Vím to úplně přesně. Bude už zase pořádné jaro. Budu mít v ruce krabičku tónů a srdce pod bradou. Po čtyřicáté šesté půjdu pod větve. S ušima od kladiva utahanýma, ale dožiji s tím. Mám ještě oči a vyzrálou intuici. Bude sedmého – to by bylo na rekord. Kterou z lokalit vybrat, aby se zbylé nezlobily. Stovky vztyčených prostředníčků.
Bude sedmého a vítr bude lehký. Lehounký tak, aby nerozvál vůně slavičích zákoutí. Bude po ránu a se svačinou vydržím po celý den jen s nimi. S větvemi. Pro člověka, který 365 dní myslí na koníček, to bude za odměnu. Vždycky jsem se dočkal. Neříkám, že tak časně, ale přiletěli. Pak už na nějakém tom dnu nesejde. Když rekord nepadne, stížnost nikam psát nebudu. Ani ministrovi. Stejně by mě s tím poslal do …… . Vždycky jsem byl spokojen s tím, co je. Co jsem si vyběhal třeba u náhody. Jo, i s tou počítám. Nedala mi košem už tolikrát.
A pak už to pojede. Jeden za druhým budou vlétat do dveří příbytků na střední Klenici. Ta bude vody navinulé – jako bych to neznal! Bude mi přikyvovat a říkat: „Pavle, tak moc se tebou bavím. Tys´u toho vydržel! Vidím tě jako včera. Jak jsi stál támhle u stavidla a nevěděl kdo zpívá. Jaks´ přijel večer na tom strašným kole, aby ses´ ubezpečil. Věděla jsem, že se vrátíš – a víš co? Věděla jsem, že přijdeš i dnes! Bylo to poznat už tenkrát. I proto těm rezavým frajerům držím palce s tebou, abysme se tu vespolek potkávali. Vítej na tom našem břehu!“
Toho sedmého nebudu pro nikoho k zastižení. Výheň bude studená jak pivo z třetího schodu, z domova čerstvý opušťák. Půjdu se těšit do krajiny. S Knihou slavičích příletů v ruce. A taky s pastičkami a nějakou kratší sítí. Jak roky jdou, je první den vyhlížení psychicky vypjatější. Jsou mými přáteli a záleží na tom, aby doletěli. Potom to objedu, až duben zmizí. Kontrolou od Humprechtu k Jizeře. Po celé té rýze slavičích přistávání. Chtělo by to pak za dva týdny zopakovat, ale na to nikdy už nemám čas. Ani teď, když jsem v penzi. Je těch míst totiž strašně. Proto se nemohu přihlásit do žádného projektu, ke kterým zadavatel aktéry zve. Bylo by to ode mne nepoctivé. Nejsem zvyklý metat čísly jen proto, že lidi pro jméno věří. Zděsil bych se v září sám před sebou. Kdo nevíte proč v září? Končí sezóna.
Začal únor. Zdá se, že ještě nedávné předpovědní modely otáčejí. Vážení, jaro bude, i kdyby slunce dobíralo starou dovolenou! Vždyť to je každý rok málem to samé.
Obrázky tady od nás. Když slavičí jaro stane realitou. A koberec, který si rekové před dveře nárokují.
