Autor: Pavel Kverek

7. dubna v Dolním Bousově není nic. Zajdu ještě v tom vlhkém podvečeru do staré zahrady u nádraží. Prý tam kdosi slyšel v noci ptačí zpěv. Ve vilce bydlel kdysi farář s družkou, zemřeli dávno, teď tu mlátí průvan okenicemi o zeď docela vykradeného baráku. Zdivočelé keře se v zahradě pomalu probouzí, ale slavík tu zatím není.

8. dubna – Solec i Býčina je bez slavíků. Jak jsou ta místa v předjaří přehledná! Musel bych ho vidět, kdyby tu byl. Hladiny obou Střípků jsou plné jarních kachen, prochází tudy migrační koridor na Českou Lípu a dál, k polským jezerům.

9. dubna jedu Husí Lhotu, Sukorady a Březno. Čítá to zhruba deset plácků, šance tady je. Nemám ale moc času, tak to jen proběhnu.- Nic, zatím fakt nic.

Do 14. dubna je všude klid. Před rokem, to už se děly věci! Ten rok byl ale výjimečný, jako žádný před tím.

15. dubna jedu velký okruh – Mnichovohradišťsko, Březensko, Dolnobousovsko a Kněžmostsko. V starém anglickém parku už kvetou dymnivky, podléšky i sasanky, střemchy se olisťují. Trnky nad Studénkou už mají poupata. V Bousově vyrazili do kopřiv sběrači hlemýžďů, to se mají slavíci na co těšit! Takových míst jsem dnes prošel a nikde nic.

17. dubna. Kolem Červenského rybníku kvetou orseje a ve svahu se chystají slivoně. U viaduktu jsem vyplašil pobudy s igelitkami. Kolem nich kvetou sakury, ale slavík tam ještě není. Nejsou asi nikde.

19. dubna – Býčina, Buda, Zájezdy! Je to k neuvěření, ale ani tady nic nepřibylo. Člověk si tak myslí, že místa která dnes nestihl, jsou už jistě obsazena. Když tam rozklepaný vyrazí o den později, zjistí, že si mohl ušetřit nervy.

Od samoty ze Zájezdů si ještě odskočím k Horce, je to kousek ikdyž místo hostí jen jediný pár. Šance je tam malá, lepší sledovat místa s více páry, matematicky to lze snadno doložit.

Je málem večer a začíná lehce poprchávat. Přehrávačem jen „ťuknu“ lem starého luhu a schovávám ho rychle pod kabát. K bažantnici přichází syrový večer, který už s nocí přinese změnu. Datum je totiž vysoké! Přišlo mi však, jako by suché listí v příkopu zašustilo, jak tam přifrčel pták. A vábení, vyslané opatrně tím směrem z „bedničky“, zabralo. Byl tam slavík. Nevěděl jsem, jestli to ještě ten den zkusit „zahrábnout“, muselo by to být rychlé – to umím. Šel jsem do toho, od motyčky se kouřilo, tři sklopky byly v akci. Podařilo se jej chytit a protože jsme se neznali, tak i okroužkovat. To byl panečku návrat domů!

20. dubna změna opravdu přišla. Byl zjištěn jeden v Bousově a protože datum je už opravdu vysoké, druhé noci už tam v pohodě zpíval. Musel do sítě, sklopku znal, měl totiž kroužek.

21. dubna – Soleček. Navštívil jsem místo pro nedostatek času až za tmy. Byl čerstvý večer, v jakých bych vydržel postávat celé hodiny. Je to zvláštní čas. Už do kraje přiletují drozdi a večery patří jim. Zahrál jsem a chvíli byl klid. Ti první vyžadují čas, z Afriky jsou po cestě vychladlí. A najednou seděl vedle mne a sahal po notách. Když se rozezpíval, pohodlně jsem se opřel a poslouchal. Tak to je pro mne ten nejlepší elixír, to mohu! A chytím si jej zítra.

