Atmosféra kolem Slavičího háje a nočních odchytů v něm, si zaslouží vydat přídavek.
Přiznat musím, že jsem se nechal zaskočit a přejet následně. Kým? Odchyty pod hvězdami. Je to mírně nadnesené, nemusí pod hvězdami být, i podmračený čas pne nadějí. Je to absolutní vrchol se slavíky. Slyšel jsem vícekrát – když už tam noci trávím, proč nepřiberu přehrávky jiné, nezmixuji, a nenosím od sítí peří rozličné? Jsem divný a možná i tady je důvod, jak mohu s jedním jediným druhem zůstávat tolik let. Vždyť to nikdo tak nemá a nejspíš mít nebude. V košatosti témat je adrenalin!
Míchání zpěvů do sebe, i když jaksi funguje třeba v horách, není dle mého prospěšné. Zkoušku provádím letos pořád. Stanoviště s dvěma slavíky z jednoho zdroje není zdaleka tak úspěšné, jako poctivé hraní jednohlasné. A pak, nepotřebuji opravdu zabývat se dalšími druhy u nočních sítí. Jsem na čihadle velmi soustředěný, až tak, že první sadu odchytů nejsem schopen mezi kontrolami ani před začátkem proložit spánkem. S pronikajícími přehrávkami do ležení se mísí rámus srdce pod termotrikem, mám strach, aby některé z přehrávadel nevysadilo. Je ale pravda, že do jakéhosi stavu stejně později upadnu, protože, když mobil zazvoní, procitám. A dnes se navíc přidal strach kvůli dešti. Co s ptáky udělá? Vím z let předešlých půle prázdnin, že bouřky tah utnou. V nížině se ptáci nemusí nikam hnát, tah přeruší a nepokračují. Nebo k etapě ani nevzlétnou.
Noci jsou nádherné a je komfortem parkování i chytání, a celé to hraní, na pozemcích vlastněných.
Ráno se přichytil další ťuhýk, už třetí sameček. Kroužek má i jedna samička, párů ubytováváme určitě víc. Zařídily to dvě věci – máme pro ně už celkem košaté keře šípků a kolem je dostatek velkého létajícího hmyzu. Tak se nám milý pěvec dávné české krajiny v háji loni prvně objevil hned v páru. A letos navýšil.
Před chytáním večer byl čas ke sklízení ovoce keřů i na práci jinou. Před setměním ovšem přitáhla bouřka a zem prolila. Seděl jsem v autě dokola proskleném a bavil se kapkami v suchu.
Slavičí háj hostí jeden pár hrdliček divokých a to je odznak hezký. Nehledám hnízdo, nehledám ani ostatní. Nehledal jsem ani kukačku kolem rákosníků, kroužkuji mladé pouze slavíkům. Ale jednou se to změní a úkoly naberu.
Prostředí ještě víc zhoustne a už přijde na řadu pilka. Ovocné stromy umučit nenechám, ale žasli jsme, jak pod malými bochníky vrb čile zmizela třtina a vrství se hrabanka. Toť pravý začátek cesty naproti králi pěvců.
