Ty jejich „hodiny“ z roští už slyším…

Žádné komentáře u textu s názvem Ty jejich „hodiny“ z roští už slyším…
(Čtení pro ty, co je nebaví koukat do těch podivně děravých křídel)
Vzpomínáte, jak jsme „nedávno“ společně táhli k rohatským Horám za ptačím zpěvem? I za tím slavičím? Jak jsme rozdělili acháty a přimlouvali se ráno za počasí? Je konec! Slavíci balí.
Tyhlety data, jako je sedmadvacátý červenec, ty jsou důležitý! V třiaosmdesátým jsem toho dne chytil v přepeřské Pteči nejcennějšího mladého slavíka, nikdy jsem to nepřekonal! Toulal se už po kraji, narodil se totiž ve Březně. Myslel jsem si tehdy v prvním roce specializace, kolik takových výsledků mne hned příští rok zasype a ono nic. Tak na něj vzpomínám – i na to, jak jsem byl ještě pár měsíců tehdy svobodný. Hezkým to zůstalo.
Chtěl jsem i letos si takového slavíka připomenout a někde chytit – chytil jsem, ale velmi pravděpodobně ještě „netoulavého“. Ozval se mi tam z toho pralesa z prostoru fabriky už před týdnem, dnes jsme si tam pro něj mezi prázdnými betonovými sloupky při cestě pro železo odskočili. Jiný tam kolem není, byl to tedy on. Ještě jsme to ověřili hlasem, než jsme jej tam do té tmy vrátili. Ještě před tím jsme si ho ale vyfotili…
Už se taky brzy odrazí z tovární zahrady do první noci, táhnoucí jej k Pyrenejím. Tukových zásob tam v té černočerné zemi vrbového maliní pořídil dost. A bude to podle zapsaných čísel téměř jistě samička. Jsou ti slavíci jiní před odletem, temeno a šíji mají makově hedvábné, nejsou rezaví jak na jaře! Barvy jim vyžíhá až pořádné slunce, to naše to neumí. To jim do nich v máji tak akorát slušně posvítí, aby zajiskřily. I pro mne. Alespoň si to myslím. A zajiskří už po třicáté. Chystáme dvě výstavy k tomu roku – jednu v Boleslavi a druhou v Bousově. Ta boleslavská představí zpěváka z periferie a bude úzce zaměřena jen na plácky za svodidly, mezi oloupanými kabely, vykradenými peněženkami, barevnými jehlami a plesnivými spacáky. Nic z toho tam ale v rámech samozřejmě viset nebude. Druhá expozice, o dvacet kilometrů dál, ukáže těch třicet let s kleštěmi; pokud by to ale ještě dokázal ptačí bousovský veterán a já bych ho stihl zkontrolovat, stal by se nejstarším československým slavíkem s zavřeným kroužkem! To by galerii na faře opravdu slušelo!
Je to i upoutávka pro Vás všechny, přátelé. Až dostanete pod stromečky v konci roku diáře s dvanáctkou, už snad budu termíny bezpečně vědět. Tady je uvidíte viset.
Vyjděte si zítra ven a vzpomeňte v tom pátku i na slavíky. Některé z nich ta kněžmostská, bousovská, březenská, hradišťská, sukoradská, bakovská, lhotická i ta boleslavská noc už vezme s sebou. A my si zas tady na blogu dvě třetiny roku pěkně počkáme! Jak to ale znám, bude to kratičké čekání. Kolikpak z nich to asi domů dokáže? Všichni to nebudou. Ať jich je ale co nejvíc, to bych si moc přál.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.