Kde je trochu klid, zaječí matky kladou mláďata. A koloběhu života volné přírody naskočila na tyči zelená. Startuje se! Taky mi tenkrát prvně zasvítila před očima zelená, pak už jsem pro fofr semafor nesledoval, jen když to jede. Navigace si to ohlídá.
Březen je časem, kdy přilétají modráčci. Ještě je ale potřeba dva týdny počkat, teprve řeší odlety. Dřív byli vázaní na budníčky jarním výskytem, to dnes už nejde, budníček nejeden přezimuje. Tak jako vodní chřástal u nás v parku. Nechápu, jak zvládl sérii mrazů, kdy vše bylo ztuhlé.
Táhnou čejky ve skupinách a divoké husy už také přiletěly. Hned jak se hladina Zvolínku zavlnila. Přibývá špačků, obecní strnadi už měří parcely. Tomu druhu se u nás opravdu daří, velká část prostředí je podle jeho představ. Do zdejší krajiny vždycky patřil a polní lidé jej znali. Podobně vrabci úpolníci. Sestavují hnízdní dvojice a vybírají budky. Strnadi a vrabci jsou stálicí Slavičího háje. A jistě i někteří kosové, ovšem ne všichni. Mladší s podzimem odlétají. Jsou to ovšem pak oni, kdo významně posílí populaci.
Brzy se objeví strnad rákosní, umí si domů pospíšit. Máme ovšem jen jeden, nejvýše dva páry, rákosí není z největších. Ale hnízdičem u nás je pravidelným. A taky nastane čas černohlavých bramborníčků. Ti umí rovněž pospíchat. Vrba nad potokem už je natolik v letech, že si dovolila dvě dutiny od strakapouda. Myslím, že přijdou vhod špačkům, a že konečně tohoto pronásledovance budeme moci přivítat. Je totiž milé vidět, jak ve dveřích a v třpytu prozpěvuje. Letní lotrovinu jsme ochotni rodině a jeho blízkým odpustit. U každého ptačího druhu se můžeme něčemu přiučit. Rozmanitost tu drží první housle. Co nejpestřejší prostředí – to je cíl mého nakládání s místem. Vím, že není nafukovací a pobere jenom možné. Připočítám-li ale k opeřencům životy všeho ostatního, třímám jistotu, že nudit se rozhodně nebudu.
Je prvního března a já můžu říct: park máme k sezóně připravený.
Tedy ještě tabule. Ta má plánovanou předělávku kvůli vandalům i kvůli letícímu času. Pak se posadím na schůdky zázemí sektoru 3, na plamen vařiče postavím na kafe, a až přesluhující lesáckou maringotku pořádně provoní, nejobyčejnější z obyčejných krajinných nálad domoviny přikvapí pod nadrženými poupaty jabloní se mnou pokecat. O životě.
Tak buďte zdrávi.
