Autor: Pavel Kverek

9. květen je časem šeříků. A současně, na plné obrátky, běží i moje scházení se se slavíky. Všude zní jejich zpěv. Teď je potřeba místa rychle zapsat, přestože zdaleka všechna nejsou hnízdišti. Nezmění-li se jejich tvář k horšímu, jednou takovými jistě budou.

Inventura středně velké lokality na jižním pobřeží Červenského rybníka (bývají až tři páry) u bývalé kačenárny přinesla zjištění, jaké jsem sice již zažil, vždy však je úžasné. Vrátili se všichni tři zpěváci! A to ještě v sousedství nedaleko jezu rybníka je slavík, který svým chováním také vypovídá o tom, že není v místě prvně. Inu – slavíci se dokáží vracet, mají-li v oblasti kam!

Z včerejšího dne přibyl třetí slavík s bílým přelivem některých per rýdováku. Problematika bude zřejmě velmi zajímavá a jev daleko častější. Ikdyž někdy jde „jen“ o menší rozsah defektu (na obrázku vpravo).

Pro určení pohlaví u slavíků je nyní nejpříhodnější čas. Samičky mají holá břicha (představili jsme si nedávno) a samečci zduřelé pohlavní orgány (na snímku).

V první dekádě května již většina sólistů má své partnerky, mnohde nastartovalo hnízdění.

Slavíci obecní staví svá hnízda při zemi v bylinném podrostu, jen vzácně mimo něj na volném prostranství. Místo pro hnízdo je voleno v světlejší části lokality, nikdy v neprostupném houští. Často také v blízkosti cesty či ochozu zvěře.

Z včerejší chytací akce si představme momentky, zachycující časnou fázi hnízdění, kdy mladá samička oproti obvyklému průběhu „nabrala“ nepatrné zpoždění.

Nejprve tedy doklad o stáří ptáka:

Břicho s zásobou tuku, vyduté a připravené k snášení vajec.

Zjištěná hmotnost vše jenom potvrzuje.

Hnízdo, vyžadující již jen drobné úpravy kotlinky. Záležitost krátké chvíle.

Karel Hynek Mácha, když chodil krajinou Podbezdězí a přemýšlel o námětu Máje, dorazil až k nám. A je pravděpodobné, že „pěvcem lásky“ z příběhu byl některý z pradědů současných slavíků, kterého si cestou kolem Jizery do svého zápisníku poznamenal. Pomyšlení je to úžasné!

Příběh oné otcovraždy se v kraji opravdu udál a rukopis Máje nedaleko odtud také existuje. Jen ty růže, naslouchající roztouženému pěvci, rozkvétají od těch dob o něco později …

Kroužkováním lze samozřejmě zjistit i věk opeřenců a to formou kontrolních odchytů. Nejpřesnější výsledky se pak dají pořídit kroužkováním mláďat. Dokážeme-li stanovit přibližný věk také u dospělých chytaných jedinců, výsledků tím získáme víc.

U slavíků lze odlišit jednak mláďata v kropenatém šatu, tohoroční jednoleté ptáky a také dvouleté jedince. Starší slavíky s jistotou určit nelze. V takovém případě je pro výpočet nutno držet se nejnižšího možného zjistitelného věku, jako v případě dnešní kontroly slavíka od Býčiny na Kněžmostsku.

Chycený sameček byl označen jako hnízdící v místě již 14. května 2005 a určen jako starší dvou let. Byly mu tedy nejméně tři roky, mohl však být klidně i starší. Kontrolován tam byl i 23. června 2006, kdy již začínal pelichat před odletem na jih. A chycen byl také dnes (6. května 2010) na stejném místě, jako zpívající.

Slavíkovi je nejméně osm let, pětkrát se jeho kroužek s nápisem N.Museum Praha podíval do Afriky a minimálně šestkrát se s největší pravděpodobností vyskytoval na stejném místě.

V konkurenci dvou daleko mladších samečků to tam ale dnes vůbec nemá jednoduché. Zatímco oni (podle pohlavní aktivity) partnerky nepochybně mají, on zřejmě ne. Je starý, zjevně vetchý a s konkurenty už jen sotva udrží krok.

