Otázka stojí, zda svátek uplynul, či dále trvá. Událost kolem získání druhého slavíka s kroužkem cizí stanice pro výzkum, který běží desítky let, svátkem zůstane už napořád. Mám to tak vyzkoušeno v případě prvním, nejinak tomu bude i teď. A nejspíš u druhu v databázi půjde o první případ kroužku této stanice. Z Francie jinak výsledky máme, jde o zásadní směry k zimovišti.
My zatím nevíme, zda byl nedávný „slavík z noci“ okroužkován už loni v čase odletu „odněkud“, nebo byl chycen až z jara, při cestě z Afriky zpět. Někam..
Jsou odpovědi, které nezískáme. Odkud drobná slavičí samička je, než se zvedla a vydala najít místo k přepelichání? Pokud čtu výzkum s minimem chyb, soudím, že bude znedaleka. Už fakt, že nejde o samečka, je přidanou hodnotou pro daný zástih. Samiček se chytá pro kroužkování zlomkem. Půjde-li o kroužek z návratu, očekávejme tak velice cenné datum.
V Anglii tehdy, po obrovském úspěchu s geolokátory, poznamenali důležitou věc. Že nestačí usilovat pouze o ochranu hnízdišť, ale je třeba poznat a chránit i zastávková místa. U mne – že se slavíci dokážou vracet i z prvních nelehkých cest, vyvolává obrovský obdiv. A právě současně diskutovaný výsledek podobný důkaz přidává.
Jsem pouze badatelem, putujícím za těmi opravdovými. Přes obor jiný však musím konstatovat, jak obrovsky vzrušující podobné výzkumy jsou. Naučit klást sobě otázky se vyplácí tam, i tam. Nejde totiž o nic menšího, než o šanci v hledání pokračovat.
