Prošel jsem před lety chytačskou proměnou. Nechci dozvuky slavičí sezóny přebíjet chytáním čehokoli, i když sibiřského budníčka jsem zblízka nikdy neviděl a nyní táhnou. Nebo na potoce, tam by to bylo na ledňáčka i konipasa horského! Hejno čížků vybírá v zahradě túji, taky nemám čas jim k tomu zahrát. Myslím pořád na slavíky, i když dnes při práci táhly nad hlavou mnohokrát kvíčaly. I ty bych chytat uměl. A kolem kabinetu chodím ještě po špičkách.
Jistě se tam ustálilo mikroklima z vydechujících sešitů a zápisníků, kleště v koženém penále dozívaly a sklaply v šeru čelisti, z poliček a závěsů se sklopkami, line se typická vůně. V takové náladě čekají seznamy na předvolání k výslechu. A budou muset vyklopit vše, co skrývají, s doprovodnými okolnostmi. Vím, že se rozmluví, sotva k nim přijdu. Po této sezóně (zejména letní) vím přesně, že indicií k výpravě za poznáním je dost. V zimě se rád zavírám do badatelny za tmavě dýhované dveře, šteluji hlavu na téma, kdy opasovávám jednotlivá hlášení kontrolních odchytů mezi sebou jako puzzle. Dozvím se nové, to vím už teď. Mám k tomu výhodu silného archívu a jsem rychle schopen najít třeba datum (sérii dní), kdy juvenilové ještě drží doma pohromadě. Ještě pár posledních chvil. Než prvního napadne prásknout dveřmi. Na to už přesně nasedají poznatky z prvních nočních chytání, prvních pozitivních. A to mluvíme stále o ptácích regionu. Ano, jsou oblastní, zvenčí ještě nic nepřichází. Ty dny/noci ovšem běží velmi rychle a týden (natož dva) znamená hodně. Noční „rojení“ se začíná promíchávat – a pozor – místy už odlévat pryč. Jak se přiblíží přelom prázdnin, jde do tuhého. Chytač, vyzná-li se v dění, octne se konečně v královské noci. Taková bývá jedna, dvě – nejvýš tři a nutno pro ni zajistit opravdu dobrou adresu. Nachytalo by se v tu dobu ovšem i na Václaváku! Slavíků ve vzduchu musí být nepředstavitelně. Ještě to slovo napíšu radši jednou – nepředstavitelně! A vzpomeňte si za pár let na ten moment blogu. Co jsem pronesl. Můj výzkum bude tím, který fenomén rozklíčuje. To téma v poháru doteď nikdo neměl. I proto, že je mladé. Jak se k rojení přimíchají první slavíci tmaví, schyluje se k sešupu. Od velké slavičí noci jdou počty „megarhynchů“ dolů, doběr zachraňují „černí“ slavíci uherští. A tak to už zůstane do konce prázdnin. V něm už možno strčit pytle do pračky, je po posvícení.
Dle uvedeného sami vidíte, že dosavadní literatura i v otázce odletu slavíků bloudí v jiných datech, současné možnosti tehdy nebyly. Na přípitky je však stále dost brzy, otázek nad tahem do zimovišť visí kolem stále dost. Hromadu věcí neumíme ani dnes. V terénu, a logicky pak ani v kabinetu.
Na úvodním obrázku je Slavičí háj od severozápadu. S vysázeným lemem živého plotu, kam se již letos stáhl pelichat jeden z místních slavíků.