22.dubna byl v Dolcích u Mnichova Hradiště klid. Po dlouhé době se slavík ozval. Chytit se jej nepodařilo (to jsem ještě nevěděl, že jde o zkušeného kroužkovance od Žabakoru). Chytil se však jiný zajímavý pták a vsadil bych si na (F2K), což je tedy síla!

23. dubna jsem byl na stejném místě a slavíci už v noci nalítali. Poznamenal jsem si, že teď už začnou přibývat – a začali! V údolí rozkvetla střemcha, ale trnky na úbočích, ty už zvolna opadávaly. To je to, co mě trápí. Zastavit to na pořádnou chvíli, odstěhovat se tam, přikopnout a zapřít dveře od civilizace a žít! Jo, kdyby to tak bylo možné. Ale ono to přijde, čas se krátí.

Tak mám pocit, že zima to má spočítané. V zahradě to pomalu začíná žít.

Tak z téhle pergoly vylétl vloni v dubnu do sítě slavík! Troufám si tvrdit, že se ten příběh vejde do desítky nejvýznamnějších vůbec. Je to opravdu těžko uvěřitelné. Slavík u nás v zahradě!

Přes Pyrám letělo obrovské hejno kvíčal a hledaly obnažené louky. Takhle to dělají v předjaří, dobře to znám. Kéž by se nemýlily!

Chystáme vytvořit vlastní slavičí hnízdiště na pobřeží Červenského rybníku. Směníme pozemky, které máme pod hladinou tak, abychom postihli partii křovin a zbytek už doladíme. Bude to soukromá studijní plocha. V uvažované západní části pobřeží slavíci kdysi hnízdili, dnes je prostředí pro druh nepřijatelné, zestárlo. Jakmile jej se synem získáme, pustíme se do úprav. Vzhledem k tomu, že už v jihozápadní části hráze slavíci hnízdí pravidelně, nebude složité druh usadit u nás. Myslím že unikátní bude pokus připravit slavičí hnízdní podložku v optimální partii biotopu a ověřit si, zda jsme se v specializaci již něčemu přiučili. Půjde-li vše hladce, třeba už letos proběhnou přípravy.

Slavík, označený jako mládě v hnízdě na Studénce, byl 8.května jako dvouletý sameček chycen v švestkovém houští pod hrází Nového rybníku. Místo není vhodné k hnízdění. Chycen byl poté jako pětiletý na Koprníku, kde již hnízdil.

Slavík, označený jako dvouletá samička v hnízdní době, ale pozor – v páru s dvouletým slavíkem tmavým a vylétanými mláďaty. Chycena byla rovněž jako tříletá na tomtéž místě, hnízdící však již se starším slavíkem obecným.

Slavík, chycený
(10.5.) kroužkovatelem jako dvouletý, u Jizery v Mladé Boleslavi, byl 29.5. chycen u Horních Stakor jako nehnízdící.

Slavík, určený jako +2K byl označen na hnízdišti. Druhým rokem byl chycen v jiné části Dolního Bousova (1 km), jako hnízdící, dalším rokem se usadil stranou (úsečky vzdáleností tvoří trojúhelník) u jezu rybníka, kde zůstal už i v roce dalším.

Slavík, chycený jako kropenaté mládě (pod vlivem rodičů), byl jako tříletý chycen 2 km od místa u rybníku Ohrada (hnízdiště není na seznamu). Pták tam zřejmě nehnízdil. Chycen byl znovu jako čtyř a pětiletý, navrácený málem zpět (posun v linii rybníků o jednu hráz – 0,5km).

Slavík, označený jako dvouletý u jezera ve Veselé tam byl chycen i v roce následujícím. Ovšem jako pětiletý byl zjištěn přesídlený kilometr na západ, do bažantnice.

P.S.:

       Díky za připomínku k osídlování hnízdišť, paralela s rehkem zahradním je zajímavá, u přesídleného by však bylo dobré znát věk. Pokud byl dvouletým samcem, příklady chování u slavíků stav kopírují. Díky, tady je k posouzení materiál další.

