7. srpna jsme se sešli pod vrbami Žehuňského rybníku, kde ornitologové řadu let provádí své výzkumy. Místo je to zvláštní. Podél hranice rezervace se prohání vlaky po oblýskaných kolejích a hučí dálkami, hned vedle v nedozírných rákosinách stejnými dálkami šumí křídla ptáků. Tam je pravý ráj kroužkovatelů.
Žehuňské slavíky mám v pelichání „načteny“ právě od dráhy z sušších stanovišť. I teď jsem se vydal zmonitorovat úsečku: kemp – nádraží a „udělat přítomnost“. Ohlášeni byli dva a vznikla tak šance předvést kolegům pelichání slavíků „na živo“. Však mne hned zkraje také upomínali.
V třetí kontrole se to povedlo, chytil se slavík, kterému do odletu zbývají zhruba dva dny.
V zápisu to vypadalo takto: 4.-5 LL dorůstá; 1.-3. RL dorůstá; 6 pár RP dorůstá – vše ostatní vyměněno.
Slavík je významný i z jiných důvodů. Jednak byl okroužkován již dříve a archívy vědí, že jej chytil Mirek J. (5.května 2009) na prvním z nedalekých punktů. Slavičí sameček byl podle kroužkovatele dvouletý. Vím, že se kluci na blog při nejbližší příležitosti připojí a tak jim vzkazuji:
Předkládám důkaz, že se někteří slavičí kroužkovanci vrací i na Žehuň, přestože vám se daří chytat spíše ptáky nové.
Dokazuji též, že dvouletý pták (nyní čtyřletý) se může v místě zástihu usadit (v místě narozený?) Rovněž dokládám, že „z těch pár slavičích brk“, která tam v konci léta ještě zůstávají a dosud nezmizela, je to právě samec, prodlévající na lokalitě déle.
Ukazuji též, že způsob monitorování „neviditelných“ a „neslyšitelných“ letních slavíků poměrně dobře funguje, že se mé ornitologické snažení postaralo o průlom v jejich hledání i získávání dat. A dodávám, že křídlo „žehuňského“ slavíka je nejméně stým pelichajícím a nafoceným a že se přiřadí k materiálu, z něhož vzejde podrobná studie.
A taky jsem rád, že se narodil zážitek, jehož díl jsem si odvezl na prahu noci od Žehuně i já. Byl veden veselý spor o číslo kroužku (i já jsem totiž tušil doma sérii „N 557“, ta však končila číslem 300). Tento má (jak vidíte) koncovku o 55 vyšší.
Retrap je zajímavý i přítomností bílých pírek na pravém křídle (jedno zvláštně trčelo z křídla a bylo vzrůstem delší). Zajímalo by mne, zda kroužkovatelé tento jev registrovali, nebo se objevil až po první kompletní výměně peří v létě roku 2009. Mohl pochopitelně i později.
Na „Žehuni“ v kroužkovacím kempu kroužky tradičně opravdu „chrastí“. Ptáků se chytá hodně, místo leží v lůnu staré migrační cesty, ukázaly to i břehule z mladoboleslavských Obrub.
Před deštěm v loukách létali velcí temní okáči, až když se po první přepršce schovali, tušil jsem, že s vodou bude hůř – a bylo!
K večeru se však za frontou objevilo slunce. Já ale před tím vyfotil jinou záležitost. Od rybníka v úchvatném hávu odcházel večerní déšť…
Musí tady být nádherně!
