Poznat ještě víc!

Žádné komentáře u textu s názvem Poznat ještě víc!

Chci být správcem na svém místě a svěřené objekty znát. Proto jsem vyšel v té největší vichřici na stezku Krajinou Červenského rybníka, tedy na dvojku. Chtěl jsem vidět jaksepatří vzedmutou hladinu a hlavně stromy, jak umí, nebo neumí čelit pohromě. Vichřice během odpoledne přešly dvě a jedna příšernější než druhá. Musel jsem se krýt před lijáky a sněhem, ale tak, abych nemohl přijít k úrazu případným pádem pobřežních velikánů. Když jsem odjížděl za tmy, kraj tiše a vyčerpaně usínal.

Vůbec se výjev nedá popsat ani vyfotit, některé nálady přenést nejdou. Co se děje, když řev větru na povel odezní a rybník rovná si zvalchovaný hřbet. Jak je hlubina ve vlnách barvy jihočeských vltavínů i stejného povrchu. Pětačtyřiceti hektarový vltavín, tolik nádhery!

Vodní ptáci jsou naproti u břehu, v závětří. Ohromný rachot padlých stromů s úderem konečným… Kolik to může vážit? Jako správce budu spravovat, až se ze mě bude kouřit.

Dvojková varianta je v údržbě nejnáročnější, avšak nejkrásnější. A po mém soudu – nejoblíbenější.

Znám tyhle mraky, co barvu mají ocelově kalenou, přes modrou, málem až do fialova. Na dolní hraně v budoucím průhledu příšerně jiskřivou dočervena. Moc dobře je znám, pokaždé ničí. Rvou se do krajiny od jihu a mají spěch. Nad rybníkem není nic, co by sílu zbrzdilo a ona je vážně při chuti. Nikdy za celý život jsem tu neviděl vlny cákat na vysoké břehy, až teď. Od obří hlavaté vrby jsem měl promyšlen únik náhonem, kdyby některá z olší přeci jen uletěla. Pár vteřin bych měl, poctivě jsem koruny tedy sledoval. Vyklidil jsem si dráhu abych nezakopl, kdyby bylo zle. Nebylo. Dlaněmi jsem se dotýkal hrubé kůry a se stromem byl v nejistých chvílích zajedno. Kdysi na jejich „kyjích“ hnízdily kachny, když byly ještě kachnami divokými.

Některý strom jeho sousedé padnout nenechají. Půlka kořenů se nepřeruší a když opora vydrží, k smutku je brzy.

Bylo šero na stezce, bylo už ale ticho. Najednou jsem v konci uviděl květy podsněžníků. Je jich jen pár a ještě neví, jestli to rozbalit, nebo počkat.

Káně výská nad lesem, bude už místní. Za tímto blázincem přiběhne jaro, na okolí to už rozpoznat.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.