O velkých zkouškách prvomigrantů

Žádné komentáře u textu s názvem O velkých zkouškách prvomigrantů

Úkol: Odchytem navazujícím, směřovaným stále do stejného místa, zjistit, zda se nepozdržel některý z předešlých kroužkovanců v místě zastávky. Třináct slavíků z předchozí noci k tomu dávalo velmi solidní základ. Pokud by se tedy opět podařilo nachytat co nejvíc, mohl by mezi nimi takový poznatek být. Stejně tak zjistit, zda první vyšší počet odchycenců nebyl náhodný či efekt nějaké vlny. K tomu zase vybízela podobnost sousedních nocí. Tak tedy už jenom odjet do parku u Klenice, rozbalit věci, sbalit před nocí, a jak se začne psát úvodní hodina jednadvacátého července, pokus spustit.

Jedu dřív, protože mne u stromků čeká práce. Ostříhat výmladky po nadzvednutí ochranného koše z pletiva. Taková práce z vás by bavila každého! Kolem ráj, voní ovoce a už nacházím nádherné hnízdo přímo v okraji proutků u paty kultivaru hlohu. Kdo to postavil, netuším. Strnad? Nebo cvrčilka snad? Je už prázdné, po mláďatech. Tedy úspěšné. Pokus chytit starého slavíka, pelichajícího za lavičkou v džungli, nedopadl. Sklopky tam ležely do tmy.

Zajíci už jdou do lupení a Humprecht stranou Sobotky sotva vidět, jdu zanocovat. Na budík potom vstávám, sestavy instaluji, ještě navázat oční kontakt s hvězdami nad hájem – co bude, a znovu uléhám… Teď už jen na půldruhé hodiny. Proběhne kontrola, pak ještě chvilku poležet a už se formuje nejúžasnější odměna za vše.

Je pět před čtvrtou, mobil mne vyhání ven, počasí vydrželo, pokus bude akceptovatelný. To je důležité. V zcela novém zadání jdu do hlavní ulice a z ní poustupuji do vrbičky. Jen za dvě větve. Tichý umělý zpěv by mi každou vteřinou mohl dopřát zážitek snů, když to vyjde. Je přesně napůl mezi nocí a dnem a já vidím prolukou nad travinami opravdu volným „hledavým“ letem blížit se objekt. Co by to asi tak v tuto dobu a za nastavených podmínek mohlo být jiného? Pták snižuje přelet do jakéhosi zhoupnutí a už po něm chňapla horní kapsa sítě. Na nic čekat nebudu, jdu pět kroků pro něj. Je nervózní, nedivím se.

– Střih –

Jsme u konce. Jedenáctého slavíka měřím a kroužkuji, pouštím na vrbu uprostřed louky a mám hrstku minut, než se objeví ostatní ptáci. Pak kroužkuji drobné rákosníky a na závěr – co každoročně – krutihlava.

Od sítě v louce slyším zapískání, chytil se protahující ledňáček.

Tak teď už snad chybí jen čáp!

S kroužkem slavík nebyl zjištěn jediný, sbírám další z odpracovaných výsledků. Deficit spánku je v čerstvém oka zaměření legrace.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

css.php