Kroužkující opeřence každý, by chtěl nějaké to hlášení. Je totiž z jeho kleští, jeho zážitek. Vědecky správné je brát v potaz všechny výsledky získané značením ptáků, ale přeci jen – domácí agenda je srdci bližší.
Bylo to tak vždycky s kroužkováním. Na schůzích minulého století se čekalo na výčet nejzajímavějších, a pak ještě déle na kartu hlášení, jež chodily poštou. Nebyly to špatné časy, ale počítač přinesl pružnost. Máme se dobře. Jakmile se okolo našich čísel štěstí ochomýtne, můžeme zvědavost pustit proběhnout. Vytučnil jsem základ slova, abychom měli jasno.
Dnes už klubový časopis přináší na podzim souhrn výsledků zúčastněných kroužkovatelů. Moc pěkné čtení, které rozhodně nestačí pročíst jednou. Mně se hodí příchod periodika před koncem roku, mám po sezóně a je to takové občerstvení. Nejprve směřuji k mně blízkým, až pak prohlížím ostatní druhy. Prospívá velmi i komentovanost vloženého. Jde o největší kapitál té které stanice, kam spolupracovníci směřují osobní štěstí.
Vzpomínám na první kartu, která mi tenkrát přišla, byly tedy dvě a dokonce z časů, kdy jsem ještě kleště do ruky nebral. Vnořen do mohutné spleti rákosin „bousovského moře“ jsem se zajímal, jak to vlastně mají s nocováním vlaštovkovití po návratu. Nemoh´jsem nevidět totiž skupiny zvečera zapadající do třtiny západního pobřeží. V broďácích skoro po vršek smáčených jsem citlivě rozhrnoval okolo poledne rákosní propletence, všímal si trusu po stéblech a dle jeho mocnosti preference míst, až jsem uviděl peří. Hnědé, břehulí. A vedle v oku hladinném další, a o kus dál – ksakru – další! Pět jsem jich nalezl po smrti a dvě měly kroužky „našeho“ muzea. Uhynuly nejspíše vysílením. To bylo postrčení k složení zkoušky, panečku! Mohl jsem k ní už příští jaro (2 roky se členstvím v ČSOS čekalo). Začínal jsem tušit, k čemu kroužkování ke všemu je. Jak lze vlézt opeřencům nablízko do života. Když karty přišly napsané na stroji, lítal jsem očima po každé hromadu dní. Zatímco břehule jsem zastrčil venku pod trávu, karty mi zůstaly před očima. Šlo tenkrát opravdu o něco neskutečného. Věděl jsem, že zkoušku udělám, i kdybych měl dorazit do Prahy k opravení. Znal jsem v tu dobu totiž už čerstvě slavíky. Tam měl být vrchol mého usilování. Byl, a zůstává.
Až skončí pátek, přijde sobota s nedělí. Budou krátké, ale budou stát za to. Buďte zdrávi a přivstaňte k nim.
