Zaměřeno na slavíky

Cestou k autu jdu lesem, který dost šustí. Bohužel. Léto tady u nás bývá ostré, vodu pod rukou přeposílá jinam a lesy úpí. Houbaři napříč republikou se trumfují ve sběrech, vymýšlí nadstavbou nejroztodivnější zpracování. My vymýšlet nemusíme nic. Není ale pravda, že by se něco nenašlo, zejména v místech pod vlivem rosy, tam i u nás nějaký ten klobouk je. Na první pohled ale křičí, že k zpracování je už předsušený. Rozevřen nepřirozeně, předčasně, červivosti vyšší. A přeci je u nás hezky!

Kobercem lesa táhnou červenky, zvědavě, jako vždy. V korunách a hlavně nad nimi pak v přeletech drozdi. Brávníci. Ano, už i jim pobyt končí. Datel okolím kvílí o dlouhé chvíli. Nemá vůbec chuť tvořit. Slunce spaluje černá záda, k radosti u něj daleko.

Pokračovat ve čtení „Ja jsem šel z hub“

Ornitologická zpravodajství na internetu jsou stále chudší, „lidi nemaj čas“. Pár se jich drží statečně, i když blogeři jsou dnes již trochu dinosaury v éteru. Vlak pružných sdělení nabírá lidi dávno z jiných nádraží, dokonce se vzdaluje už i písmenkům. Víc se poslouchá, „lidi nemaj čas“. Sem choďte za písmenky, víc vám slavíci neslíbili, musí postačit. Já jako jejich moderátor slibuji, že věty budou zajímavé, jaké jinde neseženete. Následující hrstka je zrovna taková.

Slavičí odlétání, změna režimu, nelehký čas i rozhodování. Toť nástin budoucích řádků. A fotka úvodní? Též patří k tomu.

Pokračovat ve čtení „Poleťme na chvilku s nimi!“

Je po sezóně, jak jste se ráno dočetli. Voní po kovárně káva, a já už nechávám za sebe pracovat hliník. Další zahraniční hlášení slavíka je tu!

Pokračovat ve čtení „První cesty někdy bolí“

Ještě se slavičí sezóna protáhla potřebnou pojistkou. Byla třínoční, spíš jsem ale líčil na vychytralého slavíka tmavého. Takový tam byl, nejdřív se od sítě odrazil, pak utekl na druhé straně linie dírou po netopýrovi a na další ráno si mne už doslova vychutnal. O sítích dobře věděl. A dnes je pryč bez kroužku. Nic nenadělám. Slavičí sezóna je definitivně s tečkou, slavíci obecní už netáhnou.

Pokračovat ve čtení „Kdyby byl čas, šel bych tam zas“

Je to pravda. O dnešním nočním odchytu (dávno ukončeny, neměl už žádný být) se připomněl ptačí druh, který je v našem parku nedoceněný. Ale on také koncertuje v noci! Cvrčilka zelená, ptáček velmi drobný, ale o to zajímavější.

Pokračovat ve čtení „Ve stínu slavíků“

Internet oproti časům minulým dává lepší možnost (i kroužkovatelům) operativně se mezi sebou domlouvat. Jde-li ke všemu o lidi solidní, výměny informací mohou být radostí. Kde jsem tušil zajímavý dotek slavíka, tam jsem se ptal. Ohledně prodlev na podzimním tahu, pro naše zeměpisné šířky v čase průletu spíše – tahu letním. Zájem se vynořil kvůli pozoruhodnostem z nočních odchytů, ovšem nejen těm. Od doby, co jsem pro Faunistickou komisi protřídil domnívané zástihy hnízdících párů slavíka tmavého na našem území, jsem pro druh nic neudělal a třeba to změnit.

Pokračovat ve čtení „Vybral jsem od lidí slavíky tmavé“

To byly časy, mnozí z vás pamatují. Bulharsko, moře, pláže, sluníčko – tak nějak lepší než v Československu. Nebyl jsem tam, jen si to myslím.

Teď z místa přišel pozdrav, karta hlášení černohlávka, který zpívával v naší zahradě.

Pokračovat ve čtení „Pozdrav od moře“

Ne, nemáme zatím takovou, která by fungovala i na jaře, kdy ptáci tuk z cesty dojíždí (zbyl-li) a investují jej do příprav k hnízdění. Nemáme ani takovou, která by představy o podkožních zásobách, po Evropě sjednocovala. Dokonce se mi chce napsat – vystihla věrně.

Pokračovat ve čtení „Ach, ty tukové tabulky!“

Podařil se za vyhlášenou tečkou sezóny parádní kousek! Tedy, za tečkou mé sezóny, na takové Moravě může ještě dobrých pár dnů pokračovat. Též u Prahy – a já nevím, kde ještě. Prostě, já jsem po poctivě vychytané nule ve Slavičím háji, desky zaklapnul. To známo z blogu. Co známo není, že když se na webu ornitologických pozorování objevilo další potvrzení známého zastavení slavíka tmavého v místě kontinentální zastávky, židle mne doma začala pořádně pálit. Jenom ale krátce, auto už směřuje k prostředí, které slavíka pro dotankování zastavilo. Sejdeme se nad tématem zkusit nemožné – počtvrté jej chytit, aktuálně zvážit, posoudit, vyfotit, pustit, ať ještě něco prozradí – a především diskutovat nad vzácnou příležitostí. V překrásném parku jihu Moravy, kde léto, u nás ztracené, nejspíš ještě stihnu. Jak zmeškaný vlak, přešťastně doběhnutý v další zastávce.

Pokračovat ve čtení „Přičiníš-li se, štěstí tě v tom nenechá!“