Je to pravda. O dnešním nočním odchytu (dávno ukončeny, neměl už žádný být) se připomněl ptačí druh, který je v našem parku nedoceněný. Ale on také koncertuje v noci! Cvrčilka zelená, ptáček velmi drobný, ale o to zajímavější.
Hlas samečkův se podobá hmyzu, v háji si jej neznalí nemusí všimnout. A taky se příliš nevystavuje. Cvrčilčin svět jsou totiž traviny – přesně takové, jaké tam máme. Snad na stvolu některém ze silnějších bylin bychom v máji mohli samečka zahlédnout. Hnízda, ta jsou v prostředí nenalezitelná.
Cvrčilka, dnes chycená, je mladá. Narodila se někde a vím, že určitě daleko. Tudy táhne k jihu do Afriky, vybírá si pro zastávky prostředí stejné, jako jsou hnízdiště. A přehrávaný zpěv dvou hnědých slavíků do noci ona jej nejspíš zná. A i kdyby ne, v době pusté na popěvky, každý takovýto koncert vzkazuje k obloze letícím a nad ránem hledajícím: „Brzděte, dole se tančí!“
Od bousovské Klenice už jeden výsledek u druhu máme, přestože u cvrčilek hlášení nebývají. Na odletu v Německu, ji kočka přinesla ulovenou lidem ke dveřím. Cvrčilka táhla, tak jak se soudí, Evropou k jihozápadu.
Oblast Dolnobousovska leží v tahovém stínu. Většina pěvců, zejména rákosinových, putuje koridorem přes velké rybníky u Ostružna, Mlýnce a Žehuně. Přesto se daří výsledky z kroužků získávat poměrně dobře i u nás. A právě tím se ukázalo zjara, jak strategický význam pro vlet do oblasti s následným přerozdělením a rozptýlením, mají zmíněné hladiny, s doprovodnými porosty rostlinstva i keřů. Ve vztahu ke slavíkům je poloha kotle Klenice ještě zajímavější. O tom však někdy jindy.
