Stezka číslo tři Dolnobousovskem je ze všech – buď nejkrásnější, nebo se mnou už cvičí stáří. Až budou moct absolventi pohodlnou nohou projít severní oblouk za kótou 251, dostaví se jim radost výletnická. Ptačí park, rybník s elegantním vtokem v rákosí, studánka, koně v pastvinách…
Zažil jsem s realizací tolik „nečekání“, že se to nedá vypsat. A to byl okolo podzim. Dnes přišla zima se sněhem, byl jsem první, kdo budoucí alejí tiskl stopu, mířil jsem prokácet okraj trní, kde kolík načerveno, určoval ukrytý směr. Ořezal jsem první nakloněné větve k poli, ořezal další a vytnul několik černých bezů zavlečených, a najednou jsem se propadl velenádherně do minulosti. Jako už tolikrát, a mám to moc rád. Když jsem totiž odstoupil během odtahování dřeva, najednou jsem to uviděl. Vždyť tam ta pradávná cesta pořád je! V terase zářezu hrany meze. Viděl ji ten, kdo tloukl kolík, nebo jsem opravdu první? Než padla tma (pro sníh přišla naštěstí později), viděl jsem ji vykreslenou a čerstvě svobodnou téměř celou. Chodil jsem do remízu na staré hrázi chytat slavíky po několik jar, nikdy by mne nenapadlo, že se tu objevím pracovně a učiním natolik srdečný objev. Umožním lidem vrátit kroky do míst, kde dávno bývaly. Okraj v místě započetí práce lemuje divoká skládka, dávná. I na ni dojde. Škoda, že je text tamní tabule již vsazen, jak rád bych na tento „list kroniky“ upozornil. A jako ornitolog bych dopsal návod ještě jiný. Odkácením okraje se lidem nabízí jedinečná možnost nahlédnout do struktury slavičího království.
Nemusí se každému líbit, že lákáme lidi do krajiny. Nadšence i nevychovance bez selekce, nikdo to na čele vepsané nemá. Ale ty cesty tam kdysi vedly a lidem kroky též. Okovaná kola žebřiňáků – jako bych je tu najednou viděl propsaná z úvodu knížky o Bousově od Sylvy Daníčkové. Mám pro ni do knihovny dojít?
…Řeknu-li domov, zavane vítr, zavoní puškvorec a cesta lukama směrem na Kost, lemovaná čekankami, vydechne teplo letního dne, prosycené vůní schnoucí trávy, teplo znějící vzdálenou ozvěnou kol žebřiňáku, který tudy projel ničím nenaložený, jen tak, jako by zval na výlet. Ano, naskočila bych…
Lepší závěr dnešního sloupku jsem si opravdu nemohl přát. Vždyť cesta může být opsanou, a já ji v krajině našel.
