V Holandsku, pokud bychom se drželi slavíků, by to nejspíš bylo opětovné zahnízdění slavíka tmavého. U nás – a u mne? Snad slavík z kanceláře..
Noční odchyty sypou zážitky neúnavně. Spát by se chodit během nich nemělo. Já to mám vyřešeno předem, je-li příhodná noc a křídla nad sebou cítím jak šněrují nocí, neusnu.
Za jezírkem mám kancl. Nejde o nic výsostně manažerského, vydlabaná hromada hlíny, v ní čtyři stojny z doubků, nesoucí příčníky na případný záklop plachtou. Ze stěny vytáhnu oplechovaný pultík, přistrčím židli na řetězu a už si jen sednout a škrtnout pod vařičem pro kafe. Ta sestava v akci vypadá za tmy impozantně. Přiclonění kanceláře je z hromady větví, bývá jich po práci všude dostatek. A vím, že přesně podobné slavíci milují.
Pak byl už srpen a chytání před vrcholem. Hned za hrnkem slyším v polotmě zafrčení, vzešlé z dosednutí. A pak už jen ticho. Jenomže takové ticho má velmi vysoké napětí. Zkušenost, přeci jen za roky už nějaká, napovídá, že vše kolem dějící se, muselo shora stáhnout slavíka. Že nic jiného to nemůže být. Myslíte na brašnu s pastičkami, co je v autě osm metrů od vás za hladinou, jak v prvních vteřinách rozbřesku nastražit po dvou potemnících, aby noční host neuletěl. Pak už soukáte břicho nad nádobím pod větve, ústa před vyprsknutím smíchem, ale krotíte se. Ten pták tu vůbec už nemusí být, okolí nevelké, musel by vládnout pocitem neviditelnosti. Jenomže – chytal jsem pelichající slavíky v keříčcích ještě menších a vím, co dovedou. Sedí, nepohnou ani okem. Je nalíčeno a jestli jsem dosud byl u roští komický málo, teď to je legrační převelice. Současně však je jasné, že skrytý cíl přede mnou ničeho nepodnikne, že třeba vypadnout na kontrolu sítí, místu dát klid. V linii je dost práce, migrace slavíků opravdu běží. Vím ale na určito, že kdybych teď mohl odejít ke stolečku, bude tam splněno. – A bylo, jak se za chvíli ukázalo. Přidal jsem starého slavíka k zbylým, v tu chvíli povybíraným, a měl téma v droboučkých přestávkách na celý den.
Výše napsané je k člověku taková „škola hrou“. Takto se hlava naučí nejvíc. Je-li téma vedeno atraktivně, nejlépe s emocemi.
Svět slavíků je v mnohém unikátní. Jakoby snad měl stačit královský zpěv, ostatní směrem k nám mistři tají. Já jsem se ale rozhodl hledat právě zde a nepolevím, dokud mi ryšavci do posledního nedovolí tykat.
Na shledanou v roce 2024, což nemusí ani tak dlouho trvat.
