zvedají – co zvedají? Zvedli. Nikdo stále ještě neví, o co jim jde. Na to musíme teprve přijít. Je to odlet mladých, nebo jen potulka okolím? Kroužkovat, kroužkovat, spoléhat na kliku a kroužkovat dál. A čas bude utíkat, na to je třeba se připravit. Jak půjde k prostředku prázdnin, začne se to na obloze míchat. Navíc se slavíky tmavými, příbuznými. V dosavadní nepředstavitelnosti musí jít o něco monstrózního. Vezměte – jenom ten kapitál především severozápadně od nás! Na zlomeček si můžeme sáhnout, budeme-li houževnatí.

Je tou nejvýživnější školou sledovat za sílícího rozednívání či už málem rozednění chování slavíků, přilétajících k důvodu zastavení. Nad loukou letí nizoučko, aby aspoň – kdyby něco – mohli zmizet v bylinách. Bojí se prostoru, mají to v počítačích ukotveno. Síť taková číhající, musí mít poctivě podsečenou spodní kapsu (jak pro golf), aby chycený tahoun nemohl přimotat býlí a snáz vyskočit. A také odrazit se od země. Tahový neklid těchto tmou krytých cestovatelů přivádí do sítí zcela jiné slavíky, než známe z jara a dál… Tito jsou „rozpumpovaní“, vyhecovaní. Neklidní, nevyfotitelní. Ani člověka nepošpiní, nemají po noci takřka čím. Peří i z pytlíku – bylo by snad tedy použitelnější, než jindy jinde. A stejně je nejlépe, je-li to možné, odnést si slavíky k měření v ruce. Peří se nezmění naprosto vůbec a je k nám obrazem poctivé výpovědi.

Je pro mne mladou a sílící závislostí, dotýkat se těchto hrdinů. Na chviličku přejímat energii z cest. Z výšek, zpod tmy právě končící, přecházející v denní zastávku pro obživu. Kterou hraním nasoustředil jsem si do místa pobytu. Připravený o trošičku víc – půjde-li to – urvat pár nevyslovených vět. Od nich.