O chybách zarovnaných

Žádné komentáře u textu s názvem O chybách zarovnaných

Jak hledám materiál do knihy, zažívám pozoruhodné momenty. I včera. A bylo toho třeba co vzpruhy, dorazil jsem zničený z oprav naučné stezky, kde po vypořádání se s malérem jedním, padaly stromy další. Likvidace následků smrští nekončí. K večeru jsem si ustlal očima v archivu, pro radost i poučení. A znovu to přišlo, po chvíli mám před očima fotky slavíka ze začátků nočního chytání a už tuším, že jsem determinačně lehce naletěl. Spíš „nejel“ podle novodobých kritérií, což jsem ovšem ani nemohl.

Připomínka setkání v obecném pohledu na slavíka.

Je to jeden z neskutečných – ano, až takoví ptáci mohou nad noční Klenicí létem odlétat. U letního chytání – a bude to vyznačeno – musí být kroužkovatel veleopatrný, ze slavičího spektra může přiletět cokoli. Nezapomínejme, že ptáci se mezidruhově kříží. Tento zjev si čerstvě řekl o nominaci před lidi. Už jsem jen „lítal“ mezi pamětí a obrázky v komputeru. V roce šestnáct nešlo už jistě o začátek chytání na nočním odletu k jihu, hodí se ovšem předchozí pravěk nechat pravěkem a počítat čas od tohoto mezníku. Od slavného „Žehuňského rozednění“ a první „rezavé“ sítě. Kdyby člověk úspěch nečekal, nic by kolem nápadu nepodnikal – potud jasno, ale ono se tenkrát nic do poslední chvíle nedělo, vždyť v „áleji“ končila noc! Nedělo nejspíš proto, aby se pokus v dalších pár minutách ukotvil nezapomenutelným. Tak skončil pravěk..

Na hledání je dle mého nejkrásnější jistota, že nic není v čase řečeno s tečkou. Jen napovězeno, takové „přidržení za rameno“. Bylo totiž až k dnešní chvíli potřeba času opravdu dost na pochopení celého základu nahlížení. Kdyby se do knihy uvedený slavík nedostal, hodně by mne to mrzelo.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.