Osmadvacátý rok výzkumu dnešním dnem končí a nebylo by od věci, pozeptat se na další cestu. Ikdyž se to nemusí zdát, trochu bloudím – výstižněji řečeno – nevím, který směr upřednostnit. Bývalo jednoduché chodit chytat slavíky, kroužkovat a měřit jim křídla. Snažit se v těch milimetrech objevit klíč k odlišení partnerů. Karel Pecl to řekl na Řežabinci kdysi za mě (volně přeloženo) – čím víc posbíraných rozměrů, tím větší nejistota nad nimi! Bylo málo tehdy měřit jen křídla? Dnes vím, že ano. Přibývaly sice zážitky a první zkušenosti, bylo to však málo! A čas mi utekl. Není k velké oslavě – ta fůra roků bez viditelnějšího posunu. Vzpomínám na Mirka Bobka, když přijel tehdy na návštěvu do Kolomut. Do těch Kolomut, kam se opakovaně vrátil označený hybridní slavík! Mluvil o technice pro krátkodobé sledování na hnízdišti, jak by to mnohé vyřešilo. Vysvětloval jsem, jak málo času mám. A to je zřejmě největší problém, nemám „tah na bránu“ jako on. A je to chyba, mohlo být všechno určitě dál. Jenže – kdo tomu poznatku tehdy věřil?! Dnes to nikdo nezpochybní, kříženci byli potvrzeni, hlavně šikovností Radky Reifové a mě se vrátilo sebevědomí. Šlo tehdy u Kolomut dokonce o zpětné křížení! Sameček se vrátil po roce, protože měl důvod – a kdo ví, možná v hnízdění i výsledky. V Německu se v tom čase už velmi činili a coby profesionálové, měli kvalitní zázemí. Je však roztomilé, jak se paní Štěstěna na to trmácení tady už nemohla dívat. Příležitosti vychystala jiné a před roštím si už raději počkala u auta s napřaženou rukou, kdybych chtěl zase ujet. Poslechl jsem i proto, abych ji neurazil. A pod její taktovkou se opravdu začaly dít věci!
Problematika kříženců je nyní „vlajkovou lodí“ specializace, ale třeba s Ivanem Literákem jsme připsali slavíkům i motolici Collyriclum faba – téma pro mne – jedno z nejpozoruhodnějších a taky unikátní nálezy u klíšťat. Objevu, kterého si cením neméně – nalezení způsobu odchytu pelichajících adultních slavíků v létě před odletem i zjištění, že růst letek ukončuje v možné kombinaci s první až druhou ruční letkou nejčastěji pátá loketní! Není mi známo, že by tento fakt byl zmiňován. V souvislosti s pelicháním slavičích rodičů jsem popsal i jejich tajemné chování, přesídlení pro ten účel i překvapivé využití porostu řepky. Tyto objevy mohly být uskutečněny teprve po nalezení onoho klíče k prokazování pelichajících jedinců v prostředí.
Výsledkem (spíše regionální povahy) jsou data příletu a odletu slavíků, kdy posun opět nastartovaly poznatky s provokací hlasem. Radostí je i zastižení všech čtyřech „českých“ slavíků v oblasti, ať už ten „rezavohvězdý“ byl odkudkoliv! Cením si samozřejmě i možnosti navštívit hnízdní prostředí dotčených slavíků.
Ještě bych zapomněl na přínos pro můj soukromý život. V čase, kdy už by člověk měl zhruba vědět, co v životě měnit nebude, se tato záležitost krásně přiřadila. Šlo by tady ještě zmínit klišé o „dobíjení baterek“! Teprve přes slavíky jsem načetl krajinu a prohloubil k ní vztah, ale to už jsem tady několikrát připomněl.
A jaké mám ještě cíle? Chtěl byl region dostat do povědomí jako kraj slavíků. Není v tom velkohubost – prostě vím, že by to pomohlo jim i přírodě.
A kam se vydat dál? Pokračovat v chytání adultů, nebo se zaměřit na hledání hnízd a při tom kroužkovat ptačí rodiče? Oboje se zvládnout nedá! Je čas.
