Zaměřeno na slavíky

Sloveso správné, chodí/přicházejí.

Přestože v tuto dobu již mohou znovu dosahovat zimovišť, do mé internetové schránky dál ještě přicházejí. Na určení. Každý z kroužkovatelů fotí jinak, ale nutno říct, že se vždy k výsledku dostaneme.

Pokračovat ve čtení „Slavíci ještě chodí“

Skočil jsem do lesa pro fotografii k nadpisu. Nepůjde ale o nějaké mykologické okénko, psaní směřuji k ornitologické specializaci. Zjišťuji totiž, že nemusí běžet sezóna, nemusím se krčit za sítěmi s pytlíky po kapsách, může být klidně konec října a já v něm o pár deka zase vědomostně přibral. Jak to?

Pokračovat ve čtení „O tichém růstu“

(Rozepsal jsem se šířeji, ať máte protiváhu ke všem těm událostem kolem, trochu klidu).

Ještě jednou představuji jezírko Slavičího parku. Vysbíral jsem dnes hladinu od výrobního smetí a najednou se v ní otisklo celé okolí. Jako by na příležitost čekalo. Voda je modrozelená a sahá do hloubky 125 centimetrů. Ještě letos začnou úpravy severního břehu tak, aby mohli chodit pít i ptáci. To musí být. Pojďte se tam na chvilku se mnou vrátit v živých vteřinách.

Pokračovat ve čtení „Mikropříběhy z háje“

V poště jsem objevil další výsledek z letošních nočních odchytů slavíků. Pták skončil nevalně. Alespoň, že nálezce věděl, co s kroužkem provést. Proto se ptáci kroužkují, proto specializaci dávám takový prostor. Proto centrály šíří přes návody osvětu, co s kroužkem.

Ukažme si nejprve onoho slavíka v čase kroužkování, a pak se do Slavičího háje vraťme rozborem.

Pokračovat ve čtení „Další ptačí úmrtní list“

Bavím se sám sebou, jak specializaci vedu novým stoletím. V posledních letech to jsou noční odchyty, které mi naprosto učarovaly. A jak vidím měsíc na obrázku jako teď, jsem zpátky hned.  A přišla s tím chytáním zajímavá věc.

Pokračovat ve čtení „Co my víme o tahových nocích…“

Až si přečtete úvod článku, dál nechoďte a odhlaste se odtud pro dnešek. Dobře radím.

Mám moc rád za času podzimu všechny ty statečné, co nebalí fidlátka a jedou na plný plyn. Tady u Zvolínku dál kvete penízek rolní, za ním ohnice. Dál, s výhledem na rybník vodě nablízku, kdyby snad sucho dorazilo, placebo efekt vypomůže. Voda je život…

Pokračovat ve čtení „Vodě nablízku“

Prošel jsem před lety chytačskou proměnou. Nechci dozvuky slavičí sezóny přebíjet chytáním čehokoli, i když sibiřského budníčka jsem zblízka nikdy neviděl a nyní táhnou. Nebo na potoce, tam by to bylo na ledňáčka i konipasa horského! Hejno čížků vybírá v zahradě túji, taky nemám čas jim k tomu zahrát. Myslím pořád na slavíky, i když dnes při práci táhly nad hlavou mnohokrát kvíčaly. I ty bych chytat uměl. A kolem kabinetu chodím ještě po špičkách.

Pokračovat ve čtení „Kolem kabinetu zatím po špičkách“

Naučná stezka povede stejně jako předešlé kolem slavičích míst. Navštíví přímo i Slavičí háj, ale ten ponechme pro tentokrát stranou.

Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet a možná ještě dál, je rybník Zvolínek, a za ním malý kousek, na SV otočce k městu, stará hráz dalšího, již neexistujícího rybníku. Lišky tam dávají dobrou noc. Dávaly, teď si bradu budou moct opřít o tabuli.

Pokračovat ve čtení „Podzimní doučování“

Nelehké téma slavičího odlétání. Výsledků stále žalostně málo, většinu z nich vlastním sám. Na mysli mám prvomigranty. To musí být něco tak zajímavého…

K problematice mne přivedly noční odchyty. Pojďme se o tom chvíli zde bavit.

Pokračovat ve čtení „Jednou to bude“