Nemám statistiky rád, protože nejsem schopen vypracovat věc přesnou. Prostě to nejde. Tak třeba problém, který jsem nanesl v titulku. Nemohu zaručit pro porovnávání třeba to, že při návštěvách hnízdišť dodržím alespoň přibližný datum (v každé fázi hnízdění je přítomnost a aktivita slavíků jiná); mnozí ptáci mají zkušenost s odchytovou metodou či místem a vyhnou se (nejsou tedy zahrnuti); v dřívějším sledování příletů jsem neuměl využít provokace přehrávkou hlasu a být tak přesnější (dnes zjišťuji i ty časné – nezpívající); za hranicemi území nemám přehled vůbec o ničem (nikdo tam slavíky nezkoumá); prověřování párů neprobíhá z mé strany důsledně (při spěchu se více chytají samci) atd. Výsledky jsou dále zkresleny skutečností, že již dvacet let nejsou aktivně kroužkována mláďata v hnízdech a schází tak výsledky z jejich dalšího pohybu v oblasti. Dalším zavádějícím faktorem je nárůst hnízdišť, kdy namísto původních dvaceti je jich dnes sledováno padesát. Prostě jakýkoliv propočet z posbíraných výsledků je provázen otazníkem.

   – přežil cesty mezi oběma důležitými místy na své mapě i samotný pobyt v nich

   – je samečkem, nejlépe alespoň s jednou zkušeností s hnízděním

   – lokalita nezanikla či nedoznala výrazných proměn ve vztahu k podrostu

   – má potřebné štěstí

samičky:
zpětně odchyceno bylo 5 jedinců, z toho pouze 1 hnízdila v místě narození.

samečci:   kontrolováno bylo 10 jedinců, z toho pouze 1 hnízdil v místě narození

                 (dva byli chyceni až jako sedmiletí).

samičky dvouleté:
                                Kontrolováno bylo v následujících letech na tomtéž místě hned další rok

                                11 jedinců. Další 3 přesídlily jinam. U jedné eviduji 4 hnízdění v řadě!

samečci dvouletí:   36 tamtéž a 16 nalezených jinde.

samičky víceleté:   17 tamtéž po roce a déle, jinde zjištěn 1 exemplář.

samečci víceletí:     89 chyceno v místě a 7 evidováno přesídlených.

S nejasným rozlišením (+1K) jsou vedeni jako hnízdící tamtéž 2 samičky a 5 samečků.

Prokázáno bylo pouze ve 3 případech pokračování manželského svazku v roce následujícím. Později ne.

V jednom případě navíc vzniklo podezření na víceženství kdy se zdálo, že dvě hnízda s dvěmi usazenými samicemi jsou v revíru jediného samce.

Dalším zjištěním je prokázání smíšených párů SO x ST ve 2 případech.

Jeden druhému ne, jde jistě spíše o vztah k hnízdišti, ten je zejména u samců nápadně silný. Mláďata se často nevrací, dvouletí ptáci svůj první pokus mnohdy odbudou jinde (i na méně cenných lokalitách), pak se občas jakoby upamatují. Může tam jít samozřejmě o vyhnání v čase návratu do místa narození přeživším (a v návratu mnohem rychlejším) otcem či strýcem ze sousedství. Absence těchto „odmítnutých synů“ v druhém roce v místě by mohlo vysvětlovat nápadnou převahu „neznámých“ dvouletých (neoznačených), kteří se často později z oblasti nadobro ztratí (výsledek hodnocen v čase kroužkování mláďat).

A dobrá zpráva (s tématem nesouvisející) na konec – statečný střízlík v naší zahradě stále přenocuje a zdá se, že náladu nemá špatnou. Bylo by dobré jej okroužkovat. Oslovím v dílně kolegu, až se objeví.

