Byl polední žár. Prošmejdil jsem celou kovárnu, protože jsem věděl, že někde musí být! Hledal jsem babku a našel. Zatloukl do lipového špalku na stojato a podobně šel hledat kladívko. Naklepávací. Někde jsem ho kdysi naslepo taky pořídil, z pozůstalosti (lidi toho nanosí…). Tak se nářadí léta do kovárny scházelo. Kosu mám podobně letitou, též jsem ji kdysi podědil, nevím proč. Kosiště bylo třeba vyplátovat jasanovým dřevem, bylo ulomené. Ale je pradávné, velekrásná práce. Kosu jsem vybrousil a vyklepal. Oplechoval kotevní plosku s drážkou a vše sestavil. Před domem jsem s ní vypadal málem jak Smrt. Nikdy jsem ji v ruce nedržel při akci. Pak jsem odjel do našeho parku a vodil ji travou. Bylo po dešti, šlo to. Přestože výsledek se zdá být dobrý, ladit musím postoj. Kdyby brousila kolem televize, nevypadám ještě v akci úplně nejlíp. Celé je to stále dost prkenné. Vím to, prošel jsem videa na internetu. Jo, ještě bych zapomněl na brousek, ten mám taky. Jen ne ten futrál na vodu. Pro začátek jsem smáčel tedy v kanystru – jak říkám – linku to ještě nedrží.
Zatím jsem trénoval u ohniště na vyšších bylinách, do jetele ještě nezatínám. Abych něco nezničil. Až to půjde na jedničku, rozměřím plochu do pruhů a začnu květy skládat. A odvozím pryč. Úplně jsem se rozzářil, první skřivan rezignoval nejspíš na několikrát zničené hnízdo v poli a už je u nás! Obraz pro malíře. Amatérský sekáč a nad ním skřivan. Příště půjdu předpisově za rosy. Kosu ale musím ještě vyladit, vybrousit trochu jinak. Opravené kosiště ale drží – veliká spokojenost.
Chápu, že tu o slavících nezaznělo ani slovo, když jsme na jejich blogu. Ale platím ho já, tak si můžu dělat co chci. A nebo dobře..
Se slavíky jsem prošel čerstvě šokem. Uvědomil si o letošku, jak strašné mezery v některých segmentech výzkumu přechovávám. Vážně. A to mne postrašilo. Nezbude, než ještě sbírat a sbírat, abych byl co nejmíň chybující. Na druhou stranu, jde o poznatky, které vznikají odvahou podnikat v odchytech téměř až pitomosti. Jako třeba – roztahovat noční sítě po půlce června. I takto extrémní nápady mohou přinášet slibné otazníky. A na těch můj zájem staví. Jakmile člověk i s náhodou poskočí dál, začne sobě spílat – jak je jen možné, že tohle mne dávno netrefilo? Letošní sezóna je nadějně cítit pokrokem, kdy některé úvahy musely být až zastaveny pro sílící zcestnost. Třeba se vrátit o několik políček zpět a mnohem více se nebát jít do zdánlivých pitomostí. Jako s červnovým ponocováním..
