Proč si v čase čekání nepřipomenout loňské slavičí jaro?! Přijměte tedy pozvání do začátku dubna 2010 – do času, kdy nešlo tušit, jaký že ten rok bude.
7. dubna v Dolním Bousově není nic. Zajdu ještě v tom vlhkém podvečeru do staré zahrady u nádraží. Prý tam kdosi slyšel v noci ptačí zpěv. Ve vilce bydlel kdysi farář s družkou, zemřeli dávno, teď tu mlátí průvan okenicemi o zeď docela vykradeného baráku. Zdivočelé keře se v zahradě pomalu probouzí, ale slavík tu zatím není.
8. dubna – Solec i Býčina je bez slavíků. Jak jsou ta místa v předjaří přehledná! Musel bych ho vidět, kdyby tu byl. Hladiny obou Střípků jsou plné jarních kachen, prochází tudy migrační koridor na Českou Lípu a dál, k polským jezerům.
9. dubna jedu Husí Lhotu, Sukorady a Březno. Čítá to zhruba deset plácků, šance tady je. Nemám ale moc času, tak to jen proběhnu.- Nic, zatím fakt nic.
Do 14. dubna je všude klid. Před rokem, to už se děly věci! Ten rok byl ale výjimečný, jako žádný před tím.
15. dubna jedu velký okruh – Mnichovohradišťsko, Březensko, Dolnobousovsko a Kněžmostsko. V starém anglickém parku už kvetou dymnivky, podléšky i sasanky, střemchy se olisťují. Trnky nad Studénkou už mají poupata. V Bousově vyrazili do kopřiv sběrači hlemýžďů, to se mají slavíci na co těšit! Takových míst jsem dnes prošel a nikde nic.
17. dubna. Kolem Červenského rybníku kvetou orseje a ve svahu se chystají slivoně. U viaduktu jsem vyplašil pobudy s igelitkami. Kolem nich kvetou sakury, ale slavík tam ještě není. Nejsou asi nikde.
19. dubna – Býčina, Buda, Zájezdy! Je to k neuvěření, ale ani tady nic nepřibylo. Člověk si tak myslí, že místa která dnes nestihl, jsou už jistě obsazena. Když tam rozklepaný vyrazí o den později, zjistí, že si mohl ušetřit nervy.
Od samoty ze Zájezdů si ještě odskočím k Horce, je to kousek ikdyž místo hostí jen jediný pár. Šance je tam malá, lepší sledovat místa s více páry, matematicky to lze snadno doložit.
Je málem večer a začíná lehce poprchávat. Přehrávačem jen „ťuknu“ lem starého luhu a schovávám ho rychle pod kabát. K bažantnici přichází syrový večer, který už s nocí přinese změnu. Datum je totiž vysoké! Přišlo mi však, jako by suché listí v příkopu zašustilo, jak tam přifrčel pták. A vábení, vyslané opatrně tím směrem z „bedničky“, zabralo. Byl tam slavík. Nevěděl jsem, jestli to ještě ten den zkusit „zahrábnout“, muselo by to být rychlé – to umím. Šel jsem do toho, od motyčky se kouřilo, tři sklopky byly v akci. Podařilo se jej chytit a protože jsme se neznali, tak i okroužkovat. To byl panečku návrat domů!
20. dubna změna opravdu přišla. Byl zjištěn jeden v Bousově a protože datum je už opravdu vysoké, druhé noci už tam v pohodě zpíval. Musel do sítě, sklopku znal, měl totiž kroužek.
21. dubna – Soleček. Navštívil jsem místo pro nedostatek času až za tmy. Byl čerstvý večer, v jakých bych vydržel postávat celé hodiny. Je to zvláštní čas. Už do kraje přiletují drozdi a večery patří jim. Zahrál jsem a chvíli byl klid. Ti první vyžadují čas, z Afriky jsou po cestě vychladlí. A najednou seděl vedle mne a sahal po notách. Když se rozezpíval, pohodlně jsem se opřel a poslouchal. Tak to je pro mne ten nejlepší elixír, to mohu! A chytím si jej zítra.
22.dubna byl v Dolcích u Mnichova Hradiště klid. Po dlouhé době se slavík ozval. Chytit se jej nepodařilo (to jsem ještě nevěděl, že jde o zkušeného kroužkovance od Žabakoru). Chytil se však jiný zajímavý pták a vsadil bych si na (F2K), což je tedy síla!
23. dubna jsem byl na stejném místě a slavíci už v noci nalítali. Poznamenal jsem si, že teď už začnou přibývat – a začali! V údolí rozkvetla střemcha, ale trnky na úbočích, ty už zvolna opadávaly. To je to, co mě trápí. Zastavit to na pořádnou chvíli, odstěhovat se tam, přikopnout a zapřít dveře od civilizace a žít! Jo, kdyby to tak bylo možné. Ale ono to přijde, čas se krátí.
