Červencové odchyty mi při studování procesu kompletního pohnízdního pelichání slavíků obecných chyběly. Letos chci mezeru zaplnit. A přicházejí s tím nádherné zkušenosti a také ověřování všemožných domněnek a útržků zpráv dávných kolegů, kteří už své zaměření zrušili, nebo mezi námi dokonce nejsou.
Nelétající slavíci
Ono se na tyto „zvěsti“ nahlíželo všelijak – přeci jen slavíci nejsou kachny či divoké husy, aby jim šat vypadal spontánně, ale pozor! Slavíci opravdu v jedné fázi procesu létat nedovedou!
Ti, kteří začali pelichat v obvyklém čase, do tohoto problému právě vstupují. Dám fotky dvou včerejších jedinců a poté si věc přiblížíme.
Půlka července (spíše mírně po ní) je časem, kdy první slavičí křídla jsou „nejkratší“. Je to v situaci, kdy ruční letky /krom 1.RL (zakrslé)/ vypadly a „od zadu“ jsou měněny. Slavík se v tom čase drží (a nebude tomu už jinak do konce procesu, přestože křídla poporostou) v nejtemnějších partiích pelichaniště (přál bych vám je vidět), s naprosto minimálním denním pohybem (ve smyslu půdorysném) a jen se krmí a stará o peří. I případ ze včerejška to dokládá. V místě jeho úkrytu instalovaná sklopka sklapla až po pěti hodinách – pravda – začal jsem tedy ale v poledním vedru. Po sedmnácté hodině tam ale už skákal.
Test na „letuschopnost“ jsem provedl u prvního a druhého chyceného slavíka (křídla zobrazená výše), kteří měli stav pelichání totožný; z tří metrů před „svým“ křovím do něho od půlky trasy pouze rutinně doběhli. Na křídlech se prostě propadli, jistě i vzhledem k zvyšující se obezitě.
Jde o důležitý poznatek, u slavíka číslo tři jsem test také provedl, tento pták však díky dosud původním nejdelším ručním letkám přeci jen „doletěl“ do místa odchycení. Tady je:
Tyto situace však již mám nastudovány z loňských příležitostí. Stav, kdy ptáci opravdu nesvedou létat jsem však takto zdařile mohl hodnotit až nyní – a hlavně – opravdu existuje!
V pelichání půjdu se slavíky červencem dál. Dočkám se chvíle, kdy z křídla vypadne poslední stará letka lokte a poroste šat zbrusu nový. To má ale čas.
Vypadá to, díky pilnosti, že výzkum pelichání budu moci uzavřít už letos. Mnoho materiálu mi nechybí.
… a ještě mladí ptáci
Předevčírem se chytil mladý místní (už samostatný) jedinec „na provokaci“; do ukončení procesu částečné výměny mu chybí pár dnů. Takhle vypadal:
O této kategorii si ale řekneme jindy, až bude „výročí“ nejkvalitnější kontroly potulujícího se kroužkovance regionem, z roku 1983. To byla tehdy klika! Ještě že jsem si na rande vzal s sebou sklopky. Výsledek jsem nikdy nepřekonal.