Předpověď na lednový čtvrtek (tříkrálový) hlásí už zcela jistou oblevu! Díval jsem se včera, jak se po vánici ven vyštrachalo slunce. Bylo o něco pevnější v kramflecích, začínalo si věřit. Tak tohle už znám! Díval jsem se po brkoslavech kteří v „bílé“ ranní „tmě“ letěli od lesa. Začínali svou „jízdu“ Mladoboleslavskem asi tradičně na jmelí a teď se snažili, aby se jeden druhému neztratil a aby taky dohlédli zem. Bylo jich ke stovce a táhli kousek nad zemí. Vzpomínám na ně, když se trochu oteplí, jak vyletují za prvním hmyzem do vzduchu. Nějaká veteš už v tom sluníčku i nyní poletovat zkoušela, nějací pakomáři či co. Jen brkoslavi už byli asi docela někde jinde. Sníh má strach asi už i z té předpovědi, začíná vlhnout a já už v přírodě zkušeně cítím život. Mám ten čas rád, člověk znamení Ryb to snad ani nemůže mít jinak. Už v tom zas začínám plavat. Zase se dočkám, zas se vytočím do obrátek! Bývá to nádherné a začnu i letos v království bledulí u Vlčího Pole. Kdyby nebylo zimy, tohle bych nemohl prožít – zlatá roční období!

Píšeme nový rok, jaký může být? Nevím, jak to máte Vy, já se poslední roky těším čím dál víc. Do přírody – samozřejmě. Tam lze utéct, jako tam utekl básník Jan Skácel. Ještě každý máme kam!

První leden je důležitý i tím, že od tohoto data to má nejčasnější slavík domů za rovných sto dní! O pověstný slepičí krok se tma oddálí a biologické hodiny nás mnohých poskočí.

Nechci tady provokovat, ale to byl v noci rachot! Všiml jsem si už v loni, že ptačí nocležníci v zahradě zmateně vyletují do tmy. Jak to musí vypadat jinde? Trošku jsem to téma napíchl i ve svém silvestrovském sloupku v novinách. Fakt přibývá rámusu – ale jak a nevím, jestli je to úplně zapotřebí. Kdyby nám doma mezi tím křápnulo plynové vytápění, tak se to už na okolí ani nepozná.

V rádiu radili co s pejkem a kočičkou, jak ji koupit antidepresíva, na zvířata venku jsme se vyflákli, to nás nezajímá! Co tam se musí dít! To, co bylo tady kolem po Kněžmostu od večera – navzdory krizi – bezkonkurenčně nejhorší! Tak jsme konečně světoví! Teď ráno je všude jako po vymření. Přestanu bědovat.

Osmadvacátý rok výzkumu dnešním dnem končí a nebylo by od věci, pozeptat se na další cestu. Ikdyž se to nemusí zdát, trochu bloudím – výstižněji řečeno – nevím, který směr upřednostnit. Bývalo jednoduché chodit chytat slavíky, kroužkovat a měřit jim křídla. Snažit se v těch milimetrech objevit klíč k odlišení partnerů. Karel Pecl to řekl na Řežabinci kdysi za mě (volně přeloženo) – čím víc posbíraných rozměrů, tím větší nejistota nad nimi! Bylo málo tehdy měřit jen křídla? Dnes vím, že ano. Přibývaly sice zážitky a první zkušenosti, bylo to však málo! A čas mi utekl. Není k velké oslavě – ta fůra roků bez viditelnějšího posunu. Vzpomínám na Mirka Bobka, když přijel tehdy na návštěvu do Kolomut. Do těch Kolomut, kam se opakovaně vrátil označený hybridní slavík! Mluvil o technice pro krátkodobé sledování na hnízdišti, jak by to mnohé vyřešilo. Vysvětloval jsem, jak málo času mám. A to je zřejmě největší problém, nemám „tah na bránu“ jako on. A je to chyba, mohlo být všechno určitě dál. Jenže – kdo tomu poznatku tehdy věřil?! Dnes to nikdo nezpochybní, kříženci byli potvrzeni, hlavně šikovností Radky Reifové a mě se vrátilo sebevědomí. Šlo tehdy u Kolomut dokonce o zpětné křížení! Sameček se vrátil po roce, protože měl důvod – a kdo ví, možná v hnízdění i výsledky. V Německu se v tom čase už velmi činili a coby profesionálové, měli kvalitní zázemí. Je však roztomilé, jak se paní Štěstěna na to trmácení tady už nemohla dívat. Příležitosti vychystala jiné a před roštím si už raději počkala u auta s napřaženou rukou, kdybych chtěl zase ujet. Poslechl jsem i proto, abych ji neurazil. A pod její taktovkou se opravdu začaly dít věci!

