Je rozhodnuto. ČSO vybrala černohlavou pěnici. Už podruhé, nejdříve si ji vzala do znaku společnosti. Teď ji máme ptákem roku a budeme jí nadbíhat.
Je to druh pěvce, klasický průvodce slavíka. Na stanovištích se s ní setkávám často. I často se chytá. Kdo by ji vzal jako specializaci, pohlavní dvojtvárnost je super. Běží na ni projekt pod Prahou v létě. Choteč, se místo jmenuje.
Zajímavý má zpěv, to je jasné, zajímavá je migračním chováním. To v novém století mění. Část ptáků už nelétá do Afriky, ale na západ do Anglie. A přežít tam umí. Já jsem ovšem u nás v zahradě odchytil zpěváka, který ještě starou cestu dědů absolvuje. Kroužek dostal v Bulharsku.
Pěnice černohlavá přilétá pár hodin před slavíky, spíše s nimi. Do Slavičího háje na křižovatku se vrací zpěvák, tam prve označený. Život vede jiný, než slavíci kolem. Nedrží se tolik při zemi.
Takto vypadá. Na snímku je onen sameček, co letěl první cestou po narození po dráze k Černému moři (kroužek Museum Sofia). Pak ohnou do Afriky a někdy zpátky domů. Chytil jsem jej na střeše kovárny v koruně rané třešně. Chodil si tam natrhat.
Tady jeho partnerka, když jsem psal o dvojtvárnosti.
