Mám vyzkoušeno osobně, vyplatí se. Nalíčit na jedinou červenku, která v místě přezimuje, a je-li to v slavičím parku, jde nejspíš o povinnost.
Sledoval jsem ji od pozdního podzimu, kdy se usadila. Pokus, chytit ji pod síťku před časem nevyšel, bylo třeba sítí. Chytat takové červenky se ale vyplatí, kdysi ze zimní zahrady přišlo hlášení po letech až z hnízdiště na severu.
Vybral jsem v tento výjimečný čas staré sítě z Anglie. Během práce jsem do nich koukal, jak stále čekají. Rády by mi jistě vypomohly, už z vděčnosti. Pak jsem zimního hosta uviděl a pochopil dosud prázdné kapsy. Pobíhal pod dolním okrajem a živil se v rozšlapané uličce. O zařízení věděl, protože jednou když vzlétl, před sítí se bravurně povznesl. Měl jsem ale dost času a netlačil na pilu. Věděl jsem, že odlétá proti proudu k peřeji, kde na břehu je navršená hromada ořezu. A zrovna se nejspíš na dálkovém přeletu vracela, když jsem stál stranou sítě. Kapsa se zavlnila, síť hrdě přede mnou vypnula struny, když jsem ji vybíral. Už jsem ani nevěděl od podzimní zahrady, jak ptačí peří vypadá.
To je ovšem pocit, který vědu zajímá pramálo, třeba jít pro rozměry. Ani tam se ovšem neudálo nic překvapivého, překvapení čekalo až na pružince Pesoly. A když jsem rozfoukl břicho do stran, tuková tabulka vytřeštila kolonky nad hodnotou. A to nám vládne polabská zima!
Z odchytu je názorné, že ani druhy nedávno ukotvující se v krajině, ke všemu hmyzožravci, nemají žádný problém udržet kondici. Natolik mi zjištění učarovalo, že jsem dlouho pak červenku sledoval. Co a jak dělá, že se jí tak vede. Člověk se z podobných příležitostí naučí. Znovu jsem si musel položit otázku, jak dlouho může trvat, než přezimuje první modráček. V nárocích se od červenky v ničem neliší.
V pokračování pracovní aktivity v sadech radost střídala radost. Tolik nalezených hnízd jsem nečekal. Hnízdí se víc, než si člověk myslí. A tak se mi zdá, že do nového roku je to zjištění povzbudivé.
