Zpětná hlášení potěší vždy a každého. Dotčený se může vydávat po stopách výsledku, může stav nahlížet vzletně, může ovšem – a to především – bádat vědecky.
Čekání „na Afriku“ může být v kariéře dlouhé, až nekonečné. Byl bych takovým čekatelem sám, nebýt bílého čápa z časů, kdy jsme jim stavěli hnízda a označovali poté mláďata. To byla „Afrika“ v cuku-letu. Pak tedy takovou mám. Ale já bych si přál podobné hlášení od pěvců, kdyby se jednou stalo. – To je jeden rozměr.
Druhým (takovým soukromým) je „hraní si s výsledky“ jinak. Co třeba hlášení zeza nultého poledníku? Toho se z našich míst též nedosahuje úplně vždy. Znamená to při cestě dostat se hodně na západ. Pár takových mám, vždy „o fous“. Ale jsou! Od včerejška mám pořádné, o veliký kus. Patří obecnému rákosníku, což je druh který „hlášení dává“.
Výsledek měl zpoždění, což se rovněž na platformě zpětných odpovědí dost často stává. Ale že dojde, je ve výsledku milé. K čemu jinak by se ptáci chytali, značili a kontrolovali v následném čase jejich životů?
Tehdy „pro lidi“ jsem v roce 24 v Slavičím háji natáhl o poledni síť, zdali by nešlo něco ukázat. Bylo druhého června, čas nejpodivnější k takovým nápadům, všude se hnízdí. Ten chycený sameček obecného rákosníka – tedy naše hnízdní příslušnost – byl na odletu poté – tedy migrující – zachycen kolegyní v přímoří u řeky Mira v Portugalsku (37°44´N; 8°44´W). Už 24 července.
Tato skupina pěvců spíše po vyhnízdění „doma“ nepelichá, nechává si proces jinam. Nezdržuje ji tedy, jako třeba adultní slavíky, kteří musí hromady dní a sil investovat po hnízdním čase ještě do „přezutí pneumatik“. A taky „natankovat do nádrže“. Rákosníci mohou letět, a staří se doma nezdržují nijak zbytečně, míří do lázní. Jako je oblast, kterou dotyčný odkryl. Absolvovat pořádný výkrm, přípravu na maratón. Nu, a tak tam tento reprezentant z našeho parku prostě nechyběl.
Nabídnu fotku velice podobného rákosníka zpěvného, ten ovšem zastává cestovní mapu docela jinou. Je ale – vědecky řečeno – fenotypem podobný. Tady je…
