To byly časy, mnozí z vás pamatují. Bulharsko, moře, pláže, sluníčko – tak nějak lepší než v Československu. Nebyl jsem tam, jen si to myslím.
Teď z místa přišel pozdrav, karta hlášení černohlávka, který zpívával v naší zahradě.
A jenom se zpětně usmívám nad profesionalitou pánů pověřovatelů. Řekli prve – to bude z Burgasu, tam se v létě kroužkuje. A je to z Burgasu. Slaniska jsou zajímavá i na mapě. Člověk se přes ptáky aspoň někam podívá. Ne, nestěžuji si.
Černohlavá pěnice svým prvním rokem letěla na východ, starou jejich cestou. Dnes už to příliš nedělají. Létají na západ, opravdový západ, do Anglie. A některé ani to ne, jako by se chladu dávno nebály, sletují se do Lednice. Tedy, do tamního parku, plného bobulí. Hlášeny už jsou ale ze zimních měsíců i z Prahy a z míst také jiných. Ta naše ale odlétla. Tedy, myslím si to, a myslet si to chci. Kterým směrem, to netuším, ale třeba se na jaře vrátí. Určitě si po ní dám tady pozor. Poslední čas se tu jejich zpěv drží, dříve tak nebývalo, zahrada byla mladá.
Jak dobře je, že ptáci unesou kroužek s adresou. Můžeme být na cestách s přispěním štěstí s nimi.
