Jde o slavíky, kteří nyní po přelomu roků stali „dvouletými“. To ale jen v našem pojetí. Jinak jim první rok doběhne až v červnu, v kterém se loni narodili. U nás jde o tzv. kalendářní rok, kvůli práci s daty. Pro dnešní zamyšlení nejsou ale věty předchozí podstatné, důležití jsou samotní aktéři. Budou se vracet od Afriky už v dubnu. V archívu mám k těmto „prvonavracečům“ spoustu výsledků a téma je zajímavé.
Může kolem nich na jaře vzniknout i determinační chaos, protože ne každý se vrací s odznakem dětství na kabátě. Některé se daří přiřadit až po zvýšeném úsilí. Říkám to na rovinu a myslím, že právě takové chování je profesionální. Obtížný materiál pod lupu je však vzácný a je i příležitostí posouvat se dál. Hodně našim snahám o černobílé rozlišování škodí africké slunce, škodí i čas. Jak stále někam jde, peří odírá. A především na koncových obrysech, kde se hledá nejvíc.
Známe znaky hlavní a pomocné. V určování hrají obě skupiny roli významnou. Protože se v tématu přehrabuji opravdu dopodrobna, mám i kategorii třetí „podpomocnou“. A mám ji v oblibě. Tam už je ovšem tak trochu potřeba koule z křišťálu. Pak možno i ze starých zápisů zkoumat nestanovený věk například podle okolností při návratu zjara. I podle chování – zda a jak výrazně jedinec bloudil či kde zakotvil po příletu. A v samotném opeření? I na něm bez znaků můžeme přijít k nápovědám. Stačí si na odletu (v létě) všímat stavby a poměrů per. Krovek, letek i per rýdovacích. Ovšem pozor. Řada údajů z všemožných klíčů pluje v nepřesnostech a chybném odpozorování. Či staví na vzorku nevelkém, kdy hned za dveřmi čekají výjimka za výjimkou. Jež údaj vystřelí docela jinam.
Je ovšem napínavé určovat slavíky a nebát se záludností. U jarních nás hledání pokaždé obohatí. Pokud ovšem s otevíráním ruky v zbrklosti nespěcháme. Minuta navíc se může připsat výživnou. Jarní slavíci nejsou snazší a nejspíš je to správné. Vždyť ani lidé se nedají zaškatulkovat bez odchylek. Vezměte nadšené sběratele poštovních známek a jiných platidel. Hledá se tam odklon od klasické ražby třeba v podobě mincmistrova lajdáctví, či chyba v potisku zubaté záhadnosti. Cení se tak nějak mnohé. I já pro slavíky ukládám raritní situace, protože přítomny jsou-bývají, a dotváří téma unikátní. Kdy koníčkáři spravedlivě natáhnou na paži pásku badatele.
Je první únor, a jestli někdo z vás náhodou ne, já jaro vidím! Únory, tak nějak od toho „Vítězného,“ už nemají sílu.