Kolik chvil mu život ještě vyměří? Zvládne v čase školních prázdnin odletět a z jara se ještě vrátit na těch pár měsíců domů?

Věkem jej možno přirovnat k psu, s málem dvojnásobným počtem roků! Psi ale mají jistou snídani i večeři, péči psího doktora a nemusí se trmácet nikam do Afriky!

Jsem rád, že místo v pobřeží rybníku Střípek dosud přežívá. Jsem rád, že jsem slavíka dnes potkal, abych jej zvážil, proměřil, pohladil po hřbetě – tak jako tehdy a pustil – jako už dvakrát předtím. Zapsal si cenný výsledek a doma pak večer znovu dal průchod hezkému vzpomínání. Vždyť takovýchto slavíků v archívu zase tolik nemám!

Jsem rád, že mne vichřice, v sousedním Hradišti ničící střechy, neodradila, že jsem onu „hodinku“ v podvečer využil k návštěvě prastarého hnízdiště Kněžmostska a chytil všechny tři tamní zpěváky. Jsem prostě rád!

Slavíci, narození v loňském roce, budou letos prvně zakládat vlastní rodiny. Bez zkušeností, hned naostro. U samečků jde spíše o zvládnutí námluv (prvně staví osnovu koncertu, poprvé zahoří láskou) a schopnost uhájit zvolený okrsek. U jejich partnerek, jsou-li také bez hnízdní zkušenosti, končí právě první pokus často tragicky. Hnízdo není dobře ukryto a pevně sedící pták tak bývá přepaden kočkou, lasicí či kunou. Proto mi tolik vadí kočky, poflakující se v křovinách, vadí mi to, co člověk svou ohleduplností ovlivnit může. Přirození predátoři jsou věc jiná.

Křídlo dvouletého samečka s přímo „učebnicovým“ rozhraním pelichání velkých svrchních krovek. Předěl je výrazný (za 4. LK), přestože jedna z nových krovek (7.) je ulomena. Velmi zajímavé je i skvrnění ručních krovek, zejména blíže lokti. Skvrny byly přítomny i na všech třech ramenních letkách.

Květen je časem přetékajícím láskou. Páry a jejich páření – toť obraz těchto dnů!

A ve světě opeřenců tomu není jinak. Se všemi radostmi i následnými starostmi.

I slavíci mají mnohde už své páry. Noc co noc v roští „paří“ a přitom se páří – a výsledek? Už 1. máje jsme o VPZ kontrolovali samičku s začínající hnízdní nažinou a břichem, vypovídajícím o snášení vajíček! Byl to nepochybně časný pár tehdy u Matrovic, ale dnes (5.května) už tomu tak je mnohde. A vše půjde velmi rychle, dobře to znám.

Čas slavičích lásek má opravdu kvapný běh, je spontánní, jedinečný tím, že druh v našich podmínkách hnízdí jen jedinkrát v roce. Hraje tedy o všechno. Slavíci jsou skvělí rodiče, obětaví i úsměvně odvážní. A nemají to nikterak lehké.

Poslání, které je donedávna postrkovalo na cestě od zimoviště k domovu je naplňováno a my na „slavičí“ stránce budeme, jak to jen půjde, s nimi. S úspěchy, jejich štěstím i ve chvílích vypjatých.

„Žurnál“ v tomto Biografu přírody zvolna doblikává a osmadvacátý díl o králi pěvců našeho Pojizeří se na stojanu zvolna roztáčí…

Přeji klidné posezení, kávu se sklenkou vody až na místo a co nejsilnější zážitek.

Velmi zkušeným a opatrným se jevil slavík z údolí Nedbalky, nejsevernějšího místa mého výzkumu. Věděl jsem, že jde o stejného chytráka, jako v loni. Tehdy tam v těch trnkových keřích vytvořil rekord v příletu (10.4.), letos se však s návratem výrazně opozdil. Choval se však úplně stejně, ničím a nikým se nenechal nachytat. Změnil jsem později taktiku a záměr nakonec vyšel. Kroužek na jeho noze měl však docela jiný kód, než bych očekával. Zpěvák byl odjinud!