Problematika kříženců je nyní „vlajkovou lodí“ specializace, ale třeba s Ivanem Literákem jsme připsali slavíkům i motolici Collyriclum faba – téma pro mne – jedno z nejpozoruhodnějších a taky unikátní nálezy u klíšťat. Objevu, kterého si cením neméně – nalezení způsobu odchytu pelichajících adultních slavíků v létě před odletem i zjištění, že růst letek ukončuje v možné kombinaci s první až druhou ruční letkou nejčastěji pátá loketní! Není mi známo, že by tento fakt byl zmiňován. V souvislosti s pelicháním slavičích rodičů jsem popsal i jejich tajemné chování, přesídlení pro ten účel i překvapivé využití porostu řepky. Tyto objevy mohly být uskutečněny teprve po nalezení onoho klíče k prokazování pelichajících jedinců v prostředí.

Výsledkem (spíše regionální povahy) jsou data příletu a odletu slavíků, kdy posun opět nastartovaly poznatky s provokací hlasem. Radostí je i zastižení všech čtyřech „českých“ slavíků v oblasti, ať už ten „rezavohvězdý“ byl odkudkoliv! Cením si samozřejmě i možnosti navštívit hnízdní prostředí dotčených slavíků.

Ještě bych zapomněl na přínos pro můj soukromý život. V čase, kdy už by člověk měl zhruba vědět, co v životě měnit nebude, se tato záležitost krásně přiřadila. Šlo by tady ještě zmínit klišé o „dobíjení baterek“! Teprve přes slavíky jsem načetl krajinu a prohloubil k ní vztah, ale to už jsem tady několikrát připomněl.

A jaké mám ještě cíle? Chtěl byl region dostat do povědomí jako kraj slavíků. Není v tom velkohubost – prostě vím, že by to pomohlo jim i přírodě.

A kam se vydat dál? Pokračovat v chytání adultů, nebo se zaměřit na hledání hnízd a při tom kroužkovat ptačí rodiče? Oboje se zvládnout nedá! Je čas.

Všechny webové stránky by teď měly ožít, míříme do finále!

U „sousedů“ už zvolna uzavírají „birdlisty“, budou se jistě ohlížet za nejvýraznějšími prožitky. I jinde se víceméně bude v této významné fázi roku bilancovat. I „slavičí stránky“ mají na co vzpomínat i tady se slavit tak trochu bude! O Silvestru projdu archiv a vyberu zajímavé momenty z výzkumu.

Teď o půlnoci naskočí na web východočeské pobočky můj silvestrovský příspěvek a od té chvíle se tak nějak samovolně všechno rozběhne.

V zahradě tady s námi žije střízlík – je to frajer, i dneska přišel s poplašným křikem zanocovat do cypřiše. Vytáčejí ho kocouři, mě taky, značkujou si to tady, jakoby to bylo jejich, vrata od kovárny smrděj, jak zmoklej cirkus!  Ten střízlík není ale hrdinou sám, chvilku před tím přilétli na modřín mlynaříci. Jsou zhruba stejně „těžcí“ a také se mají teď co ohánět. Dodávají mi tito opeření přátelé velkou sílu, narozdíl ode mne ani nemají v kvartýru vytopeno a špajz narvaný, jako my tady. Jsou ale v pohodě i s tím střízlíčkem! Měl jsem o něj strach a dnešní noc, jak na ni koukám, nebude lehčí. Když už i krahujci mají břicha jako žebřiny, to je co říct! Dva nám tady teď přibyli, pro jednoho jsme jeli do Lhotic a druhý se praštil o sklo na konci ulice. Ten to „rozdýchal“ a uletěl, ten první se převozu do nemocnice nedočkal. Mohl se svézt s ježkem, kterého chytil v Bousově pes. Ježeček si v hotelu na jaro rád počká.

