Zaměřeno na slavíky

Byl jsem v háji prvně vyvětrat nové sítě na slavíky. Zkusit, jak padnou do nové ulice za jezírkem, vypnuty na nových (ruských) tyčkách. Hlavně jsem chtěl otestovat velikost ok a to se podařilo koňadrou. Trochu jsem se při nákupu polekal, ale slavík neproleze, kdyby se na hlavu stavěl. Ověřeno.

Pokračovat ve čtení „Padesát pracovních dnů“

Polodivoká kočka zaječela od lavičky. Buď z plechovky po mládeži docvakla multi Shock, nebo jí kocour zmandloval tygrování. A už se vzadu hraje, už k obloze stoupá apel, že „dole se tančí!“. Humprecht se ukázal v dobrém světle a rozsvíceno je ledacos. I kostel za náměstím. Největší zář táhne od Boleslavi. Tam tmu neviděli, co došel komunismus. Ptáci konstantu už určitě dávno vložili do svých map. Téma pro noční letní přemýšlení v autě je: „Nízká úspěšnost předranního vybírání“. Už vím, čím to je.

Pokračovat ve čtení „Večerní líčení s odlíčením ráno“

K těm, kteří ji nemají a hodila by se jim, sděluji, že poté co na Moravu zamíří dva výtisky a do ČSO (po předvánočním rozebrání) 30 kusů, zbyde jich skladem 27. Kdybych mohl letos besedovat a přednášet, nebyla by doma už žádná. Jsme ochotni je prodat do poslední, pro potřebu vlastní stáhneme několik zamrzlých výtisků z infocentra.

Pokračovat ve čtení „Knížka se stává vzácnou“

Barva prvně zamrzlého jezírka našeho slavičího parku mi připomíná vltavíny. Kameny, pro které se nejeden hledač zbláznil, a já měl taky namále. Tady je jezírko…

Pokračovat ve čtení „Vím, kde jsem ji viděl…“

Slavičí háj bude nástrojem k dopochopení života krále pěvců. Vymyslet mohu, co chci, aby jeden pokus střídal druhý. Ono už to začalo tenkrát, když jsem parťáky v týmu ujišťoval, že sem slavíci jednou opravdu přiletí. Že je přesvědčím. Přesvědčil jsem všechny, přátele i slavíky. Nakonec i lidi ve městě. Dnes, jak se dovídám, chodí v máji k lavičce poslouchat zpěv. Jen jsou zklamaní, že je nejde uvidět. K tomu je ovšem mají na tabuli, všechny čtyři (české). Byl jsem tehdy moc rád, když se objevili a začali usazovat. Kolik jsem toho pro dobrou věc musel udělat! A teď stojím před problémem novým. Nadešel čas, kdy třeba pozvat je dál. Parkem dozadu. Prostředí v atraktivitě povýšilo a jaro ukáže, zda se mýlím. Prožívám po čase ten samý pocit, i když tentokrát o tolik nejde. Slavíky dávno máme.

Pokračovat ve čtení „Dopis psaný vidlemi“

Jde o kolegu, jehož jméno tu neprozradím, ale zkušenosti z terénu má obrovské. Má silně odchytáno. Ne ovšem ohledně slavíků, ale když jsme rozhovorem k nim zabředli, vyslovil názor, že až se stydím, že mne to samotného nenapadlo. Ohledně neúspěšných pokusů s jarním nachytáním. Mám tak v listopadu o čem přemýšlet a názor se argumenty pokoušet přeci jen alespoň postřelit či zkoušet navázat. To až dojde munice a vyjdu z kabinetu s rukama nad hlavou.

Pokračovat ve čtení „„Vyprošťovák“ od jednoho z největších chytačů“

Z hrnečku voní pečený čaj. Na oslavu. Je hotovo, stezka čerstvě stojí na nohou. Nebudu o ní už dlouho zde básnit, půjdeme co nevidět na téma jiné.

Pokračovat ve čtení „Konečně v cíli“

I kdyby, pojďme k tomu zčerstva…

Podzimní průtah ptáků iráckou pouští.

O migraci se bude mluvit zítra na webu ČSO v obnoveném pořadu Ornitolog na drátě. Zajímaví hosté, dokonalé téma. Od 17:30 hodin. My se vraťme s Petrem Čtyrokým do půlky 90. let minulého století na Střední východ (text přinesl časopis Živa 5/1984).

Pokračovat ve čtení „Nevím, jestli jsme to už nebrali“

Už ptáčník Procházka vypráví ve vzpomínkách, jak dokázali pod Brnem, pod sklopkou odkrýt listí, aby slavíka víc zaujali. Začínal jsem podobně. To ale člověk líčíval na jednoho, nebo dva, stejně jako oni. To zvládnout šlo.

Pokračovat ve čtení „Ornitologii jsem dal motyčku…“