Slavíka v roce 2007 okroužkoval v ptačí rezervaci na rybníce Žabakor u Březiny věhlasný ornitolog z Železného Brodu, který tam soustředí mezinárodní projekt CES. Kontroloval jej tam i v roce následujícím, slavík tam tedy nejméně dvakrát hnízdil. V roce 2009 přesídlil k Mnichovu Hradišti, do prostředí zcela odlišného. A tady, ve vyprahlých travnatých svazích zalitých sluncem, v bochnících trnkových keřů zjara voňavě vybělených, hnízdí a zůstává dodnes. Je starý, zkušený, čerstvě zadaný a podle stylu zpěvu zřejmě i velmi šťastný.

Navzdory předpovědím počasí se nám Vítání ptačího zpěvu (1.5.) u Matrovic vydařilo. Šli jsme nádhernou krajinou s (převážně) nádhernými lidmi.

Slíbili jsme kroužkování slavíků a vyšlo při desátém ročníku skvěle! Kolega Tom chytil kompletní slavičí pár a tak jsme jej lidem představili.

Tahákem akce byly však divoké husy a my je viděli i slyšeli po celý čas. Z pěvců jsme chytili i zahraničního kroužkovance (OZZANO LL 32220) – „černohlávka“. Ukázali jsme tedy na něm, že kroužek ani po čase nevadí – i to, že se kroužkuje mnohde ve světě.

Natloukli jsme také plastiku na obsazený „čapí“ sloup, vychutnali čaj z meduňky a dobromysle, odměnili zasloužilé účastníky za plný počet vycházek a popřáli si výdrž do dalších let.

Je neuvěřitelné, že jsme za těch deset let ani jednou výrazněji nezmokli! Letos jsem ale měl pro přátele plné auto starých deštníků – krizový scénář. Nebylo jej však třeba. Vnímám to od krajiny, jako projev přízně a zůstávám pokorným …  

Zatím nejdůležitější poznatek letošního roku se narodil u Mnichova Hradiště. Chytil jsem tam přesídleného slavíka – ale jakého?! Jde o zcela klíčový poznatek.

Kdesi v začátcích tohoto webu je zobrazen slavík dočista „otrhaný“, s značně poškozeným peřím. S odborníkem jsme dlouho diskutovali o příčině jeho „vyřazení“ z reprodukce pro daný rok, vždyť pták sotva létal! Uvažovali jsme spíše genetický problém a slavíka jsem pro život tak „odepsal“.

Bylo to v květnu 2008.

V oblasti příměstské části Salabka jsem jej našel letos přesídleného (byl tu asi už v loni) a nechtělo se mi vůbec věřit! Skvělý frak a odrazem jeho pohody byl i vybroušený zpěv. Partnerku sehnal včas, než budou chybět. Vyměnil místo pobytu – ale hlavně – přinesl poznatek, který nás posune v hledání dál. Zdá se stále jasnější, že problém přivodil spíše jakýsi parazit, než vrozená indispozice. A zřejmě musel problém nastat už na zimovišti a slavík musel letět tisíce kilometrů s tímto problémem. Ale přežil – a žije. Je to úžasný příběh!

Nabízím unikátní porovnání jeho habitu a odbornou stránku věci si po sezóně slušně užijeme.

V čase, kdy „kněžmostský slavík“ pobýval u nás v zahradě, jsem si říkal: „Kde může nakonec skončit?“ Dnes víme víc, pták kopíruje dávný příběh jiného slavíka, označeného kdysi také u Kněžmostu. Zůstává v oblasti, zatím!

Náš nový slavík byl chycen po dvou dnech v příhodném prostředí JZ za Kněžmostem, směrem na Koprník. Ani teď se mu na „hlas“ nechtělo, nemá teritoriální chování logicky zažito. Prostředí, které si vybral, je však opravdu příznivé. Když jsem jej konečně objevil, určitě si ho pohlídáme. Vždyť jde o nejkvalitnější výsledky specializace, přestože kontrola je v rozmezí jen několika dní!