Kolem silnic posedávají hýlové, od podzimu se tu drží káně rousné, jsou nejmíň dvě. Jen sovy letos tak nějak nejsou.

Budeme muset opravit březnové příspěvky, zjistil jsem, že se vymazaly některé fotky. Za to se omlouvám a v mezích možností snad brzy doplním. Tak v noci na www.vcpcso.cz ahoj.
   

Konec roku je na dohled, začněme pomalu slavit! Hned zkraje přijměte přání do toho nového od nás z dílny. Tak tedy – ať se Vám daří v práci, ve Vašich rodinách, ať se nám dál daří zažívat překvapení v přírodě! Já dnes hlásím od Studénky ze silnice vyplašení polního skřivana! Nevím, jestli je už první, nebo ještě nějaký poslední, ale držím mu palce, aby to ustál!

Beru do ruky atlas a všechny tři známé výsledky kroužkování z Afriky. Aktuálnost tohoto záměru spočívá v porovnání těchto s cestou „ostrovního“ slavíka, zapsanou geolokátorem.

Po celý včerejší večer jsem se v atlasu vracel z různých směrů k Atlasu a když mi to nestačilo, oblast jsem v mezích možného prohlédnul digitálně.

Informaci o cestě slavíka z UK si najděte tady v archivu a ponechme stranou přesun nad Evropou. Kolegové v Anglii nad odhalením třítýdenní zastávky (dvouletého ptáka, v druhé migraci) po přeletu moře znovu připomněli zásadní význam takovýchto míst v souvislosti s ochranou migrantů.

Anglie je od nás sice daleko – přesto – zkusme přiřadit výsledky „našich“ slavíků; pokud vím, ze zámoří máme tři. Co je příjemně podezřelé, všechny jsou z téhož Maroka! Odložme na chvilku jarní výsledek (Taoudaat, 7.4.1991) a važme zbylé. První od (Toualza, 6.12.1959) a druhý od (Douar Oulad, 20.9.1970). Ukazují, stejně jako anglický slavík, který v oblasti prodlel od konce 8. do půlky 9., že naši prostorem také přinejmenším protahují. Data zástihu obou diskutovaných nemusí být ale konkrétní, jeden byl uloven, druhý střelen (což je zřejmě to samé) a údaje mohou být v nahlášení posunuty. I tak je ale možné, že časně prosincový zástih z roku 59 může být ještě prodlevou(!) v zastávkovém místě. Významnou roli zde může sehrát i aktuální kondice (pták byl letitý, kroužkován jako /+1K/ v r.54). Připomíná mi to čerstvý český „věkový“ rekord (2009) kroužkovance v odletu z měsíce září. Zástih z roku 70 už zcela zapadá do tahového kalendáře.

Je více než zřejmé, že obecní slavíci si na podzim přilétají do podhůří Atlasu odpočinout do podmínek, kde lze zřejmě pohodlně před obtížnou a především pustou etapou doplnit tukové zásoby. A zastávkové místo se pravděpodobně týká i velké části středoevropských populací – a kdo ví, možná i slavíků východnějších.

Slavík zastižený na opačné (jižní) straně Atlasu (vysoko v horách) v roce 91 byl už (naštěstí) kontrolován. Výsledek nám sice nepoví nic o diskutovaném podzimním zastávkovém místě před pouští, ukazuje však vzhledem k lokalizaci na známou věc, že ptáci cestu na jarním tahu zkracují. Saharu letí klidně napříč, hory překonávají zřejmě kdekoliv, moře rovněž. To podporuje i další výsledek, kdy byl na Maltě okroužkován jarní slavík (31.3.1979), následně hnízdící v Česku. A výsledky ze Švýcarska vše jen potvrzují. Slavíci se v návratu domů drží nejkratší možné cesty.

Odhlédněme teď ale od jarního návratu a na onu „podzimní“ otázku odpovězme následovně: „Maroko zůstává i pro naše slavíky významnou tahovou zastávkou.“